Co odpovíte člověku, který se vás zeptá, zda vás baví vaše práce a nalézáte v ní uspokojení? Je pro vás práce vším a nezbývá vám čas na rodinu ani na koníčky? Na jednu stranu je samozřejmě fajn, když jste v práci spokojení, na druhou je ovšem třeba mít na paměti, že práce není všechno, že je důležité udělat si čas na svou rodinu, na přátele, na své záliby a také na další radosti života. A proč vlastně? Jeden z důvodů může být tzv.syndrom vyhoření. Co to vlastně je a koho se týká? Jak se pozná? Tak nejen na tyto otázky vám odpovíme v našem dnešním příspěvku.
Autor: Pathathai Chungyam / Dreamstime.comPro syndrom vyhoření existují různé definice. Zpravidla je spojen s prací a je pro něj typické psychické i fyzické vyčerpání. Příčinou může být dlouhotrvající stres, rozdíl mezi očekáváním a realitou a další (více se dozvíte dále).
Nejčastěji se vyskytuje u profesí, ve kterých je nutný kontakt s lidmi, respektive při práci, ve které od zaměstnance ostatní něco potřebují (poskytuje jim tedy určité služby). Často se projevuje například u lékařů a zdravotních sester, učitelů, policistů, sociálních pracovnic, úředníků a podobně. Ohroženi jsou i lidé, kteří komunikují s ostatními – pracovníci call center, novináři, manažeři a další. Rizikovou skupinou jsou i ti, kteří dělají práci, jenž je nebaví a nemotivuje, je pod jejich kvalifikaci a naopak také workholici.
Jedná se o postupný proces, který má několik fází – od prvotního nadšení, přes nespokojenost, uvažování o smyslu práce, frustraci až po konečné vyhoření.
Název syndrom vyhoření (anglicky burnout) poprvé popsal v minulém století americký psychoanalytik Herbert J. Freudenberger.
Původně byl spojen s alkoholiky, kteří ztratili zájem o cokoliv jiného. Pak se rozšířil i na drogově závislé a do dalších oblastí.
Syndrom vyhoření není vlastně nic nového, vyskytuje se odnepaměti (i když se mu takto neříkalo).
Syndrom vyhoření má mnoho příznaků, ke kterým patří mimo jiné únava, skleslost, nespokojenost, deprese, nesoustředěnost, zamlklost, omezení kontaktů s klienty i kolegy, ale třeba také trávicí potíže, problémy se spánkem a mnohé další.
Syndrom vyhoření může zapříčinit velké pracovní nasazení, vysoké nároky na sebe samotného, problém smířit se (či si jen připustit) se svými nedostatky a chybami, nereálná očekávání, neschopnost delegovat práci na jiné, ztráta ideálů a podobně.
Jako další příčiny lze uvést například i špatnou organizaci práce na pracovišti (náročné pracovní podmínky, nadměrná vytíženost, stále se opakující práce,….), rodinné problémy, rychle se rozvíjející společnost a velmi rychlé tempo a mnohé další.
Možná vás to překvapí, ale v USA je syndrom vyhoření uznáván jako nemoc z povolání. Každopádně je důležité uvědomit si (a také připustit si), že člověka něco trápí a snažit se hledat řešení. Čím je totiž problém rozvinutější, tím je řešení složitější.
V počátcích má člověk šanci zvládnout vše sám – může si najít jinou práci a nové koníčky, věnovat více času rodině, přehodnotit svůj postoj k práci jako takové, zamyslet se nad svými očekáváními, naučit se říkat „ne“, zvládnout požádat o pomoc ostatní, věnovat čas svému zdraví atd. Dokonce existují kurzy, které se na tuto oblast zaměřují. Někdy je ovšem nutné vyhledat pomoc odborníka (například psychologa, psychoterapeuta).
A jaká je prevence? Uvádí se, že velmi záleží na přístupu člověka k práci. Samozřejmě je důležité, aby dělal to, co ho baví, nalézal v ní smysl, na druhou stranu by to ale neměl být jeho jediný koníček. Je třeba se odreagovat, trávit čas s přáteli a s rodinou, věnovat se svým zálibám, zasportovat si, prostě nezanedbávat radosti, které život nabízí.
Znáte syndrom vyhoření, respektive setkali jste se s ním osobně? Pokud ano, jak se projevil? Zvládli jste ho sami, anebo jste museli vyhledat odbornou pomoc? Jaký je vlastně váš názor na tento problém? Myslíte si, že se může týkat každého? Pokud ano, jak je možné, že někdo dělá celý život stejnou práci a je spokojený? Napište nám vaše názory a zkušenosti.
Zdroj informací:
www.syndrom-vyhoreni.psychoweb.cz
Wikipedie
Syndrom vyhoření – Marta Jeklová a Eva Reitmayerová
Asi se shodneme na tom, že práce, respektive zaměstnání hraje v životě člověka významnou roli a v pomyslném žebříčku hodnot...
