Řekne-li se narcismus či narcis, tak si asi většina lidí vybaví arogantního a necitlivého člověka, který se nejvíce ze všeho zajímá sám o sebe a okolí naprosto ignoruje, nebo ho využíví jen ke svému prospěchu. Narcismus je tedy většinou lidí považován za něco negativního. Proto možná překvapí, že nová studie ukazuje, že narcismus může být v dětství a v mládí užitečný. Ale pozor - v pozdějším životě je to jinak.
Všichni asi známe někoho (nebo si to aspoň myslíme), jehož egoismus se zdá být větší než jeho skutečné schopnosti.
Pop-kultura tyto lidi označuje jako „narcise“, a to téměř vždy s hanlivým nádechem.
Ale nová studie ukazuje, že některé formy narcismu jsou – přinejmenším v krátkodobém horizontu – přínosné, protože pomáhají dětem orientovat se v obtížném přechodu do dospělosti.
zdroj: OpenImageBank.com"Většina lidí považuje narcismus za rys, který se v průběhu života příliš nemění," říká postgraduální výzkumník Patrick Hill. "Ale mnoho studií z poslední doby ukázalo, že vývojová trajektorie narcismu stoupá v období dospívání a poté obvykle klesá."
Proč tomu tak je? Vědci zjistili, že snížení narcistických rysů se shoduje s poklesem jejich užitečnosti.
Vědec Patrick Hill a profesor psychologie z Illinoiské univerzity provedli výzkum zaměřený na narcismus.
Odborníci zkoumali 368 středoškolských studentů a 439 jejich rodinných příslušníků, především matek. Ostatních rodinných příslušníků totiž nezískali pro spolupráci dostatečný počet - a tak z jejich výsledků ani nemohli udělat statisticky významné závěry.
Hill a Roberts se ve své studii zaměřili na tři různé formy narcismu. První forma je ta, při které mají jedinci silný pocit vůdcovství či autority a jsou přesvědčeni, že toho ví hodně a ostatní by si k nim měli chodit pro radu. Druhá forma je tzv. "grandiózní exhibicionismus", kdy se člověk chová okázale, chlubí se a klade přehnaný důraz na své schopnosti a talent. Do třetí skupiny patří osoby, které mají pocit, že mají právo využívat jiné pro svůj osobní prospěch.
Ze studie vyplývá, že mladí lidé, kteří spadají do první a druhé formy narcismu pravděpodobně vykazují vyšší životní spokojenost a pohodu, a to na rozdíl od svých matek se stejnými rysy.
Překvapující jsou výsledky jedinců, kteří náleží do třetí skupiny (tedy třetí forma narcismu) – ti jsou naopak ve svém životě spokojeni méně, a to v každém věku.
Obecně platí, že účastníci měli nižší mínění o těch, kteří měli narcistické rysy. Narcistické matky byly vnímány spíše jako neurotické a méně svědomité. Naopak studenti s narcistickými rysy většinou za neurotiky považováni nebyli, ale spolu se svými narcistickými matkami byli vnímáni jako méně ochotní.
Podle Robertse by tato ne příliš pěkná hodnocení starších lidí mohla mít pro lidi ve středním a vyšším věku, kteří si udrží své vysoké sebevědomí, vcelku zajímavé negativní důsledky.
"Tato studie navazuje na řadu výzkumů, které ukazují, že existuje zásadní vývojový posun v obou výše zmíněných formách narcismu, a to v závislosti na věku lidí," říká Roberts. Přehnaná víra ve vlastní schopnosti a možnosti může pomoci mladým lidem projít obdobím dospívání a zmatku, najít svou identitu," dodává. V dalším životě jsou ale stejné rysy zpravidla spojeny s nižší spokojeností a horší pověstí.
Setkali jste se v živote s narcisem? A jaký je váš názor na tyto lidi? Co si myslíte o výsledcích studie? Napište nám vaše názory.
Zdroj informací:
University of Illinois, Journal Social Psychological and Personality Science
