V posledních letech se poměrně často diskutuje o situaci v českém školství, o jeho kvalitě a o změnách, které je třeba provést. Jak je na tom ale naše školství ve skutečnosti, respektive ve srovnání s ostatními zeměmi? Dosahují čeští studenti nižšího vzdělání či právě naopak? A jaké je pak jejich uplatnění na trhu práce? Tak nejen na tyto otázky vám odpovíme v dnešním příspěvku. Příjemné čtení.
zdroj: OpenImageBank.comBěhem posledních desetiletí získalo vzdělání na významu. Zatímco na začátku šedesátých let mělo v zemích OECD vysokoškolské vzdělání jen poměrně málo lidí, v současné době má takový typ vzdělání jeden ze tří mladých lidí. A vyšší sekundární vzdělání se stalo pro mladé téměř normou.
Také výdělky vzdělaných lidí se v porovnání s těmi, kteří mají vzdělání nižší, zvýšily.
Pro představu: podíl osob s vyšším sekundárním vzděláním vzrostl ze 45 % na 81 %, s terciálním vzděláním z 13 % na 37 %. Bez zajímavosti není ani to, že vysokoškolské vzdělání si doplňují lidé i později – 7 % ve věkové skupině 35-44 let a další 4 % ve věku 45-54 let.
V České republice má vyšší sekundární vzdělání 94 % mladých lidí (věková hranice 25-34 let) a 86 % starších lidí (55-64 let). Terciální vzdělání má 20 % lidí ve věku 25-34 let a 11 % ve věku 55-64 let.
Ženy zpravidla z pohledu počtu studujících dominují ve vzdělávání, zdravotnictví, sociální péči, humanitních vědách a umění, muži pak v technických oborech a ve stavebnictví. Například v učitelství a pedagogice tvoří ženy 2/3 absolventů.
V České republice převažují na technických oborech vyššího sekundárního vzdělávání chlapci (69 % absolventů). Dívky dávají přednost ekonomickým oborům a podnikání. V případě terciálního vzdělávání jsou u nás (a v podstatě i ve většině zemí OECD) méně oblíbené přírodní vědy, matematika, informatika a technické obory. Na tyto obory se zapíše jen 13,8 % žen a 44,3 % mužů.
Dosažené vzdělání má velký význam i při uplatnění a trhu práce. Vyšší vzdělání obvykle vede k vyšší míře zaměstnanosti. Lidé s terciálním vzděláním mají tedy větší šanci než ostatní. Obecně platí, že 84% z nich je zaměstnáno. Pro srovnání: míra zaměstnanosti je v této skupině o více než 27% vyšší než u lidí s nedokončeným vyšším sekundárním vzděláním. Také u skupiny s nižším vzděláním je rozdíl mezi zaměstnaností mužů a žen vyšší.
A jak je to u nás? V roce 2009 činila míra zaměstnanosti u mužů s nižším sekundárním vzděláním 55,4 %, u žen 39,6 %, u mužů s vyšším sekundárním vzděláním 88 %, u žen 69,1 %, u mužů s terciálním vzděláním 91 %, u žen 76,9 %. Je zřejmé, že největší rozdíl je mezi lidmi s nižším a vyšším sekundárním vzděláním. Míra nezaměstnanosti ve skupině osob s nižším sekundárním vzděláním za poslední roky výrazně vzrostla (z 12,1 % v roce 1997 na 21,8 v roce 2009). Ve skupině osob s vyšším sekundárním vzděláním nebyl nárůst tak výrazný (z 3,4 % na 5,4 %), na terciální úrovně byl ve sledovaném období zaznamenán nárůst o 1 %.
Ve všech zemích OECD mají absolventi terciální úrovně vzdělávání výrazně vyšší příjmy. Platí to i u nás.
Stále pak platí, že příjmy žen jsou výrazně nižší než mužů. V České republice dosahují ženy ve věkové kategorii 35-44 let jen 65 % přijmu mužů ve stejném věku, ve skupině 55-64 let je to 77 %.
Je zajímavé, že dosažené vzdělání má vliv i na životní spokojenost. Vyplývá to z údajů zveřejněných v publikaci „Education at a Glance 2011“. Se svým životem je spokojeno jen 31,2 % lidí s nižším vzděláním, 59,8 % lidí s vyšším sekundárním vzděláním a 75,3 % osob s terciálním vzděláním.
Největší podíl zahraničních studentů je v Austrálii, Spojeném království, Rakousku a Švýcarsku. Pro představu - v roce 2009 studovalo v zahraničí více než 3,7 miliónů studentů. Nejvíce studentů pochází z Číny, Indie a Koreji.
I evropské země jsou pro zahraniční studenty velmi lákavé (38 %)
Při výběru studia se mladí lidé zaměřují především na jazyk, který je při výuce využíván, na kvalitu programů, na výši školného a životních nákladů v dané zemi a také na imigrační politiku státu.
Žáci ve věku 7-14 let mají povinnou výuku v rozsahu 6 497 hodin, v České republice to bylo v roce 2009 624 hodin ročně u dětí ve věku 7-8 let, 713 ve věku 9-11 let a 871 ve věku 12-14 let. U patnáctiletých pak cca 950 hodin ročně.
Děti ve věku 12-14 let se věnují ze 41 % třem základním předmětům (čtení a psaní, matematika a přírodní vědy), 13 % času se učí cizí jazyk a 12 % společenské vědy.
Počet hodin povinné výuky je zpravidla pevně stanoven
V průměru je ve třídě (primární vzdělání) 21 žáků. V České republice pak 19,9 žáka, na nižší sekundární úrovni 22 žáků.
Učitel odučí na základní škole v průměru 779 hodin za rok (existuje ale poměrně značný rozdíl mezi jednotlivými zeměmi), u nás 832 hodin (údaj z roku 2009)
Zpráva je zpracovávána každý rok. Jsou v ní zveřejněny údaje za členské země OECD (Austrálie, Rakousko, Belgie, Kanada, Chile, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Island, Irsko, Izrael. Itálie, Japonsko, Korea, Lucembursko, Mexiko, Nizozemsko, Nový Zéland, Norsko, Polsko, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Spojené království a Spojené státy), za partnerské země (Brazílie, Ruská federace) a další čtyři země spolupracující s OECD (Čína, Indie, Indonésie, Jihoafrická republika).
Zdroj informací
České školství v mezinárodním srovnání – Stručné seznámení s vybranými ukazateli publikace OECD „Education at a Glance 2011“ – Ústav pro informace ve vzdělávání
