Nedávno redakce JáRodič zveřejnila článek o první pomoci. Zaměřili jsme se v něm zejména na to, jak pomoci dítěti, když se mu stane úraz či se dostane do situace, která ohrožuje jeho zdraví či dokonce život. Nakonec jsme vám slíbili pokračování, které se bude věnovat otravám. Dnešním příspěvkem tedy plníme slib. Dozvíte se v něm podstatné informace na toto téma a opět přidáme i podrobnou příručku první pomoci. A ještě doporučení na závěr: nepodceňujte první pomoc, může zachránit život. Je proto velmi důležité osvojit si její základní pravidla, „natrénovat si“, jak se v tom kterém případě zachovat a také vědět, kam se obrátit o pomoc.
Děti jsou zvídavé, chtějí vše vyzkoušet a občas bohužel ochutnají něco naprosto nevhodného. Samozřejmě velmi důležitá je prevence, ale je fakt, že k otravě může dojít téměř kdekoliv a ne vždy se dospělým podaří tomu zabránit. Mezi nejohroženější pak patří děti do pěti let věku. A není bez zajímavosti, že nejvíce otrav se stane doma.
Příznaky otravy přirozeně záleží na typu, množství a délce působení jedovaté látky, která se dostala do těla. Může se jednat o bolest břicha, zvracení, nevolnost, průjem, poruchy vědomí, ospalost, změna velikosti zornic a další.
A co všechno děti mohou vyzkoušet a čím se otrávit? Jak v tom kterém případě postupovat? Níže uvádíme typy nejčastějších otrav a stručný postup:
Oxid uhličitý – nejdříve je třeba zabránit dalšímu působení plynu (pozor na vlastní bezpečnost). Zkontrolujte životně důležité funkce, popřípadě zahajte oživování. Vždy zavolejte záchrannou službu.
Samozřejmě záleží na stavu dítěte. Pokud má jen lehké příznaky nebo si nejste jisti, zda vůbec k otravě došlo, pak je vhodné kontaktovat Toxikologické informační středisko, které podá informace o jedovaté látce a o tom, co se může stát a doporučí, jak postupovat dále. Každopádně se vždy vyplatí návštěva lékaře (zdravotnického zařízení), který je schopen posoudit stav dítěte, popřípadě ho může poslat na pozorování.
V žádném případě otravu (byť mírnou) nepodceňujte. Na druhou stranu se snažte zachovat klid, je-li to možné, tak zjistěte, co přesně dítě snědlo, kolik toho bylo. Nepřenášejte na něj své obavy a úzkost, nekřičte a nezlobte se na něj. V danou chvíli se tím nic nevyřeší.
Má-li dítě těžší příznaky, volejte okamžitě záchrannou službu. Do jejího příjezdu kontrolujte životní funkce, popřípadě učiňte nezbytné kroky k jejich obnovení (viz 1.díl).
K lékaři s sebou vezměte i vzorky.
Zřejmě je všichni znají, ale opakování je matka moudrosti:
155 – Záchranná zdravotnická služba
158 – Policie
150 – Hasiči
112 – Linka tísňového volání
Voláte-li na tato telefonní čísla, je třeba předat následující informace: kde se nalézáte (co nejpřesněji), co se stalo, kdo potřebuje pomoc, stav pacienta (sdělíte to, co jste zjistili), jméno a telefon.
A na závěr ještě telefonní číslo na TIS – toxikologické informační středisko:
224919293 a 224915402 (nepřetržitě)
A nyní již slíbené příručky první pomoci, ve kterých se podrobně dozvíte, jak v jednotlivých případech postupovat:
První pomoc nejsou žádné čáry....ale dokáže zázraky!
První pomoc u dětí - MUDr. Pavel Srnský - příručka je ve formátu PDF
V žádném případě nebylo cílem dnešního článku popsat první pomoc krok za krokem. Spíše se jedná o velmi stručný přehled toho, co by se mohlo stát a na co je třeba být připraven. Dospělý (ale nejen on) by měl vědět, jak v konkrétních případech postupovat, co dělat a co nikoliv. Je fajn mít doma příručku či knihu, která jednotlivé situace a postupy podrobně popisují. Na druhou stranu fakt, že publikace vlastníte ještě neznamená, že budete schopni první pomoc správně poskytnout. Určitě stojí za to do nich sem tam nahlédnout a jednotlivé postupy si zopakovat. Zajímavou možností je také navštívit kurzy první pomoci, ve kterých se účastníci dozví, co a jak a hlavně si to mohou vyzkoušet.
Přejeme vám, abyste první pomoc svému dítěti nemuseli poskytovat a pokud už taková situace nastane, abyste vše v klidu zvládli a váš potomek se co nejdříve zotavil.
Zdroj informací:
První pomoc u dětí – MUDr.Pavel Srnský
Wikipedie
(Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. V žádném případě nemohou nahradit konzultaci s profesionálním lékařem.)