Snad každý se někdy v životě bál. Mohlo se jednat o situaci, která byla skutečně nebezpečná, ale také třeba jen o ničím nezdůvodnitelný pocit strachu. Kde se strach vlastně bere? Měl by se člověk za něj stydět a raději ho nedávat najevo? A jak reagovat na to, když se bojí dítě? Tak nejen na tyto otázky vám odpovíme v našem dnešním příspěvku. Příjemné čtení.
zdroj: OpenImageBank.comStrach je přirozený. Může být dokonce i užitečný, protože člověka varuje před určitým nebezpečím. Nutí ho, aby reagoval opatrně a nepouštěl se bezhlavě do situací, které mohou být nebezpečné.
Dítě by mělo vědět, že strach je normální a že se vždy se svými obavami může svěřit svým rodičům. V nich nalezne oporu a bezpečí.
Samozřejmě je důležité naučit se strach překonávat. Chce to ovšem čas, dítě (a vlastně i dospělý) k tomu musí dospět.
Možná se někdy zasmějete, když zjistíte, čeho se vaše dítě vlastně bojí. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že pro dítě je právě tato situace poměrně stresující – to strašidlo či příšerka v koutě je pro něj více než skutečná. Když se nad tím zamyslíte, i vy sami se možná někdy bojíte (či třeba máte jen svíravý pocit v žaludku) v situacích, které by se ostatním nezdály nebezpečné či vyvolávající strach. Co třeba cesta pustou setmělou ulicí či za tmy v lese? Chvíle, kdy jste přes noc sami doma a slyšíte podivné zvuky? Anebo cesta letadlem či cokoliv jiného?
Je důležité, aby rodiče brali strach dítěte vážně. Vysvětlení typu, že v koutě žádná příšerka či strašidlo být nemůže, protože tyto bytosti neexistují, je pro dítě naprosto nedostatečné (pro srovnání: vy také víte, že v zamčeném bytě vám hrozí naprosto minimální nebezpečí a přesto se bojíte).
Jak tedy na to? Univerzální rada asi neexistuje, protože každé dítě je jiné, jinak reaguje a podobně. Rodič by určitě své dítě měl vyslechnout, zjistit, čeho se bojí a zkusit společně s ním najít nějaké řešení. Bojí se dítě tmy? Pak třeba může být řešením rozsvícená lampička. Má strach být samo? Zkusit se dá určitý uspávací rituál – například chvíle povídání, pohádka a písnička. Poté nechat dítě o samotě se slibem, že se na něj budete chodit dívat, kontrolovat, že je vše v pořádku. Někdy se vyplatí pootevřené dveře - dítě vnímá, že jste vedle, ale nebojí se. Pomoci může i to, budete-li potomkovi vyprávět o svém dětství – také jste se něčeho báli, ale strach jste nějakým způsobem překonali (strašidlo jste společně s maminkou vyhnali, tatínek začaroval příšeru v hodnou vílu,…).
Samozřejmě vždy záleží na věku dítěte a na tom, čeho se bojí. Je jisté, že v různém věku mají strach z jiných věcí.
Je-li strach dlouhodobý, nic nezabírá, pak může být příčina někde jinde. Rozhodně by nad tím rodič neměl mávnout rukou a doufat, že se celá záležitost vyřeší sama. Možná ano, ale možná také ne. A proč zbytečně dítě trápit, když celou situaci může vyřešit porada s odborníkem. Tím nic nezkazíte.
Máte někdy z něčeho strach? Čeho se bojíte? Jak tyto situace řešíte – máte nějaký osvědčený návod? A jak reagujete, když se něčeho bojí vaše dítě? Snažíte se mu vysvětlit, že se nemá bát, „houknete“ na něj, anebo máte jiný recept? Napište nám vaše zkušenosti, rady a tipy, určitě je ocení i ostatní čtenáři. A protože si vašich příspěvků ceníme, dostanete od nás za ně body.
