Chci podekovat vsem maminkam za jejich komentare a osobni zkusenosti, hlavne tem, kterym kojeni neslo. Je to i nas pripad a docela me to trapi a manzel to nedokaze pochopit a bere to jako nejake moje selhani ...jako bych byla ja jedina na svete, kdo nekoji a tim poskozuji svoje dite, protoze na umelem mleku nemuze vyrust tak dobre a zdrave jako na materskem... proto jsem rada, ze vidim, ze nejsem zdaleka sama a ze deti vyrostlu zdrave. Mam ted prvni dite a planovala jsem kojit, co nejdele ... ale vsechno bylo jinak, mala se narodila pro nepostupujici porod cisarem. problemy nastaly jeste v porodnici, zatimco jine matky a deti meli splneno po 10 minutach, ja jsem musela krmit pul hodiny, aby vypila, to co mela ... ale rikala jsem si, ze hlavne, ze vypije co ma a ze se to spravi casem. ale doma se na krmeni hlasila casto a pokazde jsem ji krmila i hodinu ...takze den vypadal jako nepretrzite krmeni s malyma prestavkama, coz bylo strasne unavne psychicky i fyzicky. po tydnu nas detska doktorka poslala k laktacni poradkyni a tam se zjistilo, ze vypije za pul hodiny misto 100 ml jen nejakych chabych 30 a odsavackou jsem odsala uplne nepatrne mnozstvi mleka, takze nam doporucili dokrmovat umelym mlekem. asi za 3 tydny dokrmovani mam ale pocit, ze mam mleka cim dal tim min a kazdeho kojeni se uplne desim, protoze kdyz malou kojim, breci a pousti se a je to boj, protoze asi nic nevycucne ...je to strasne, kdyz se tak trapi, tak ji radsi dam flasku, protoze jak tady psala jina maminka - hlavni je videt ji spokojenou s plnym briskem. mrzi me to, ale asi uz na umele vyzive budeme muset zustat uplne.

Ještě reakce na Verunku: Musíte se vzchopit a kvůli dětem vstát a jít dále. Mé sestře se stalo prakticky to samé. Ale už při porodu druhé dcery věděla, že jí je manžel nevěrný a že zůstane na holky sama. Naši rodiče si je vzali k sobě domů a bydleli jsme všichni společně (mám ještě další 2 sourozence + děti, takže nás bylo doma dohromady 12). Byly to těžké chvíle, ale zároveň nejkrásnější a vzácné okamžiky, kdy jsme mohli být všichni spolu a doteď na to vzpomínáme. Teď už jsme každý na svém a je to jiné. Je to bolestivé, ale netrvá to věčně. Teď už holky chodí do školy a na svou maminku nedají dopustit - mají ji o to raději, když ví, že tatínka nevyhodila, ale že odešel sám. Mají k ní opravdu krásný vztah, které by mohly závidět i matky z úplných rodin. Držím vám všechny palce, co mám, abyste toto těžké období překonala. Jednou vám to vaše děti v dobrém vrátí, že jste byla statečná a zůstala s nimi... A bude to dřív, než se nadějete :)

Vážená redakce, mnohokrát vám děkuji za tento článek. Opravdu mi "mluvil z duše". Kojila po dobu šestinedělí a dcerka to období celé proplakala. Myslela jsem, že jí bolí bříško, nakonec se přišlo na to, že mám málo mléka a že ještě zhubla ještě víc, než v porodnici. Měla jsem dojem, že jsem jako matka zklamala. Nemohla jsem si připustit, že nemohu kojit (ikdyž já sama také nejsem kojená, z toho samého důvodu). Ale po čase jsem začala na věc nahlížet z jiné stránky a teď jsem dokonce ráda, že umělá výživa vůbec existuje. Valentýnka má teď 4 měsíce a máme více času na hraní a čas trávíme společně s tatínkem, který se aktivně zapojuje do krmení :) Celou noc spinká, takže si všichni odpočineme. Dělala jsem všechno proto, abych mohla plně kojit, ale nikdy jsem neviděla nic krásnějšího, jako je spokojené napapané miminko... Děkuji vám velice za vaše vřelá slova a že neodsuzujete matky, které nemohou kojit.

Svého syna jsem kojila plně 6 měsíců a byla jsem spokojená mléka jsem měla spíš hodně až se chudinka topil. Ale dceru nyní ve 3 měsících musím přikrmovat Nutrilonem. Jsem z toho nešťastná a moc mě to mrzí, ale bohužel je to vina mého manžela, kterému jsem přišla na nevěru když byli dceři 4 týdny. Úplně mě to zlomilo jak to mohl udělat. Byli jsme spokojení, neměl důvod! Kvůli velkému stresu se mi mléko postupně stále více ztrácí a nemůžu mu to odpustit, že na to doplácí hlavně dcera.Budu kojit dokud budu mít byť jen jedinou kapku. Ať je to jak chce, kojení je přirozené a pokud to jde, jsem pro kojení až teprve pokud to nejde, souhlasím s umělou výživou. I přes to se stresuji více kvůli tomu, že ztrácím mléko, než kvůli manželově nevěře. Protože na dětech mi záleží mnohem víc, než na sobě. Ale kolotoč nervů dělá své :,-( Držte se ať už kojíte nebo ne, nejdůležitější je LÁSKA K DĚTEM ! Ta dokáže zázraky a mě drží nad vodou :)

Mám tříletého chlapečka a dvou měsíční holčičku.Chlapce jsem kojila bohužel pouze 14 dní.Mám vpáčené bradavky a dost malá prsa.Když jsem ho porodila tak mi ho přiložily na sále k Prsu,ale on jen semknul pusinku a nepřisál se.Byla jsem z toho dost zklamaná,ale říkala jsem si že snad až se mu vyprázdní žaludek bude chtít moje mlíčko a také že ano tedy až za dva dny.Musela jsem ale kojit kvůli bradavkám přes klobouček.Když jsme odcházeli z nemocnice tak jsem plně kojila a malý prospíval.Problém nastal až za několik dnů.Malý se začal hlásit k jídlu čím dál častěji a já začala mít pocit že mám snad úplně prázdná prsa při každém dalším kojení.Pořad brečel a brečel,až mi to nedalo a zašli jsme po třech dnech do poradny a tam jsme zjistili že i přes mou veškerou snahu malý prostě nic nenabral spíš ještě shodil.Doktorka nám okamžitě strčila do ruky vzorek Nutrilonu a ať ihned jedem domů nakrmíme ho.Byla jsem dost na sebe naštvaná že nejsem dobrá máma když nemám mléko,ale nedalo se skrátka nic dělat.Kluk je dnes v pořádku a marodil za celou dobu snad jen 3X.Teď isme synovy pořídili sestřičku a po prvním nekojení jsem chtěla předejít těmto komplikacím takže než sem porodila jsem si sehnala snad vše o kojení co se dá sehnat.Radila jsem se i s doktorkou a při porodu jsem na své problémy upozorňovala i sestřičky,ale bylo mi to houby platné.Malá se narodila s cela v pořádku,ale mě nastali po porodu komplikace.měla jsem strašné bolesti,ale tvrdili že je to dělohou a že je vše v pořádku.Jenomže nebylo a já musela po 4 hodinách s velkými bolestmi na sál kde mě za plného vědomí vyčistili a já při tom stratila přes 1,5 litru krve.Transfuzi mi nedali takže jsem byla dost slabá a malou mi tedy nosili jen na kojení a k sobě jsem ji dostala až den před odchodem z porodnice.Takže si dokážete představit jak jsem na šestinedělí trpěla.Už v porodnici mi ji dokrmovali a říkali že je to tim že jsem dost slabá,ale že se to časem spraví.Ano můj stav se dostal do normálu,ale mléko po pár dnech prostě začalo mizet i přes moji veškerou snahu měla pořád hlad.Tentokrát jsem chtěla vytrvat až jsem s malou skončila v nemocnici zjistili ji reflux a skončili jsme na umělém zahuštěném mléku.Ak by mě zajímalo co by na tento příběh řekla paní Květa se svýma zvýřatama?

Předpokládám, že paní Květa ani nerodila v porodnici, ale někde u potůčka v lesíčku, děti má neočkované. Nenavštěvují lékaře, nevlastní televizi a další vymoženosti doby. To jen ve zkratce. Ještě bych ráda podotkla ,že určitě ona sama nenavštěvuje lékaře a nebyla na jediné gyn. prohlídce.. To jen k tomu zdravému rozumu. Pokud se přirovnává ke kosatce nebo k medvědu :-)). V přírodě to funguje trochu jinak. Slabé nemocné mládě zemře. A jde se dál. U nás je to opravdu trochu jinak. Žena, která porodí v 7 měsíci Cs, tak určitě lékaři budou bojovat o zdraví miminka a nepřirovnají ho ke kostace a maminko kojte, bojujte, jste savec...!!!! Phe..Ono to opravdu někdy nejde. Je fajn, že Vám se to povedlo, ale kvůli tomu nemusíte házet klacky pod nohy ostatním maminkám, kterým to nešlo a opravdu nemohli dostatečně nebo vůbec kojit.

Také si myslím, že když to zkrátka nejde, tak to nejde. Já jsem se trápila tři měsíce, odsávala každé 2 hodiny, aby měla malá mateřské mléko, ale bylo to asi málo, přibývala minimálně.TAkže přišelna řadu Nutrilon a hned se její hmotnost změnila k mnohem lepším číslům. Takže když nemůžete kojit, nezoufejte, ona psychika je u kojení právě důležitá a když se stresujeme, že musíme honem odsávat, tak to jde asi ještě o to hůř. Ale na trhu je přece právě kvůli tomu takové množství značek umělé výživy.

Oba dva kluky jsem kojila jen měsíc. Pak už se mi mat. mléko přestalo dělat, tak jsem začala dokrmovat Nutrilonem a postupně přešla jen na Nutrilon. Když to nejde, tak to prostě nejde. U druhého syna jsem i brala homeopatika na zvýšení tvorby mléka, zabralo to, ale jen na 3 dny a pak se zase mléko přestalo tvořit.

já jsem kojila první dceru skoro půl roku, myslela jsem si, že jí to dá zdravý základ, ale je mnohem slabší a mnohem hůř snáší všechny nemoci, než její mladší sestra, kterou jsem nekojila vůbec, protože jsem po návratu z porodnice pořád jen brečela až se mlíko samo ztratilo..

Ani u nás to s kojením nebylo jednoduché. Syn se narodil nedonošený, velký, císařským řezem, přiložen byl po více jak 24 hodinách... Byla jsem ve stresu, ale každé 2,5 hodiny jsem odsávala - z počátku jen kapičky. Nicméně po 8 týdnech pravidelného odsávání synek začal pít sám, kolik chtěl, kdy chtěl... a teď mu bylo 20 měsíců, je stále kojený a spokojený a já s ním.

Nejvýstižnější v článku je věta : "Pokud se ale žena rozhodne, ŽE CHCE KOJIT" Kosatku, zebru, nebo třeba ledního medvěda by nikdy nenapadlo, že kojit nejde. Jsme ale lidé a zhýčkané ženy, takže ona se nějaká ta (pro mě velice směšná) výmluv...a najde. S kojením mohou být problémy, to připouštím z vlastní zkušenosti, ale všechno jde překonat. Já kojím již více jak 4 roky v kuse bez přestávky a to svého čtyřletého syna Péťu a jeho 2 a půl roku starého brášku Kubíka. Miluji své děti a CHCI jim dát to nejlepší. PS: Vaše reakce číst nebudu, vracím se ke svým dětem, přírodě a zdravému rozumu...

Já mám jen jedno dítko, kterému příští týden budou 2 roky. Narodila se císařským řezem, takže díky tomu jsem měla problémy s laktací. Ze začátku se mi mléko nechtělo spustit. Takže jsem po čase začala přikrmovat uměle. Po propuštění domů už všechno bylo v pořádku. Malou jsem plně kojila do 6 měsíců a potom ještě pokračovala do konce 8 měsíce jen v nočním kojení.

Kojit jsem chtěla co nejdéle,ale bohužel to nešlo.Furt jsem si říkala,že vydržíme.Bohužel dcera šla s váhou dolů tak jsem jí musela dávat Nutrilon.Sama pediatrička říkala,že je to pro mě a dceru nejlepší řešení,když to nejde tak to nejde.Hodně dlouho mě to mrzelo.

Snažila jsem kojit,ale marně.Nic neteklo.Už v porodnici jsem malé dávala mlíko od maminky co jí mlíko teklo jak z vodovodního kohoutku.Mlíka měla,že nevěděla co s tím a odstříkavala ho a pak dávala sestřičkám.Vlastně nás tím zásobovala.;-);-)Po příjezdu domů,jsem koupila malé Sunar,tak vyrůstáme na Sunaru i nadále a to má 1 a 1/2 roku.;-);-);-)

My jsme se narodili oba malí první holčička 2.45 a za 3 roky kluk 2.75 a kojili jsme chvíli asi jen 3 měsíce pak jim to přestalo stačit a museli jsme najet na umělou výživu,škoda.

já kojit chtěla vždy tak minimálně 6 měsíců. Při prvním to ale nešlo, malej po 2 měsících přestal přibývat na váze a v nemocnici to sváděli na mě, že špatně kojím, po úkázce, kdy mě nechala kojit z každýho prsu půl hodiny a výsledek místo 140 ml jen 40, tak řekla, že je to dobrý, dětská u nás malýho taky otestovala a když vypil jen 20, tak řekla, že nás nebude trápit a že přidáme umělou výživu, po dalším měsíci jsem přestala úplně, protože to malému nic nepřineslo. U druhého jsem kojila půl roku s tím, že jsem strašně trpěla, jeho půlroční záněty z očí se mi přenesly na bradaky a já vždy zatínala zuby, jelikož jsem měla i zdr, problémy, raději jsem po 6.měsích dobrovolně skončila a už jsme pomalu najížděli na tekutou domácí stravu.