Existuje skutečně období, kterému se říká krize středního věku? Nebo je to jen výmysl? V jakém věku se dostavuje? A zasáhne každého, anebo jen některé jedince? Kdo je nejvíce ohrožen? Je možné této krizi nějak předcházet? A jak se s ní vyrovnat? Odpovědi nejen na tyto otázky jsme se pro vás pokusili nalézt v našem dnešním příspěvku.
Tak co mám vlastně dělat?Zhruba okolo 40. roku (může to být dříve, ale i později) může dojít v životě člověka ke zlomu. Začne bilancovat svůj dosavadní život, porovnává ho se svými sny a přáními. Najednou si uvědomí, že se jeho život ubírá jiným směrem než si přál a na některé věci už možná nikdy nedojde. Důležitou roli hraje i stárnutí, ubývání sil a z toho vyplývající strach, že se ocitl na vrcholu a druhá polovina života už bude jen a jen horší (cesta z kopce dolů).
Podle odborníků zasáhne tato krize v určité míře každého. Nezáleží na pohlaví, majetku, postavení a podobně. Je považována za přirozenou součást života.
Krize přichází postupně. Není to tedy tak, že by se člověk najednou probudil a zjistil, že na něj dolehla. Bývá často spojena s obdobím, kdy dochází k významným životním událostem (například odchod dětí z domova, smrt rodičů, ale třeba i přicházející menopauza a podobně).
Univerzální návod, bohužel, neexistuje. Určitě je však důležité vědět, že takové období v životě člověka nastane (či může nastat) a nebrat ho na lehkou váhu. Je jisté, že pro mnohé bude velmi těžké se s tím vyrovnat.
Tak co dělat? Zajímavým tipem je věnovat se svým koníčkům, žít aktivní život, pečovat o své tělo. Důležitá je i fyzická aktivita (uvědomte si, že při cvičení se vylučuje endorfin, tzv. hormon štěstí, který podporuje dobrou náladu, účinný je i proti stresu atd.). Určitě je možné zkusit i něco úplně nového – například studovat, naučit se cizí jazyk či něco na počítači, vyzkoušet tenis či jiný sport, pokusit se vyrobit něco do bytu či na zahradu, cestovat. Záleží jen na vás, protože fantazii se meze nekladou.
Dále může být fajn i změna stravovacích návyků, respektive zásobování těla kvalitním a zdravým jídlem, nepřejídat se, jíst pravidelně v menších dávkách a podobně.
Kdy je tedy možné mluvit o krizi středního věku? Jak se projevuje? Příznaků může být mnoho, ale mezi ty nejčastější patří: únava, pocity nejistoty, smutku, deprese, náladovost, poruchy spánku a další.
Mezi ty typické patří také to, že „postižený“ cítí velkou potřebu něco změnit, chce být zase mladý a zažít dobrodružství, být svobodný a užívat si. Nudí ho práce, ale třeba i přátelé či rodina, vadí mu stereotyp jeho života,… Potřebuje si dokázat, že vše ještě v pohodě zvládne (jako zamlada) atd..
Určitě bude záležet na konkrétním člověku, jeho vlastnostech a také na tom, v jaké míře ho zasáhla. Důležité je zamyslet se nad svým životem, zároveň ale nedělat ukvapené závěry a samozřejmě také změny, kterých byste mohli litovat. V tuto chvíli se vám možná zdá, že všechno je špatně, že jste v životě ničeho nedosáhli, že vedete nudný život, který vám nepřináší uspokojení a ani nesplňuje sny a přání, která jste kdysi měli.
Rozhodnout se ale musí každý sám. Záleží na každém, jak se s krizí vypořádá. Někdo prostě zatne zuby a postupně jí překoná. Pro někoho dalšího je to příležitost k přehodnocení dosavadních priorit a postojů (může například nastat posun k tomu, že si bude více užívat volného času a omezí práci, změní zaměstnání,…). A samozřejmě jsou i lidé, kteří vidí jediné řešení v radikální změně.
V případě, že člověk krizi nezvládá a propadá depresi, pocitům úzkosti, pak se určitě vyplatí vyhledat odborníka.
Možná vám to tak nepřipadá, ale opak může být pravdou. Najednou totiž dojdete k tomu, že můžete dělat spousty zajímavých věcí, na které jste dříve neměli čas, chuť či odvahu. Máte před sebou ještě celou půlku života a i když člověk stárne, pořád má dostatek fyzických i psychických sil k tomu, aby si splnil aspoň některá svá přání. A co je další plus? Zpravidla už se nemusíte starat o malé děti, stavět dům či být v práci „juniorem“, takže se můžete věnovat jen sami sobě.
Krize jednou přejde a pak je nastane chvíle, kdy si začnete užívat druhou polovinu svého života.
Co si myslíte o krizi středního věku? Zažili jste jí? A jak jste se sní vypořádali? Anebo je to celé jen výmysl a nic takového neexistuje? Napište nám vaše názory, rady a zkušenosti.
