Máte doma prvňáčka? Máte za sebou první školní den a sníte o tom, jak Vaše dítko bude ve třídě nejlepší a za pár let z něj bude pan doktor, ředitel, učitel, malíř,…..? A nebo naopak v ruce držíte seznam s věcmi, které máte zařídit a nakoupit a přemýšlíte o tom, zda si raději nemáte vzít dovolenou, abyste vše zvládli?
Přesně před rokem jsme vedli naší dceru poprvé do školy. Byla slavnostně oblečená, na zádech měla aktovku, v ruce kornout se sladkostmi a my byli pyšní rodiče prvňáčka. Ze slavnostní atmosféry prvního dne jsme ale velmi rychle vystřízlivěli, protože začalo zařizování, shánění a samozřejmě také vstávání, chystání věcí do školy, psaní úkolů…. 
Školní kornout - Herlitz
Ale abych nepředbíhala. Během prvního týdne jsme dostali seznam věcí, které musel mít náš prvňáček do školy. Ač dodnes nechápu, jak se mi to podařilo, seznam jsem v prvním obchodě ztratila. Požádat o nový seznam paní učitelku-tak k tomu jsem opravdu neměla odvahu (přestože naše paní učitelka je velmi milá a vstřícná). Naštěstí jsem svou chybu napravila během první třídní schůzky…nenápadně jsem si totiž seznam opsala od sousedky. Pak už mi tedy nezbývalo než obejít pár obchodů, sehnat všechny pomůcky (a to nejlépe-na přání dcery-s obrázky princezen, víl…..) a dopravit je do školy.
Dny ubíhaly a naše dcera přišla s prvními domácími úkoly. Samozřejmě jsem byla pevně rozhodnuta, že budu ten milý, tolerantní, trpělivý rodič, který se nikdy nad úkoly nerozčiluje, nekritizuje výkony dítěte, prostě ten „superrodič“. V žádném případě jsem nechtěla dopustit, abych škrtala či trhala celé stránky písanky, tak, jak to kdysi dělala moje maminka. A tak jsme začaly malovat/psát obloučky a čárky, počítat příklady, vybarvovat obrázky a má předsevzetí brala občas za své. Tedy, stránky v písance a ani nikde jinde jsem netrhala, ba dokonce ani neškrtala, ale….no, skoro se stydím o tom mluvit, resp.psát občas jsem výrazně zvýšila hlas, téměř se hroutila při počtech, kdy jsem se dozvěděla, že deset mínus čtyři se rovná sedm a o vybarvovaných obrázcích a čtení ani nemluvě.
Vzhledem k tomu, že naše dcera je opravdu škrabal a každé písmenko je jinak velké a leží jiným směrem, byli jsem příjemně překvapeni, když jí paní učitelka dovolila psát perem (a nebyla ani poslední ze třídy). Byla to u nás velká událost….už jsme nemuseli gumovat, začali jsme totiž „zmizíkovat“. Bohužel i tato forma opravy je v písance naprosto zřetelná (tedy aspoň v naší písance).
K tomu všemu jsme často řešili „nářky“ naší slečny, že se pohádala s jinou holčičkou, že spolu teď „neka“ (nepřipomíná vám to školku?, pro ostatní neka=nekamarádí) nebo že jí nějaký kluk uhodil, polil apod.. A nesmím zapomenout na neustálé hledání věcí, které dcera nechávala ve škole, zapomínala v družině, ztrácela cestou na oběd…..
Školní rok se přehoupnul do druhé části, za sebou jsme měli nádherné vysvědčení se samými jedničkami a v duchu jsme si už gratulovali, jak jsme tu první třídu pěkně zvládli. Trochu nás tedy zarazilo, když nám dcera po testu z angličtiny řekla, že musela koukat k sousedce, protože některá slovíčka neznala. Ovšem náš dotaz ve smyslu: „Ty jsi opsala test od sousedky?“ byl bravurně zodpovězen: „Ne, my jsme se jen radily a pracovaly dohromady“….. K tomu se vlastně nedalo nic říci.
A to jsem se ještě ani nezmínila o tom, jaké výrazy jsme občas (a čím dál častěji) slýchali. Někdy jsme opravdu museli usilovně přemýšlet, jak vysvětlit nějaký výraz (no, jak byste sedmiletému dítěti vysvětlili výraz „sexy holka“) nebo jak jí vysvětlit, že ten či onen výraz se opravdu nepoužívá, že takto mluví jen „kanál“ apod..
Úspěšně…..přestože asi nejsme „superrodiče“, naše dcera první třídu absolvovala, naučila se psát, číst a dokonce i počítat a to ani nemluvě o tom, kolik nových věcí ví (třeba v třídění odpadů je naprosto nepřekonatelná). A dokonce jsme to zvládli i my-rodiče (a to bez pomoci lékařů zabývajících se duševním zdravím).
Rozhodně tedy s chutí do toho a ničeho se nebojte, protože určitě budete úspěšní vy (i když třeba nesplníte všechna svá předsevzetí o klidu a trpělivosti) i vaše dítě (i kymácející písmenka či přetahované obrázky jsou pěkné).
Přejeme vám hodně trpělivosti a pevných nervů, krásných zážitků v první třídě a těšíme se na vaše příspěvky.
