Pohádka o Palečkovi

Pohádka o Palečkovi je typickým příběhem vhodným ke čtení před spaním. Nečíhá tu žádné velké nebezpečí, přesto jde ale o pro děti napínavá dobrodružství malého Palečka. Nad lakotným kupcem zvítězí chytrost tohoto hošíka - i když ne každý z nás by asi jeho jednání úplně schvaloval. I o tom ale můžete se svými dětmi mluvit.

Opona příběhu se roztahuje...

Byli jednou dva manželé a ti zatím neměli děti. Jedenkráte když muž na pole odejel orat, narodil se mu zatím doma synek, o nic větší než paleček. Matka ho také hned Palečkem nazvala. Byl to klučík přepodivný! Sotva se narodil, už ho bylo všude plno, po jizbě, po kuchyni běhal, skákal, zpíval, a když bylo k poledni, volal na matku: "Mámo, mámo, dej mi oběd, ať ho otci na pole donesu!"

I divila se matka nad tím přepodivným synem, ale oběd mu přece svěřit nechtěla, až konečně, když nedal pokoje, se smíchem mu oběd do koše složila. A hle, div divoucí! Paleček si zdvihl koš na hlavu a pryč s ním na pole utíkal. Nebylo ho pod ním ani vidět, a tak se zdálo, jako by koš sám šel cestou.

Tu přišel Paleček k potoku, bez lávky, neměl se jak na druhý břeh dostat! Ale Paleček byl chytrý, hned si uměl poradit. Vzal z koše dřevěnou lžíci, spustil ji do vody a sedl do ní jako do lodičky. Koš táhl za sebou a tak se na druhý břeh přepravil.

Jak přišel na pole, kde otec oral, zdaleka začal volat: "Otče, otče, nesu ti oběd!
Paleček se na motýlovi vrací domů Ale otec hlásek jeho neslyšel, mimo to přece ani nevěděl, že má synka. Paleček nepřestal volat, až když u samého otce stál, on se ohlídl, co to tu bzučí, a viděl za sebou stát koš. Palečka ale neviděl. I začal si podivný koš, který sám na pole přišel, prohlížet, a tu teprve viděl Palečka, který se mu hned ohlašoval, že je rodný jeho synek, ráno narozený. "Ráno narozený, a už mi neseš oběd? Ty jsi divný synek!" zasmál se otec, a potom sednul a obědval. Paleček se nabídl otci, že bude zatím orat, aby mu dal otec bič, aby voly poháněl.

"I jak bys ty, synku, voly poháněl, když ani bič pořádně neuneseš," zasmál se otec. "Budu je tedy bez biče pohánět," odpověděl Paleček a jedním pohybem skočil na vola, vlezl mu do ucha a začal volat: "Hoj, hejsa, hej!", až volům v hlavě hřmělo. I rozběhli se a s takovou nahoru dolů utíkali, že přes oběd Paleček více zoral než otec za celý půlden.

Okolo pole, na němž Paleček oral, vedla hlavní cesta. Právě v tu dobu šel tudy bohatý kupec z města, z trhu, vraceje se domů. Když tu viděl voly, jak sami orají, velice se tomu podivil a blíže přistoupil, aby je lépe ty pozoroval, a tu teprve uslyšel Palečkův hlas, jak je pohání. S údivem poslouchal, odkud hlas asi vychází, až tu zaslechl: "No, tu jsem, ve volově uchu!". Podívaje se volu do ucha a Palečka tam našel.

Kupec kupuje Palečka

Ten malinký hošík se mu zalíbil a přál si takového mít. Viděl, že umí voly pohánět, ale přitom moc nejí. A kupec byl lakomec. "Chtěl bys ke mně do služby?" ptal se Palečka. "Proč ne, když otec dovolí," odpověděl Paleček; a poté jako střela z ucha skočil, k otci přiběhl a šeptal mu: "Jen ty mě, otče, prodej. Nic se o mě neboj, já se ti brzy vrátím, ale jdi zpovzdálí za námi."

Když kupec přišel k otci a otázal se ho, zdali by toho čiperného klučinu prodal, otec řekl, že prodá, za pět zlatých. Kupec mu zaplatil pět zlatých, vzal Palečka, vstrčil si ho do kapsy a šel domů.

Otec poslušen slov Palečkových šel v povzdálí za nimi; nevěděl proč, až tu po cestě nacházel zlaťák za zlaťákem, které z kapsy kupcovy padaly. Paleček, když ho kupec do kapsy strčil, prokousal díru, a až byla kapsa prázdná, proklouzl ven i on sám. Na cestě chytil velkého motýla se žlutými křídly a na něm letěl nad krajinou za otcem domů.

Když kupec došel domů, před vraty křičel už na ženu: "Ženo, podivíš se, jakého jsem ti koupil oráče; a to ti je velikánský chlap!" To řekl, sáhl do kapsy, aby vytáhl Palečka i peníze, ale co to? Kapsa prázdná, kde nic, tu nic! Kupec zůstal omámen nad tím divem, a žena vidouc, že hledá oráče v kapse, ještě mu ke všemu vynadala.