Tak je to tady. Snad. Včera ráno mi po několikaměsíčních pokusech vyšel konečně poprvé pozitivní těhotenský test. Nevěřili byste, jakou mi ty dva růžové proužky udělaly radost. A měla jsem radost až do chvíle, kdy jsem je ukázala Michalovi.
Michal je otec. Teda byl by, kdyby se ukázalo, že má test pravdu. To jen aby bylo jasno. Ale dává si moc velký pozor, aby neprojevil moc velkou radost. Nic za tím nehledejte. Měl by radost. Kdyby věděl, že má test pravdu.
Jestli ještě trochu váháte, přemýšlíte, jestli to, že neprojevil tolik radosti, nemůže být něčím jiným, tak něco stručně o nás: Poznali jsme se před šesti lety. A první rok to byl takový nevážný vztah. Nevím, jak víc bych to měla popisovat. Pak se to začalo měnit. O dítěti jsme ale dlouho ani neuvažovali. Naopak, dělali jsme všechno proto, abychom ho náhodou nečekaně neměli. Znáte to.
Až asi před půl rokem jsme se rozhodli, že je ten správný čas.
Nejdřív jsme to nechali jen náhodě, ale pak jsme na to šli trochu víc vědecky. Ne že bychom za sebou chodili se stopkami, že teď to musí být... To zase ne. Ale v posledních měsících jsme už moc dobře věděli, kdy máme největší šanci.
A teď je to tady. Snad. Snad se ten těhotenský test neplete. Je to test HCG (určuje přítomnost HCG ve vzorku moči; encyklopedie říká, že HCG je human chorionic gonadotropin, hormon, který se v těle tvoří v těhotenství). Na balení je napsáno cosi o vysoké citlivosti a spolehlivosti. Já mu věřím :-). Protože chci. Jen co budu mít novou várku testů, udělám si test znovu. Pro jistotu.
