Mám tři děti a u každého jsem pyšná na něco jiného.Dceři je už 16 let.Byli s ní před rokem velké problémy.Stýkala se s partou chuligánů a snažila se jim vyrovnat. Kouřila cigarety,trávu a pila alkohol. Trošku jsem na ní přitlačila a dala se dohromady.Je z ní slušná holka a nejsou s ní žádné problémy.Pomáhá mi doma s malým Kubíčkem,kterýmu je devět měsíců. Pak mám jedenáctiletého Tomáška a zrovna včera ho chválila paní učitelka,že mu to jde velmi dobře na dramatickém kroužku a že má talent.Samozdřejmě jsem byla rudáaž na zadku,ale byla jsem na něj moc pyšná. A nejmladší Kubík se učí paci,paci,jak jsem velký a leze rychlostí,že ho nestíhám chytat. Jsou to moje zlatíčka a jsem na ně pyšná.Bez nich si nedokážu představit svůj život.

Jsem velmi pyšná na svoji devítiměsíční holčičku s tváří andílka, ale povahou nezkrotného ďáblíka. I když je hyperaktivní, její droboučké ručičky musí pořád něco dělat, pracovat; a běda, jak se ty malé ručičky začnou nudit; to se jen se zlou potážu v podobě nějaké menší pohromy, ale i přesto je pro mě to nejdražší, co jsem kdy v životě měla:o) Plně chápu svoji malou holčičku, poznává dosud pro ni neznámý svět a má strach, aby ji nic neuteklo, a proto by radši ani nespala, aby náhodou něco nepromeškala... no, celá mamina:o) Já taky moc neposedím, pořád musím něco dělat, a když se k tomu smísí i manželova temperamentní slovenská krev, tak pak bývá doma dost veselo:o) Ze všeho nejvíc jsem pyšná na to, že se ráda učí a poznává nové věci, a když se náhodou nedaří, nevzdává to, naopak jde do všeho znova naplno. Kéž bych byla taky taková, já většinou po první prohře pálím mosty... Ano, jsem pyšný rodič a děkuji osudu za to, že mi dal možnost stát se matkou, neboť to nebyla lehká cesta. Děkuji za to, že mám milující a pro mě nádhernou holčičku, která mi dělá radost ať už v podobě svého radostného dětského smíchu;jejím rozkošným mazlinkováním, kdy rochní své vlásky do mých prsou; to když natahuje po mě ručičky, abych ji nosila; nebo když chce na sebe upoutat pozornost, tak si strčí prstík do nosu a fouká do doby, než přijdu k ní... a mnoho dalšího. Každá chvilička, každý den je s ní vzácný, nádherný a vždycky mi přichystá nějaké to milé překvapení. Teprve okamžikem jejího narození dostal můj život konečně ten pravý smysl...

Zdravím redakci i čtenáře. Na téma hrdý rodič mohu napsat pár slov o své Terezce. Je jí osm měsíců a kromě toho, že vzhledem je celá tatínek :), povahou je celá maminka. Říká se, že děti se nám rodí proto, abychom se od nich učili. Vidím v ní svoji divokost a nespoutanost, ale také veselost a smysl pro humor. Lišácky se směje, když se směju já. Má černý humor a líbí se ji groteska :). Ale nějaké kuk ji teda moc nezaujme. Za to tanec ano :). Občas se můžu přetrhnout, abych vyvolala její salvy smíchu, ale stojí to za to :). Jsem hrdá, že mám veselou, zdravou holčičku a těším se na každý další den s ní. Hezký den Vám všem, Věra

Jsem pyšná na všechny moje tři děti. Všichni mě umí mile překvapit, a jsem na ně moc pyšná.

Jsem velice hrdá na svého staršího syna.V září šel poprvé do školy.Vše bylo v pořádku a do nedávna ještě bylo možné abychom ho doprovázeli do školy a ze školy.Nyní jsem musela nastoupit po MD zpět do práce.Vlastně od začátku školního roku jsem syna připravovala na skutečnost,že zanedlouho bude muset chodit ze školy a do školy sám.Měl z toho jisté obavy,ale věřila jsem,že vše půjde skvěle.Ale omyl,v současné době v televizi všichni často vídáme únosy dětí a další hrůzné činy páchané na dětech.Leckdy se k obrazovce,kde zrovna reportáž vysílali dostal i můj syn,ať už ráno když vstává a nebo večer .Od té doby co proběhla reportáž o únosu A.Janatkové syn protestoval.Dobře chápu jeho obavy ijá sama je mám,ale bohužel do práce se chodit musí a v hloučku spolužáků se i můj syn"ztratí".Rozhodla jsem se ,že ho jeden den nevyzvednu.Vše jsem dohodla s paní učitelkou a čekala na rohu školy aby mě nezahlédl.Cestou domů jsem šla opatrně za ním a sledovala jak tozvládne.Zvládl to bravurně,nikde se nezastavoval s nikým nemluvil a pádil přímo domů.Od té doby ,když je potřeba chodí sám.Myslím si,že v dnešní době je to úctyhodný výkon.A sáhněme si do svědomí kdo z nás dospělích se občas v ulicích města nebojí.

Jsem každý den pyšná na dcerku, které je 27 měsíců. Každý den je stejný a přesto jiný. Je to malá rozumbrada a někdy se na ní ani nemohu zlobit, když udělá to svoje kukuč. Moc hezky mluví, všemu rozumí a je samostatná. A jak je zvědavá, no prostě ženská. :-) Kvůli výhledu na návštěvu je schopná vylézt do okna, aby mohla mávat. Je kamarádská a nerada se loučí s dětmi.

Jsem pyšná na svého staršího syna, který se tak krásně věnuje svému mladšímu bráškovi, hraje si s ním, zastává se ho apod. Staršímu bude 6 roků a mladšímu je 1, 5 roku. Bez sebe neudělají ani krok, co má jeden musí mít i ten druhý. Jsou to super bráši a s manželem jsme na ně opravdu moc pyšní, jak jeden druhého má moc rád.

Jsem pyšná na svého syna,kterému jsem darovala život,že je nejen skvělý sportovec,ale i bezva kluk do nepohody,kterého mají všichni rádi a myslím si,že se v životě se neztratí!Moc si ho vážím hlavně za to,že se snaží být co nejvíce volného času se svým těžce nemocným dědečkem,kterému tím dává sílu do živita.Míšo díky,mám tě moc ráda!maminka

Ano,jsem a právem.Podařilo se mi přivést na svět čtvero dětí.Dva kluky a dvě holky.Nikdy jsem neměla s nimi problémy,pokud byly dětmi.V dospělosti..to už je jejich záležitost.Stále mě něčím překvapovaly.Jsou již dnes dospělí,nejmladší bude v sobotu 25 let.Překvapuje mě?Ano,je i po 9 letech,za sebou jdoucích,opět nominovaná do národního týmu,opět na mistrovství světa ve florbalu,letos ve Švýcarsku.Tak se mi splní přání a tam pojedu fandit.Do Finska,nebo Singapuru,na to jsem z důchodu neměla.Mám z ní radost.

Krásná věc, škoda, že jsem právě teď trochu rozladěná a antipyšná... Doufám, že se brzy tomu mému skřítkovi taky něco podaří!