Často se mluví o tom, že v České republice přibývá potratů. Je to ale trochu jinak. Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR naopak počet potratů v loňském roce poklesl. Samozřejmě – jsou to pouze čísla, která nemohou postihnout osudy jednotlivých žen, ale i přesto je to určitě pozitivní zpráva. V dnešním příspěvku jsme pro vás připravili povídání na toto neveselé téma. Naším cílem rozhodně není někoho, kdo plánuje potomka vyděsit, spíše naopak. Asi všichni ví, že tato možnost existuje, my jen předkládáme fakta a konkrétní čísla. A nechybí ani další informace a samozřejmě povzbuzení.
zdroj: OpenImageBank.comPlánujete-li těhotenství, pak se rozhodně dopředu nestresujte tím, že by nemuselo dopadnout dobře. Statistiky jsou jedna věc, život druhá.
Pokud by se však náhodou něco takového přihodilo, pak je určitě dobré vědět, že nejste jediná na světě, že tato smutná záležitost postihla i jiné ženy. Důvodem mohlo být to, že miminko bylo nemocné a stejně by nebylo schopné života, a tak se s tím příroda vyrovnala po svém. A tak je to správně. A pokud bylo důvodem něco jiného, popřípadě se potraty opakovaly, ani tak to nemusí být neřešitelná situace. Dokazují to osudy mnoha žen, kterým současná medicína dokázala pomoci a ony se dočkaly vytoužených potomků.
Definice potratu říká, že se jedná o ukončení těhotenství, kdy:
Potrat může být samovolný (tělo spontánně vypudí plod z dělohy, a to do ukončení 28. týdne), anebo může být proveden lékařsky, tzv. umělé přerušení těhotenství (miniinterrupce – do ukončeného 8. týdne těhotenství, ostatní – do konce 12. týdne těhotenství, poté jen ze zdravotních důvodů).
Největší riziko potratu hrozí v prvním trimestru. Nejčastěji k němu dochází do 8. týdne těhotenství (62 % případů - údaj z roku 2010). Mezi 17. a 28. týdnem už je to víceméně jen ve výjimečných případech (3,5 % případů - údaj z roku 2010).
A proč k potratům dochází? Jako nejčastější příčiny se uvádí chromozomální abnormality (zjednodušeně řečeno špatný počet chromozomů), hormonální problémy, zdravotní problémy matky, abnormality dělohy a nedostatečnost děložního hrdla, infekce, imunologické příčiny a vnější vlivy.
Je třeba ještě dodat, že v některých případech nelze příčinu potratu určit.
Přestože se mluví o tom, že počet potratů v České republice stoupá, čísla zveřejněná Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR hovoří jinak. Na druhou stranu je třeba zároveň vzít v úvahu, že v předchozích letech skutečně docházelo ke zvyšování počtu samovolných potratů. V této souvislosti je ovšem nutné zmínit, že docházelo k poměrně významnému nárůstu počtu plánovaných těhotenství. Pro rodičovství se v té době rozhodly silné populační ročníky žen (lze tak usuzovat z počtu narozených dětí), které odkládaly těhotenství na pozdější dobu (i v tom lze spatřovat určité riziko). A ještě jeden důležitý fakt: v současné době je možné díky dostupné a spolehlivé těhotenské diagnostice rozpoznat těhotenství velmi brzy, takže se evidují i velmi časné potraty, které byly dříve někdy považovány jen za opožděnou menstruaci.
A co říkají čísla? V loňském roce počet samovolných potratů oproti předchozímu roku poklesl (pokles o 648 případů). Také počet umělých přerušení těhotenství se snížil, a to o 638 případů oproti roku 2009. Zvýšil se jen počet mimoděložních těhotenství, a to o 24 případů.
Samovolné potraty proběhly nejčastěji do 8. týdne těhotenství (72 %). Nejvíce samovolných potratů bylo ve věkové skupině 30 – 34 let.
Není bez zajímavosti, že v Čechách je potratovost vyšší než na Moravě. Nejvyšší je pak na severu a severozápadě Čech.
Potrat je pro ženu velmi smutnou záležitostí. Musí se smířit s tím, že miminko, na které se těšila na svět nepřijde. Pociťuje prázdnotu, smutek a dokonce se může vinit z toho, že těhotenství nedopadlo dobře. Přemýšlí o tom, kde se stala chyba, zda sama něčím k neúspěchu nepřispěla.
Každý člověk je jiný a jinak se vyrovnává se smutkem. Někdo ho potřebuje ventilovat ven, jiný chce být sám a vyplakat se a další se třeba vrhne do různých činností.
Jak tedy v této těžké chvíli ženě pomoci? Velmi důležité je, aby jí podpořil partner, popřípadě rodina. Měli by respektovat její smutek, zároveň by jí ale měli dát najevo, že jsou s ní, že jí podpoří.
Není to lehké, ale je třeba se vrátit k běžnému životu - ke své práci, koníčkům, přátelům. Možná není ani špatné provést nějaké změny (u těch významnějších či s dlouhodobějšími důsledky je třeba je rozvážit, nevrhnout se do nich po hlavě).
Byť se to v té chvíli zdá téměř nemožné, žena by měla začít po nějaké době uvažovat o dalším těhotenství. Pokud nejsou žádné komplikace a nedoporučí-li lékař něco jiného, není důvod se dalšímu těhotenství bránit. Potrat totiž vůbec neznamená, že by měla mít žena automaticky v dalším těhotenství problémy.
Zdroj informací:
Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR
