Příručka „Sexuální výchova – vybraná témata“ do škol nepatří

Sexuální výchova, respektive její zavedení do výuky, vyvolává již delší dobu značné emoce. Nejedná se ani tak o samotnou sexuální výchovu, která se na školách různou formou učí již delší dobu, ale spíše o příručku Sexuální výchova – vybraná témata, kterou vydalo Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy. V dnešním příspěvku jsme oslovili odpůrce výše uvedené příručky, Výbor na obranu práv rodičů (VORP) a požádali je vysvětlení jejich postoje a zodpovězení několika otázek.

Na začátek rozhovoru s odpůrci sexuální výchovy na školách, respektive příručky "Sexuální výchova - vybraná témata", kterou vydalo MŠMT bychom rádi zdůraznili, že redakce JáRodič.cz nechce zaujímat žádný postoj k výše uvedené problematice. Stejný prostor pro vyjádření svých postojů a názorů poskytne (a to již zítra) druhé straně. Domnívá se totiž, že čtenáři si svůj názor vytvoří sami, bez ohledu na postoj redakce.

A ještě krátká poznámka předtím, než dáme slovo paní Anně Brychtové, mluvčí VORP: Některé otázky jsou možná trochu "na tělo" a mohou vyvolávat dojem, že redakce zastává opačný postoj než dotazovaný. Jak již bylo zmíněno výše, činíme tak pouze proto, abychom se dozvěděli co nejvíce informací a zprostředkovali je svým čtenářům.

A nyní již slíbený rozhovor.

Představte nám, prosím, Výbor na obranu práv rodičů (VORP)

Výbor na obranu rodičovských práv je skupina rodičů, kteří nechtějí svým dětem vysvětlovat, že všechno je jinak, než se dozvěděly ve škole, jako to museli dělat rodiče v totalitě. Nechceme mlčet ke špatným vlivům, které se do škol vnucují přes vůli rodičů i učitelů.

Žáci se samozřejmě v přírodopisu dozvídají základní informace o pohlavních orgánech a o vzniku a vývoji nového člověka. Ale výchova - doporučení, jak se mají v sexuální oblasti chovat, je věcí etiky. Je třeba říci jasně, co je dobré a co ne. To však některé programy a učebnice SV nedělají, mluví pouze o technikách pohlavního styku (i zvrácených), vnucují např. dívkám antikoncepci a tak nepřímo navádějí k předčasné pohlavní aktivitě. Rodiče sdružení ve VORP proto chtějí být podrobně seznámeni s vyučovanými tématy, které do škol přicházejí, a mít možnost je v případě nesouhlasu odmítnout.

Nejdůležitější roli ve výchově dítěte, tedy i v sexuální výchově by určitě měli mít rodiče. Na druhou stranu škola hraje nezanedbatelnou roli. V jaké formě by se tedy, pokud vůbec, měla sexuální výchova vyučovat?

Sexuální výchova by měla být především dobrovolná, tedy ve formě nepovinného předmětu, kde by si rodiče mohli sami vybrat z různých možností výuky, protože na sexuální chování existuje více názorů. Nedá se to srovnat třeba s matematikou, kde nikdo nepochybuje o tom, že příklad končí daným výsledkem. Ale v sexuální výuce někteří rodiče preferují např. antikoncepci umělou a jiní přirozené plánování rodičovství, atd. Rodiče by si mohli vybírat např. z různých druhů přednášek nebo dokumentárních filmů. A pokud by se rozhodli jen pro domácí výchovu, měli by mít také tuto možnost. Žijeme v demokracii.

Na svých stránkách uvádíte: „Dospělému člověku není příjemné mluvit o věcech týkajících se sexu před druhými.“ Jak tedy vyřešit případy, kdy rodiče nejsou schopni (či ochotni) svého potomka v této oblasti poučit? Dítě či mladý člověk pak bude zřejmě získávat informace od svých kamarádů, z internetu, z časopisů. Není to horší, než když se poučí ve škole?

Tak především, pokud by se učilo podle příručky Sexuální výchova – vybraná témata (na některých školách to tak už funguje), nezískávaly by děti podle mého názoru jiné informace než od kamarádů nebo internetu. V příručce se přímo počítá s tím, že dítě má zkušenosti se sledováním porna, viz. 15. kapitola Didaktické náměty – rozhovor žáka s učitelem. A toto by se dělo (nebo děje) se souhlasem učitele jako autority.

Pokud rodiče nejdou ochotní nebo schopní svému dítěti vysvětlit lidskou sexualitu, mohli by si zvoli nepovinnou přednášku nebo nabídnout dítěti vhodnou knihu.

S frází, že „rodiče nejsou schopni“ se setkáváme ve všech sdělovacích prostředcích. Není to pravda. O co jsou schopnější učitelé než rodiče? Kdo má k dětem blíž a kdo je zná lépe?Stud k sexualitě nepochybně patří a pokud se rodiče při vysvětlování trochu stydí, alespoň dítě pozná, že sexualita je intimní a důvěrná věc. To ve školním kolektivu není možné a mnoho dětí při rozhovorech přede všemi trpí. Podle zkušeností známých psychologů (např. Max Kašparů) nemívají lidé potíž v intimním životě, ale ve vybudování kvalitního a pevného manželství. To se mohou naučit jedině v dobré rodině. Že všechny rodiny nejsou dobré? Ani všichni učitelé ne. Není dobré zaměňovat kompetence školy a rodiny.

Je jisté, že při výuce jakéhokoliv předmětu hraje nejdůležitější roli učitel. Jen na něm záleží, jak výuku pojme. Zkráceně: dobrý učitel může vzít příručku MŠMT jako doporučení o jakých tématech by s dětmi měl mluvit, nebude prosazovat své názory, ale ponechá volný prostor pro diskusi, sdělí žákům, že na určitou věc panují různé názory a podobně. Naopak špatný učitel bude učit špatně i s bezvadnou příručkou, která je přijatelná pro všechny. Proč tedy taková vlna nevole? Nebylo by lepší zaměřit pozornost na osobu učitele?

To je samozřejmě vhodné, ale ne s každým učitelem se domluvíte a bude přístupný vašim připomínkách. A také vzrůstá počet učitelů, kteří jsou několikrát rozvedení nebo střídají partnery jako svobodní, takovým se těžko svěřuje dítě k sexuální výchově. Špatná a nešetrná sexuální výchova může dítě poznamenat na celý život po psychické stránce, není to stejné jako když kantor učí špatně třeba dějepis. A rodiče nemají vždy možnost vybrat si jinou školu.

Volný prostor pro diskusi a sdělování různosti názorů jsou metody vhodné pro dospělé a dospívající. Dítě potřebuje jasná sdělení a poučení, jinak to není výchova, ale zmatení, zvláště v morálních otázkách, které jsou se sexuálním chováním spojeny. A tam se mohou názoy učitelů a rodičů výrazně lišit.

Motto vašich stránek zní: „Opravdu chcete, aby se vaše děti učily na základní škole souložit bez zábran a výčitek s kýmkoli, kdykoli a jakkoli?“ Můžete čtenářům říci, co přesně tím myslíte? Příručka přeci k něčemu takovému v žádném případě nenavádí. Anebo ano? Uveďte, prosím, konkrétní příklady.

Motto je samozřejmě trochu nadsazené, aby zaujalo. Ale k čemu jinému vede to ustavičné vnucování hormonální antikoncepce a kondomů? Dítě si utvoří názor, že může mít opravdu bez problémů a následků sex s kýmkoli. Není vedené k žádné zodpovědnosti za své chování, může si v podstatě dělat, co chce.

A jakkoli? V příručce se nedělá žádný rozdíl mezi heterosexuálním nebo homosexuálním stykem. Můžete to i míchat – bisexuální orientace, záleží jen na vaší sexuální fantazii.

Dále: „...dlouhodobé upřednostnění nekoitálních aktivit (mazlení, hlazení, oboustranné dráždění genitálu rukou či ústy) před vlastní souloží.“ ( 6. kapitola)

„Při souloži do pochvy, do úst nebo do konečníku se lze chránit prezervativem..“( 5.kapitola) A tak podobně. Toto např. má být učivo pro děti od 4. třídy, kdy se má žák orientovat v bezpečných způsobech sexuálního chování!

Děti před pubertou by měly být poučeny pouze obecně bez názorných příkadů, jakékoli intimní podrobnosti v nich vyvolávají buď odpor nebo předčasný zájem. Obojí je pro děti škodlivé. A navíc to míchání dobrých a perverzních praktik! To je odporné i pro dospělého.

Jak se stavíte k názoru odborníků, že na sexuální výchovu není nikdy příliš brzy? Děti dnes přece jen vyzrávají a dospívají dříve. Navíc jsou obklopeny množstvím podnětů a zahrnuty množstvím informací. O sexualitě slyší v podstatě každý den. Není tedy lepší jim říci více než méně, aby neměly pocit, že se jim něco zatajuje, a o to více je to svádělo k tomu, aby si potřebné informace sehnaly jinde?

Názory odborníků Dr. Uzla a spol.? Ti vyznávají jednu sexuální ideologii a nutí všechny, aby žili podle ní. Tito lidé dětství neuznávají, považují člověka za bytost, která je sexem posedlá už odmalička. Děti potřebují prožít předpubertální období v klidu (názor jiných odborníků), naučit se ovládat svou povahu, naučit se přátelství, toleranci k druhým.

Je pravda, že je těžká doba, ale časné informace o sexu ještě dříve probudí jejich zvědavost a hormony a v klidu je nenechá.

Předčasné informace jsou zbytečné a škodlivé. Zkušený psycholog J. Klimeš říká: „Sexuální výchova do puberty, se kterou příručka počítá, má jednoznačně návodnou funkci. Bude akcelerovat sexuální život dětí. To je ovšem nežádoucí. Především prepubertální děti nemají pod sexuálními termíny žádnou představu. Neříká jim nic orgasmus, vášeň, touha, nadrženost atd. Všechny tyto termíny ožijí samy, když jim v pubertě do hlavy začnou proudit hormony. Vykládat prvňákům o sexu má asi tolik logiky jako jim vykládat o orbitalech transuranů.“

Mám čtyři děti, dvě už v pubertě, tak vím, o čem mluvím. Sama jsem je začala poučovat dříve, než se dozvídaly o sexu od spolužáků, ale velice citlivě, což ve třídě plné dětí různé vyspělosti duševní i tělesné nemůže fungovat. Doma se může klidně začít brzy, ještě v předškolním věku, když se například v blízkosti narodí dítě.Také záleží na tom, jaká důvěra mezi generacemi vládne. Rodiče by měli mít přehled, s kým jejich potomci kamarádí, co si kupují za časopisy (tomu se dá jednoduše předejít tím, že jim dobrý časopis objednáte) a musí být jasná pravidla při používání internetu – v přítomnosti rodičů, počítač musí být doma na viditelném místě.

Ve škole úplně stačí výuka biologie těla, funkce pohlavních orgánů, reprodukce, těhotenství a mateřství. To jsou věci, které jsou dané. Nejedná se o výchovu.

A na prvním stupni si děti ještě neumí udělat vlastní názor, přebírají názory rodičů nebo učitelů.

Dnešní mladí lidí (a vlastně už i děti) jsou vedeni k tomu, aby informace nepřijímali bez přemýšlení, ale právě naopak – zamysleli se, diskutovali, polemizovali. Proč jim tedy neříci všechny dostupné informace a nenechat na nich samých, co s ní udělají? Mohou se zamyslet, souhlasit s tím či nesouhlasit, dohadovat se, zeptat se rodičů, vyhledat vše na internetu a podobně.

V příručce rozhodně nebyly různé možnosti a různé výklady názorů na sexuální chování. Byl v ní jeden až ideologický názor zaměřený na egoismus – člověk si má sám užívat bez ohledu na druhé, zajímat se pouze o své uspokojení. Nebylo tam nic o předmanželské zdrženlivosti, kráse manželství na celý život, mateřství. Dítě je bráno jako problém, kterého je potřeba se vyvarovat atd. To podle mě není dobrý materiál k tomu, aby si děti utvořily svůj názor (pokud to děti od 1. třídy vůbec dovedou), je to jedna ideologie, která nesnese možnost myslet si něco jiného. Odvolává se na jisté nejnovější vědecké poznatky, ovšem nikde není zmínka o tom, že různí vědci mají také různé názory a různé závěry svých výzkumů. Sexuální výchova je u nás vůbec pojatá dost totalitně a rodiče i učitelé mají tendence věřit jen skupinám, které mají dost peněz (např. z prodeje antikoncepce a z pornoprůmyslu) na to, aby se vtlačili na vedoucí místa a dělali si mohutnou reklamu a tím opět získávali z dětí nové budoucí zákazníky svých nekalých obchodů. (Konkrétně Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu je sponzorována výrobci antikoncepce, její předseda R. Uzel se vyskytoval v redakčních radách pornočasopisů.)

Jak již bylo řečeno, sexuální chování je úzce spojeno s morálkou a etikou, s počátkem nového života. Nechat dítě vybrat si, zda bude morální nebo nemorální? To skutečně není pravá výchova a rodiče sdružení ve VORP to nikomu nemohou doporučovat. Polemika a diskuse ve škole je dobrá věc, ale jen pokud vede k závěrům, které jsou člověku prospěšné.

Často je zmiňována a ostře odsuzována hra Kompot. Těžko odhadnout, jak často bude ve výuce využívána. Na druhou stranu, vždyť je to jen hra – v podstatě záleží jen na žácích a učiteli, jak se k ní postaví. U žáků například rozhoduje to, jaké otázky budou pokládat a jak na ně budou odpovídat – pravdivě, nebo se nebudou zapojovat, či se naopak budou předvádět….V případě učitele pak na tom, jaké závěry z hry vyvodí. Nakonec, v příručce je na konci této části uvedeno: „Důležité je upozornit na právní stránku věci u kouření, pití alkoholu, prodeje cigaret a alkoholu osobám mladším 18 let, sexuálních aktivit s osobami mladšími 15 let atd..“ A to asi není od věci v této souvislosti zmínit.

Nedivím se, že jsou rodiče tolik právě proti této kapitole. Pro citlivější děti se např. hra Kompot může rovnat psychoteroru. Ve školách často existuje psychické týrání méně pohlavně vyspělých nebo morálně zásadovějších dětí těmi vyspělejšími či „zkušenějšími“, a proto si nedovedu představit, jak by hra probíhala. Nejde o to, že by byla hra využívaná v jedné, dvou nebo všech školách, máme chránit všechny děti.

Zajímavý je také už zmiňovaný rozhovor žáka s učitelem na konci hry, kdy se už jaksi přirozeně počítá s tím, že má dítě zkušenost s pornografií:

„Učitel: Je všechno, co jste viděli v pornografickém klipu, filmu či časopise, pravda?

Žák: "Asi ne. Všichni chlapi přece nemají jenom velké penisy a nevydrží souložit tak dlouho. Spousta lidí nechce souložit do konečníku, ale v pornografii je to běžné.“

Toto není trestné?

Známý právník T. Sokol se vyjádřil ke hře kompot ve svém blogu: „Mám zato, že dítě je člověk, alespoň jsem nikde nečetl ani neslyšel nic jiného. Ovšem četl jsem, tuším v Listině základních práv a svobod, že každý má právo na ochranu osobní cti, lidské důstojnosti a taky soukromí. Je pro učitele soukromá věc jestli a kdo onanuje nebo menstruuje? Já si myslím, že ano. Tak ať mi někdo vysvětlí, proč to není soukromá věc pro ty děti... A považují učitelé za lidsky důstojné, migrovat na daný povel podle toho jestli onanují nebo měly menstruaci? Jestli ne, což předpokládám, v čem je to u dětí jiné.“

O právní stráce kouření, pití alkoholu a zákazu sexuálních aktivit s dětmi pod 15 let by se žáci mohli dozvědět v občanské výchově.

A na závěr ještě poslední otázka: Je, podle vašeho názoru, celá příručka špatná? Anebo by stačilo jen vypustit, popřípadě upravit některé kapitoly?

Není špatná každá věta v příručce, ale je špatná její celková jednotná ideologie, která nepřipouští žádný jiný názor, viz za některými kapitolami Mýty, nebo v 15. kapitole cvičení Kdo má pravdu, na které by jiní odborníci odpovídali jinak.

Děkujeme za odpovědi.

Příloha:

Příručka MŠMT "Sexuální výchova - vybraná témata" (formát PDF)