Není žádným tajemstvím, že ne všechny děti prožívají šťastné dětství. Některé děti jsou právě v tomto období svého života vystaveny sexuálnímu násilí. Odhaduje se, že přibližně každé páté dítě se stane obětí nějaké formy sexuálního zneužívání a násilí. A může se to stát komukoliv a kdykoliv. Za naprosto šokující lze považovat počty dětí, které jsou zneužívány v rodině. Stále více se také objevují případy obtěžování přes sociální sítě. V dnešním příspěvku se dozvíte množství informací právě na toto téma.
Velmi důležité je, aby rodiče se svými dětmi o sexuálním násilí hovořili. Jistě, nemusí to pro ně být vůbec jednoduché - neví třeba, co přesně dítěti říci, aby vědělo, co je normální a co už ne a jak se má v takových situacích zachovat. Zároveň ho nechtějí vyděsit tak, aby se bálo kohokoliv a čehokoliv.
Přesto je třeba se tomuto tématu nevyhýbat a doufat, že to za rodiče udělá škola či někdo jiný. Podstatné je, aby mezi rodiči a dětmi byla dobrá komunikace, dítě se nebálo svým rodičům svěřit, požádat je o radu či pomoc.
I když práce je vždycky dost, udělejte si na své dítě každý den aspoň chvíli čas, vyslechněte jeho zážitky, starosti i radosti. Často se jedná jen o „banální“ záležitosti typu „Pohádala jsem se s Eliškou,“ někdy se ale stane, že z rozhovoru pochopíte/vytušíte, že něco není v pořádku (a nemusí to být právě sexuální zneužívání).
Tip: Nevíte-li si rady, jak na to, využijte knihy o sexuální výchově, které zahrnují i kapitoly na toto téma. Seznámit se můžete i s letáky a propagačními materiály, které jsou součástí kampaně a podobně. Důležité je udělat první krok.
Kiko a ruka / Tadysenedotykej.orgPravidlo „Tady se nedotýkej“ znamená, že dítěte by se nikdo neměl dotýkat na intimních místech, tedy na těch částech těla, která jsou obvykle zakryta spodním prádlem. A naopak - děti by neměly na tyto partie těla sahat ostatním.
S tím souvisí následující pravidla:
1. Tvoje tělo je jen tvoje
Dítě musí souhlasit s tím, že se ho někdo bude dotýkat. Musí vědět, že má právo odmítnout – a to třeba i polibek, pokud ho nechce.
2. Dobrý dotyk – špatný dotyk
Dítě by mělo vědět, který dotyk je tzv. správný a který nikoliv
3. Dobrá tajemství – špatná tajemství
Ne všechna tajemství jsou dobrá a to je třeba zdůrazňovat. Děti se mohou setkat s tím, že osoba, která jim ubližuje řekne, že to nemá nikomu říkat, že to bude jejich tajemství. Dítě by mělo vědět, že tajemství, která v nich vyvolávají strach a úzkost nejsou dobrá a že je třeba se svěřit důvěryhodné osobě.
4. Prevence a ochrana jsou odpovědností dospělých
Úkolem rodičů je, aby na toto téma s dětmi hovořili. Neměla by vznikat žádná tabu. Důležité je, aby dítě vědělo, na koho se v případě jakýchkoliv problémů obrátit, kde může hledat pomoc. Stejně tak je podstatné, aby si rodiče svých potomků všímali, respektive jejich chování, změn.
5. Další pokyny – Komu to oznámit – dítě má vědět, komu se může bez obav svěřit a záleží jen na něm, koho si vybere
Známí pachatelé – je třeba si připustit, že pachatelem může být i člověk, kterého dítě zná
Neznámí pachatel – dítě musí vědět, že od cizích lidí nesmí nic brát, nikam s nimi chodit atd.
Pomoc – dítě na to není samo, může o pomoc požádat důvěryhodnou osobu, existují odborníci, na které je možné se obrátit, linky důvěry, policie
Kiko a ruka je příběh, který je určen zejména malým dětem. Dvě kreslené postavičky – zelená postavička Kiko a barevná ruka se snaží dětem vysvětlit, které dotyky jsou v pořádku a které už nikoliv. Vše začíná tím, že si Kiko chce hrát – chce létat, tancovat, jíst a ruka mu vždy vyhoví. Pak se ruka ptá, zda se může Kika dotknout – nejdříve se chce dotknout vlásků, pak nosu a ruky. S tím Kiko souhlasí. V okamžiku, kdy mu/jí ale chce sáhnout do kalhotek jednoznačně řekne „NE“. Kiko je pochválen/a a ruka ještě připomene, že kdyby se někdo o něco takového pokoušel, musí se Kiko hned někomu svěřit.
Celý příběh naleznete na stránkách Tadysenedotykej.org.
Brožuru vydala Rada Evropy v rámci kampaně Stop sexuálnímu násilí na dětech.
Jak již bylo zmíněno, důležité je, aby toto téma nebylo v rodině tabu. Dále je třeba se svým dítětem komunikovat, sledovat jeho chování, nezlehčovat jeho starosti a podobně.
Pokud má rodič podezření, že dítě bylo zneužito, je velmi důležité postupovat opatrně, ale zároveň samozřejmě nestrkat hlavu do písku. Na místě nejsou výslechy, otázky typu „Proč se to stalo?“ atd. Je třeba pokusit se zjistit, co se stalo, získat co nejvíce informací. Pozor na to, aby vaše chování nevyvolalo v dítěti pocit viny. Snažte se ale nedělat ukvapené závěry. Každopádně dítě musí vědět, že problém řešíte, že najdete někoho, kdo může pomoci.
Myslíte si, že je u nás dostatek informací na téma sexuální zneužívání dětí? Mluvili jste o tom se svými dětmi? Pokud ano, jakým způsobem? Co jste jim řekli? Přemýšleli jste někdy o tom, jak byste u svého dítěte rozpoznali, že něco není v pořádku a jak byste to případně řešili? Znáte někoho, kdo by tento problém musel řešit? Podělte se s ostatními o své názory, rady a zkušenosti.
V listopadu 2011 schválila vláda České republiky kampaň Stop sexuálnímu násilí, která je zaměřena na zvýšení povědomí veřejnosti o sexuálním násilí na dětech. Kampaň vychází z kampaně Rady Evropy One in life.
Zdroj informací:
Tadysenedotykej.org
