Co si myslíte, když vidíte vzteklouna, který leží na zemi, kope nohama a křičí? Představuje pro vás nevychované a rozmazlené dítě? Anebo si říkáte, že má špatný den, je unavené či má jeden ze svých afektivních záchvatů? Jak se vlastně pozná rozmazlené dítě? Kde je ta hranice? A jak předejít tomu, aby bylo rozmazlené? Na co si dát pozor a čeho se vyvarovat? V dnešním příspěvků vám přinášíme zajímavé rady a tipy na toto téma.
Možná jste si už několikrát od svých rodičů či prarodičů vyslechli, že tohle byste si vy v dětství dovolit nemohli. Je pravda, že přístup k výchově i dětem se v posledních desetiletích výrazně změnil. Není na tom ale nic divného, protože i společnost zaznamenala podstatné změny. Je to dobře, nebo špatně? Vyrostou z nich rozmazlené a nevychované děti? Určitě to nelze vidět černobíle, vše má svá pro a proti.
Photo: Chance Agrella / Freerange.comCo to vlastně znamená rozmazlený? Jak se takový člověk chová? Je možné na to jednoznačně odpovědět?
Přesná definice neexistuje. Většinou se takto označují děti, které se chovají nevhodně k rodičům i ostatním dospělým, neřídí se jejich pokyny, jsou panovační, vždy musí být první, jsou zvyklé, že všechna jejich přání jsou plněna a pokud jim není vyhověno, vztekají se, křičí, buší pěstí, dělají si kdy chtějí, co chtějí (stejně tak s jídlem), nikdy nejsou spokojeny (vždy vidí něco lepšího) a podobně.
Není třeba zdůrazňovat, že rozmazlené děti nejsou pro ostatní zrovna příjemné.
Výzkumy dokonce ukazují, že mají v běžném životě více problémů než ostatní. Dle nich se těžko vyrovnávají se stresem, mají problémy se sebeovládáním, bývají sobecké a nevyzrálé, hůře vycházejí s ostatními, jsou náchylnější k depresi a úzkostem a další.
Jak se tedy vyvarovat toho, aby dítě bylo rozmazlené? Určitě záleží na každém rodiči a jeho názoru a přístupu k výchově. Je třeba se snažit být rozumní a vyvarovat se extrémů – tedy nebýt ani příliš přísný, ani naprosto bez pravidel.
Zde je několik tipů, jak na to:
Samozřejmě ne vždy je snadné dodržovat všechna pravidla. Oč je snadnější dát řvoucímu potomkovi to, co chce a ušetřit si nepříjemné pohledy a občas i poznámky okolí. Faktem ale zůstává, že dítě (a to i malé) rychle pochopí, jak na to a chová se pak stejným způsobem pokaždé, když mu odmítnete něco dát či dovolit. Není to lehké, chce to pevné nervy a trpělivost, ale vyplatí se to. Na druhou stranu se neobviňujte v případě, že se vám to prostě občas (!) nepovede. Nikdo není dokonalý.
Jak jste byli vychováváni vy? Byli vaši rodiče přísní a vy jste si nedovolili neposlechnout, anebo byli benevolentní? Jaký máte názor na výchovu dětí? A myslíte si, že jsou v dnešní době děti více nevychované a rozmazlené? Napište nám váš názor.