Na stránkách JáRodič jste si mohli přečíst již několik článků o sexuální výchově. Nedávno jsme vám slíbili povídání o sexuální orientaci a sexuálních deviacích. V dnešním příspěvku svůj slib tedy plníme. Dozvíte se v něm množství užitečných informací z této oblasti, které mohou být tou správnou inspirací ve chvíli, kdy se rozhodnete pohovořit si s potomkem na toto téma. Možná to pro vás nebude úplně snadné, ale na druhou stranu určitě není dobré se tvářit, že nic takového neexistuje.
Pro některé rodiče může být právě toto téma poměrně komplikované. Vyrůstali totiž v době, kdy byla připouštěna pouze jedna sexuální orientace a pokud se někdo od ní odlišoval, pak to pečlivě skrýval či byl perzekuován. Obtížné to může být i proto, že každý rodič zřejmě automaticky předpokládá, že jeho potomek bude patřit k většině, takže vlastně tyto informace tak nutně nepotřebuje – časem se je někde dozví. Nezanedbatelný není ani fakt, že ani dospělý neví vše, v tomto případě asi hlavně to, jak začít a co vše má své dceři či synovi říci.
Přesto je velmi důležité na toto téma hovořit, a to objektivně. Právě tato oblast je totiž opředena různými předsudky a mýty, které do dnešní společnosti již rozhodně nepatří.
Určitě by mělo vědět, že sexuální orientace je vrozená. Může se setkat s heterosexualitou, homosexualitou a bisexualitou. U poslední jmenované se odborníci tak úplně neshodnou – někteří jí považují za sexuální orientaci, jiní jen za sexuální chování, což je rozdíl. Sexuální chování totiž nemusí vždy odpovídat vrozené orientaci. V tuto chvíli je důležité podrobnější vysvětlení -i heterosexuál se může za určitých podmínek chovat homosexuálně a naopak. V prvním případě je možné uvést klasický příklad, a to věznice. Ale může to být samozřejmě i jakýkoliv jiný. V tom druhém je to hlavně z toho důvodu, že se člověk s homosexuální orientací bojí reakce okolí, chce patřit k většině, založit si rodinu a podobně.
Někdy může mladý člověk v době dospívání prožívat různé zmatky ohledně své sexuální orientace. V podstatě ale velmi rychle zjistí, kdo (respektive jaké pohlaví) je pro něj přitažlivé, se kterým prožívá své fantazie a o kom se mu zdá.
Každopádně zjištění, že jej přitahují osoby stejného pohlaví, ho může dostat do složité situace plné otázek. Má se svěřit okolí a své rodině? Jak tuto skutečnost přijmou? Jak a kdy jim to říci?
Vždy je velmi důležitá podpora rodiny a okolí. Přestože si rodiče třeba vysnili pro své dítě něco jiného, je třeba se smířit se skutečností a pomoci v tom i jemu. Když bude vědět, že ho jeho rodina a přátelé přijímá takového jaký je, bude to mít v životě výrazně snazší. Nepochopení, odmítnutí či dokonce zavrhnutí mu to rozhodně neusnadní.
Na závěr je třeba se ještě zmínit o transsexualitě. Opět se jedná o vrozenou záležitost, kterou není možné nijak ovlivnit. Člověk se prostě necítí tím, kým navenek vypadá, že je. Někteří lidé si to uvědomují již v dětství, jiní k tomuto zjištění dojdou v době dospívání či později.
Tip: v této souvislosti je fajn dítěti vysvětlit, kdo je transvestita.
NE znamená NETaktéž téma sexuální deviace není zrovna snadné. I v tomto případě je opět velmi důležité, aby dítě (samozřejmě úměrně svému věku) vědělo podstatné informace. Není třeba zabíhat do podrobností, vysvětlovat všechny odchylky a podobně. Podstatné je, aby vědělo, že něco takové existuje a může se s tím setkat.
Na začátku je opět důležité zmínit, že sexuální deviace jsou vrozené poruchy a nelze je vyléčit. Vždy záleží na tom, o jakou odchylku se jedná a zda se s ní dá „normálně“ žít, je nutná terapie či jiná vhodná „léčba“.
Je důležité zmínit, že existují různé deviace, od těch neškodných až po velmi závažné. V této souvislosti je určitě opět vhodné hovořit o tom, jak se má dítě v určitých situacích zachovat, popřípadě to s ním natrénovat (nikdy neuškodí opakovat, že nemá nikam chodit s cizími lidmi, nedělat či nenechat si dělat něco, co mu není příjemné - NE je prostě NE - a podobně).
A jaké sexuální deviace tedy zmínit? Tak určitě se jedná o pedofilii, která si zaslouží podrobnější výklad.
Děti by také měly vědět o exhibicionismu a frotérství (tito lidé se rádi mačkají a otírají o další lidi – ideální jsou různé tlačenice, veřejná doprava a podobně).
Záleží pak na věku potomka a také rodičích, zda jsou ochotni (a také schopni) mluvit o dalších deviacích, jako třeba o zoofilii, nekrofilii, fetišismu, voyeurismu (sledování někoho jiného v intimních situacích), masochismu, sadismu a podobně.
A ještě závěrem je třeba vědět, že stejně jako sexuální chování nemusí být ve shodě se sexuální orientací, tak deviantně se mohou chovat i lidé, kteří takovou poruchou netrpí (příkladem může být zneužívání dětí a další).
Zaujalo vás toto téma? Myslíte si, že je důležité, aby děti (přiměřeně svému věku) byly v tomto směru informováni? Kdo by jim to měl říci? A jak jste se o sexuální orientaci a sexuálních deviacích dozvěděli vy? Řekli vám to vaši rodiče? Napište nám vaše názory, postřehy a rady.
Zdroj informací:
Sexuální výchova – vybraná témata, Výchova ke zdraví (Příručka pro učitele), Praha 2009
Máte doma zvídavé dítě, které vás zrovna nedávno zaskočilo otázkou, kde se berou miminka? Anebo přemýšlíte o tom, že by...
