Konečně přichází jaro a s ním snad i hezké počasí. Nejen děti se už určitě těší na možnost trávit celý den venku, na jízdu na koloběžce či kole, na řádění na dětském hřišti s houpačkami, kolotoči a pískovištěm. K tomu samozřejmě patří i různé hry. Vzpomínáte si, jaké jste hráli, když jste byli mladší? A pokud ano, pamatujete si ještě přesná pravidla? V dnešním článku vám připomeneme některé klasické venkovní hry (nejen) pro děti, a to včetně pravidel. Příjemné čtení.
K této hře je potřeba kousek křídy a kamínek. Pomocí křídy se namaluje panák a čára, ze které se začíná hrát. Jestliže si nejste jisti, jak má panák přesně vypadat, tak jsme pro vás připravili obrázek (vedle textu). A jaká jsou pravidla? První hráč se postaví na čáru a hodí kamínkem na první pole (tedy pole s číslem 1). Pak začne po jedné noze skákat do polí/částí panáka, a to postupně dle čísel. Zároveň ale musí přeskočit pole s kamínkem. Tam, kde má panák dvě pole vedle sebe (číslo 4 a 5), skočí roznožmo (obě chodidla dopadnou současně). Do dalšího pole se pokračuje po jedné noze, do hlavy panáka opět oběma nohama najednou. Poté hráč vyskočí a otočí se o 180° a vrací se stejnou cestou zpět. Opět musí přeskočit pole s kamínkem, ale ještě předtím je jeho úkolem kamínek sebrat (stojí na jedné noze). Hra pokračuje stejným způsobem, ale kamínek se hází vždy o jedno políčko dále (tedy na dvojku, pak na trojku,…). Udělá-li hráč chybu (šlápnutí na čáru, špatný skok, chybný hod kamínkem a podobně), nechá kamínek v poli a pokračuje další. Po vystřídání ostatních hráč pokračuje od pole, kde zůstal jeho kamínek. Když hra skončí, je možné hrát pozpátku (začne se od pole číslo 8), eventuelně tak, že se skáče po levé noze.
K této velmi oblíbené hře jsou samozřejmě potřeba kuličky a důlek. Existuje několik variant, záleží jen na hráčích, kterou vyberou, popřípadě jak se dohodnou. Nyní vám nabízíme jednu z nich:
Hra začíná rozhozem. Každý hodí svou kuličku co nejblíže důlku. Kdo jí má nejblíže, začíná: nahází všechny kuličky (dopředu se určí jejich počet, většinou se hraje s deseti) směrem k důlku. Následují ho ostatní hráči. Poté je jejich úkolem pomocí cvrnkání (ne strkání) dopravit kuličky do důlku. Střídají se po jednom cvrnknutí. Vyhrává ten, kdo má všechny kuličky v důlku jako první.
Ještě drobná poznámka: každý hráč by měl mít jinou barvu kuliček, aby si je poznali.
Nejdříve se vyznačí startovní a cílová čára (vzdálenost záleží na dohodě). Hráči se domluví či vylosují jednoho, který se postaví do cíle, a to zády ke startu. Stane se vyvolávačem. Ostatní stojí na startovní čáře. A hra může začít. Vyvolávač oslovuje jednoho hráče po druhém se slovy: „Honzo, vstávej!“ Oni řeknou: „Kolik je hodin?“ Vyvolávač jim odpoví jedním z pokynů (viz dále), který hráč provede (napodobí zvíře). Mohou to být například tyto:
jeden čapí – jeden dlouhý krok se zvednutými koleny (napodobuje čápa),
jeden žabí – hráč skočí jako žába
jeden sloní – jeden velký krok vpřed (jako slon, nezapomeňte na chobot)
jeden slepičí – jeden malý krok na délku chodidla
jeden mravenčí – malý krůček vpřed
jeden račí – jeden krok zpět, eventuelně po čtyřech zpět jako rak
Počet se samozřejmě mění (tedy dva sloní, čtyři žabí,…). Lze použít i jiné povely, záleží jen a jen na fantazii.
Vyvolávač střídá jednoho hráče po druhém. Vyhrává ten, kdo je první v cíli.
Podobná jsou i pravidla hry Cukr, káva, limonáda. Vyvolávač říká: „Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum“ a hráči k němu utíkají. Poté se vyvolávač otočí a hráči se teď už nesmí ani pohnout. Jinak se vrací na start.
Výborná hra nejen pro malé děti, které se při ní učí poznávat barvy. Hráči stojí v kruhu, jeden je uprostřed (čáp) a říká: „Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku xxx“ a nějakou doplní. Každý v kruhu musí nalézt danou barvu na oblečení svém či svého kamaráda a chytit se jí. Vždy se daného kusu oděvu může chytit jen jednou (tedy při opakování barvy musí nalézt jiný). Pokud se mu to podaří jako poslednímu, vyvolává barvy (je čáp). Hru lze zpestřit tím, že děti hledají barvy nejen na oblečení, ale například i na předmětech v blízkém okolí a podobně.
Vybere se jeden hráč, kterému se zaváží oči šátkem (nesmí nic vidět) a ostatní ho otočí několikrát dokola, aby ztratil orientaci. Zpravidla se k tomu připojuje říkadlo:
Slepá bábo, kam tě vedu?
Do kouta
Co tam vidíš?
Kohouta.
A co víc?
Nic.
Tak si mě, ty slepá bábo, chyť!
Ostatní pak kolem pobíhají, „slepou bábu“ pošťuchují a jejím úkolem je někoho z hráčů chytit a říci jeho jména. Poté se vymění.
Nakonec ještě připomeneme další oblíbené hry a aktivity, tentokráte již bez pravidel, protože se domníváme, že je znají snad všichni:
Zapomněli jsme na nějakou vaší oblíbenou hru? Budeme moc rádi, když nám jí připomenete, a to nejlépe včetně pravidel. Příště vám představíme další venkovní hry, ke kterým je však už potřeba více pomůcek a vybavení. A které to budou? Neprozradíme vám všechny, ale už nyní se můžete těšit na povídání o kroketu, petanque, frisbee a dalších.
Snad všichni rodiče (a nejen oni) to znají: práce, domácnost, škola, kroužky a mnohé další a další činnosti, které je...
