Tak jsem se zase konečně dostala k tomu, abych sem napsala pár slov. No, nebudu vás napínat: Těhotenský test nelhal. A právě je to tak dva měsíce, co mi poprvé vyšel. Že by další důvod k oslavě :-)?
Možná bych tady měla napsat, že se náš život od základů změnil, že už jen běháme a kupujeme knížky o těhotenství, o narození, o výchově dětí, o tom jak vybrat správnou školku, základní školu, univerzitu, první zaměstnání a penzijní připojištění :-). Tak ne, takhle to nemáme.
Je pravda, že o tom s Michalem hodně mluvíme, našli jsme si spoustu věcí na internetu, ale zatím nám připadá, že je vlastně na všechno dost času. Možná je to i tím, že se mi zatím docela vyhnuly všechny ty nepříjemné těhotenské příznaky. Po ránu se mi dělalo nevolno jen pár dní, ale určitě se to dalo vydržet. Pořád jsem čekala, kdy se to zhorší, ale nic takového se nestalo. Moje doktorka říkala, že to má prostě každá maminka jinak, tak mě těší, že já právě takhle.
Když si našeho budoucího potomka představíme – a uvědomíme si, že je zatím menší, než nakolik od sebe roztáhneme palec a ukazováček – a dokonce i než půlka téhle vzdálenosti (no dobře, u Michala; u mě by už prcek tuhle vzdálenost asi překonal :-), tak si říkáme, že snad zatím vážně není důvod k žádnému stresu. Takže jestli nepřijdou nějaké nepříjemnosti, hodláme si užívat naše těšení v klídku.
