Všední ráno slečny Karličky

Od narození a první operace Karličky uběhl více než rok a půl. Všechny dramatické okamžiky jsou dávno pryč – nezapomenuty, ale překryty všemi nádhernými všedními okamžiky. Těmi, které uprostřed těhotenství, diagnostikováním rozštěpu u nenarozené holčičky, zdály se být nenávratně ztraceny. Právě tak začíná další pokračování životního příběhu statečné holčičky Karličky, který vypráví její maminka Hanka. Příjemné předvánoční čtení.

Karličky postýlka už nevypadá jako vyfocená z katalogu – to vypadala, když byla Kája miminko, měla kolem sebe naaranžované hračky, které neměl kdo každé ráno vyházet. Sedí uprostřed zmatku svlečených peřin a vypadá jako človíček z pohádky O človíčkovi. Na hlavě černý rozcuch dlouhých vlasů, ty její oči čokoládky a pyžámko overálek. Volá: “Mamííí“ – slyším, ale tohle je rituál, který si nenechám ujít. „Tatííííí“. Tatínek je v práci, opět neúspěch. Nevzdává se. “Pájo!“ Mladší dcera Pavlínka by už nevydržela nevzít ji z postýlky a nestisknout v náručí. Sama s tím mám co dělat, ale ještě nejsme všichni. Je to trochu jako od Homolků – ale Heduš u nás doma nebydlí. “Péťooo“ – završila všechny členy naší rodiny a já jdu k ní, svírám uzlíka v náručí, mazlím se s ní – brání se, ale jen na oko. “Mléko, posíííím,“ prosí ručkama a začíná nový den.

Karličce minul rok a půl. Je stejně dlouho po operaci rtu a osm měsíců po operaci patra. Jizvička pod rtíkem je vybledlá, není vůbec vidět, nosík má symetrický. Snad při podrobnějším zkoumání by bylo možné odhalit drobné rozdíly mezi nosními dírkami. Pusinka je opravdu do srdíčka, přesně tak, jak jí to pan doktor Borský slíbil těsně před operací. Patýrko má také krásně zcelené a díky masážím je funkční a nezkrácené. Starosti mi dělají zoubky – zatím jsou to krásné bílé perličky, ale v horní čelisti je mezera, oblouk se zvláštně překrývá, takže je zřejmé, že zoubky budou potřebovat hodně práce a úprav. Smutná nejsem, nedá se nic dělat. Odmalička si Karlička musí zvykat na stálé lékařské kontroly – jezdíme do Prahy na plastiku, na ušní, na zoubky. Kontroly na ušním a zubním oddělení probíhají i v místě našeho bydliště. Od deseti měsíců docházíme na logopedii. Je zřejmé, že když pusinka rozštěpáčka vypadá uvnitř jinak než pusinka zdravého dítěte, tvoření hlásek mohou doprovázet problémy a řeči je třeba věnovat mnohem větší pozornost. A tak, ač jsem zkušená maminka třetího dítěte, tentokrát jsem nejen já, ale celá rodina, mnohem opatrnější na nežádoucí návyky a také s mnohem větší radostí vnímáme, když Karlička tvoří hlásky a spojuje je do slabik a slov „jakoby se nechumelilo“. Učí se.

Karlička si prohlíží obrázkové leporelo ze své hudební školičky. Je to její snad nejmilejší hračka. Ukazuje a popisuje zvířátka – kde je myš, slon, méďa, kočička a hlavně její hrdina“méma,méma“ – tak toho byste nepoznali, to je totiž Mlékař. Prožívá své dny naplno a my s ní. Je to nádherné dítě. Nedávno mi jiná maminka rozštěpáčka napsala větu „Tyhle děti si s sebou do života nesou něco navíc.“ Cítím to každý den. Snad to není v ní, ale v nás – jsme šťastní a radujeme se z obyčejných věcí. Vnímáme krásu a neopakovatelnost okamžiků, které naplňují dětství – žádný z nich se nevrátí.

Budou Vánoce. Karličce budou zářit oči nadšením. Nemůžu dostat hezčí dárek...

Autor: Hana Broulíková