Závěr školního roku se blíží, děti (a nejen ony) se těší na prázdniny. Ještě předtím je však čeká jedna významná událost, a to rozdávání vysvědčení. Některé se na ni těší, protože ví, že uspějí dle svých představ a jiné tento den očekávají se smíšenými pocity. Možná mají dokonce strach, co jejich výsledkům řeknou rodiče. V dnešním příspěvku jsme se proto zaměřili na poslední školní den a jak ho zvládnout.
Pokud rodiče znají výsledky svých dětí, všechny známky, které v průběhu pololetí obdržely, navštěvují třídní schůzky, pak by pro ně vysvědčení nemělo být velkým překvapením. V podstatě již dopředu tuší, co se na něm objeví. Nejsou-li výsledky takové, jaké by si představovali, pak je určitě dobré se na horší vysvědčení dopředu připravit – zázraky se v tomto případě zpravidla nedějí. Nosí-li dítě domů trojky a čtyřky, tak se asi nelze divit, že nemá na vysvědčení dvojky.
Vysvědčení / Vydavatel SEVTJe pravda, že pro rodiče je někdy těžké smířit se s tím, že školní výsledky jeho potomka nejsou takové, jaké si představoval. Vždy určitě záleží i na tom, zda dítěti v tom či onom předmětu prostě není dáno, anebo to lidově řečeno „fláká“. V tom prvním případě je důležité to vzít jako fakt a naopak hledat to, v čem vyniká. Samozřejmě nelze nenáviděný předmět zcela zavrhnout, jen je třeba prostě vzít v úvahu, že v něm nebude excelovat a možná mu bude dokonce kazit vysvědčení. Nakonec je stejně pravděpodobné, že školák, který nemá rád matematiku jí zřejmě do budoucna studovat nebude a bude se věnovat tomu, co ho baví a co mu jde.
Horší je druhý případ, kdy dospělí vidí, že se potomek prostě jen nesnaží, že by mohl být mnohem úspěšnější. Mají pocit, že si uzavírá cestu k dalšímu vzdělání a budoucnosti. Pak záleží na rodičích a dítěti, zda je možná nějaká pozitivní motivace, která dokáže jeho výsledky vylepšit.
A jak to tedy všechno zvládnout? Je důležité se dopředu na známky připravit. Je jisté, že v okamžiku, kdy to uvidíte „černé na bílém“ pro vás může být těžké se s tím vyrovnat, ale na druhou stranu, v tuto chvíli s tím stejně už nic nenaděláte. Určitě má smysl si s potomkem promluvit, vyjasnit si, kde je problém a co by se dalo vylepšit a jakým způsobem (vždy samozřejmě záleží na věku dítěte, jeho ochotě a snaze něco zlepšit a dalších faktorech). Tento hovor však není třeba vést hned nad vysvědčením. Počkejte na vhodnou chvíli, kdy si již budete jisti, že to zvládnete v klidu.
A nakonec ještě jeden tip: dítě by mělo vědět, že ho máte rádi i přesto, že vysvědčení není dokonalé. Uvědomte si, že i váš potomek prožívá velmi náročnou situaci a rozhodně by z ní neměl vyjít s pocitem, že zklamal a že se od něj proto odvrátíte.
Přestože si všichni rodiče pro své děti přeji jen to nejlepší a chtěli by, aby dosahovali ve škole jen těch nejlepších výsledků, je třeba si uvědomit, že známky nejsou to nejdůležitější a že ne vždy také ovlivňují budoucí úspěch a štěstí. Je také jisté, že pro získání jedničky na jedné škole mohou být jiná kritéria než pro získání stejné známky na jiné. A ještě další věc, kterou všichni moc dobře znají ze své vlastní zkušenosti: někdy se prostě nepovede všechno tak, jak si člověk představuje, a to i přesto, že se snažil.
Přejeme vám i vašim dětem úspěšné zakončení školního roku a bude-li to přeci jen nutné, tak pevné nervy.
