Ahojte, jsem poprvé těhotná a poprvé jsem dnes byla u gynekologa.Protože se cítím dobře, v podstatě mě jen bolí prsa, jinak žádné zvracení apod., čekala jsem, že mi jen potvrdí, že je vše OK. Ale nasadil mi brouka do hlavy. Podle MS bych měla být v 7tt, ale doktor při pohledu na ultrazvuk zvážněl a řekl, že plod neodpovídá velikostí sedmému týdnu a ani není patrná srdeční činnost, prý to spíše odpovídá 5tt. Prý je to buď - ta lepší varianta - způsobeno tím, že jsem otěhotněla později než si myslím ( ovulace byla nepravidelná díky tomu, že jsem teprve před 3 měsíci vysadila antikoncepci a tělo a cyklus tedy není úplně v pravidelných termínech ) anebo se plod přestal vyvíjet:-(. Za týden jdu znovu na ultrazvuk a uvidí se.Nemáte někdo zkušenost s tím, že se jednalo o kratší těhotenství než dle data ms?? Děkuji.

V březnu letošního roku jsem podstoupila revizi - zamlklé těhotenství v 10 týdnu, miminku přestalo být srdce, tak jsem si také říkala, že to prostě příroda tak zařídila, že by nebylo zdravé, v srpnu jsem otěhotněla znovu a momentálně řeším jiný problém - ve 12 týdnu vysoké NT (šíjové projasnění)6 mm, včera jsem byla na odběru choriových klků, ale i v případě vyloučení vad chromozomů, je velice pravděpodobné, že miminko bude nemocné např. těžká srdeční vada. Tak doufám, že snad do třetice nám to s mužem vyjde. I když nás ještě čeká dlouhá cesta a hodně testů.

Ahoj,měsíc před zahájením stimulace na IVF,jsem zjistila,že jsem těhotná.Je mi 38 a spontální otěhotnění nebylo podle lékařů nemožné,ale málopravděpodobné.O to větší byla radost,že se nám to podařilo. Ve 4.týdnu mi gynekolog řekl,že je mé těhotenství 50 na 50.Už tuhle informaci jsem obrečela.Při další kontrole už bylo jasné,že jde o zamlklé těhotenství.Kdo to znáte,dovedete si představit co následovalo.S manželem jsme se navzájem podporovali,ale slzí proteklo hodně moc.Uklidňovali jsme se tím,že to miminko nebylo zdravé a že to příroda dobře vyřešila.Říkáme si ,pořád lepší tahle zkušenost,než se ve vyšším stádiu těhotenství dozvědět,že je miminko nemocné atd.,.....Za 3 měsíce snad začneme s přípravou na IVF ,a protože naděje umírá poslední tak budeme doufat,že to tentokrát vyjde.Všem,které tuto zkušenost máte a miminko se i přes to podařilo moc gratuluju :-).A nám ostatním přeji hodně sil,zdraví a štěstí!!!

Ahoj, psala jsem sem skoro před rokem po prodělaném zamlklém těhotenství, bolest byla veliká, uklidňovalo mě pouze to, že jsem věděla, že můžu otěhotnět. Podařilo se nám to po dvou letech snažení. Chtěla jsem hned znovu otěhotnět a podařilo se asi po půl roce, kdy jsem to ani moc nečekala. Nyní jsem ve 24. týdnu a zatím je všechno v pořádku. Zůstala jsem doma a užívám si to. Před každou kontrolou se klepu strachy, měsíční prodleva mezi jednotlivými kontrolami je strašně dlouhá! Zvláště když jsem ještě necítila pohyby a bříško nerostlo. Teď už pohyby cítím a vím, že je naše holčička živá a snažím se věřit v dobrý konec a myslet pozitivně. Ten strach ale někde v podvědomí stále je!!! Všem vám holky přeji, ať bolest rychle přebolí a další pokus je úspěšný. Musím říct, že i manžel si možná více váží toho, že je vše v pořádku, nebere to jako smaozřejmost a moooc se těšíme:-)

Ahojte, ja som si to zazila v juni (cerven).. ani neviem ako, presli uz tri mesiace, strasne mi odvtedy leti cas. asi som sa nejako pred vsetkym uzavrela, ale teraz uz zaciname rozmyslat, ze sa pokusime o babo znovu. Sok bol pre mna najma to, ze som nemala absolutne ziadne problemy, bez krvacania, stale ma boleli prsia, musela som kazdu chvilu jest. Tesila som sa na dalsie sono, kedze uz na prvom v 7. tyzdni som pocula srdiecko :) boli to najma ked vidim ine tehotne zeny, vtedy si poviem v ktorom tyzdni by som uz bola a podobne.. ale musime byt silne a v psychickej pohode, lebo len tak sa nam podari mat zdrave deticky.. Drzim vam vsetkym palce

Zdravím všechny......už po několikáté čtu příspěvky a je to strašné.I já patřím k těm,kterým doktor oznámil dg.missed abortion. Ale popořádku......doma mám dvě krásné a zdravé děti.V květnu jsme se s manželem dozvěděli,že budeme mít třetí miminko.Nebylo sice plnované,ale radost byla veliká.od začátku vše probíhalo bez problémů.Genetické vyš. ve 12.tt do padlo skvěle,na UZ bylo mimi nádherné.Další kontroly probíhaly opět bez problémově.Od pátku 7.9. mě malinko pobolívala záda,tak jsem se v pondělí vydala k doktorovi,jestli nejsem nějak nachlazená a je vše v pořádku s mimuškem.Sdělil mi,že nevidí ozvy a poslal mě do nemocnice,kde mé nejhorší obavy potvrdili.Dle posledních měsíčků jsem byla ve 20.tt,ale miminku přestalo bít srdíčko ve 14.tt.....takže jsem je sobě nosila asi 4 týdny.V nemocnici mi sdělili,že dle jeho velikosti nelze provést kyretáž v celkové narkóze,ale je třeba vyvolat porod a až pak vyčištění v narkóze.Nejhorší moment mého života!!!!!!! ......vše proběhlo naštěstí velmi rychle,od počátku kontrakcí do vypuzení mimuška asi 2 hodiny.Nebýt tam výborné porodní asistentky asi bych to celé úplně vzdala.Teď jsem doma třetí den a stále to nemůžu nějak pochopit....kde se stala chyba.......doufám,že se náš andílek tam se shora na nás dívá a je mu tam krásně.....A všem kterým se stalo něco podobného přeji,ať to brzo přebolí....já v to věřím taky

..ja som to zažila len pred pár dnami,vo štvrtok som sa vrátila z nemocnice..od začiatku tehotenstva som sa necítila tak,ako pri predchádzajúcich 2 tehotenstvách (mám 17r a 7r syna)brala som duphaston a neskôr aj magnezium..18.7 som bola na sone,kde bolo všetko v poriadku,ani som si neuvedomila,že mi prestalo byť špatne,spájala som to s tým,že tehot.pokročilo a nevolnosti proste odišli,ked som sa 7.8nevedela udržať na nohách,boleli ma kríže a zbadala som drobné vlásočnice krvi na papieri cítila som,že niečo nie je v poriadku..lekárka ma vyšetrila a poslala ma na väčšie sono,ako má ona,lebo sa jej zdalo,že dieťatko nenarástlo,na sone mi lekár oznámil,že nevidí biť srdiečko,že je to veľmi zlé..dva dni som prezvracala,nejedla,len pila,aby som neodpadla,nikomu neprajem,nikomu na svete takú bolesť aká bola v mojom srdci,plakali sme celá rodina...zistili,že bábo odišlo týžden po sone,že už je 2týždne v nebíčku..neviem spať,neviem myslieť na iné,dúfam,že mi Boh dopraje porodiť zdravé bábo,pokúsime sa o to o pár mesiacov..všetkým vám obrovsky držím palce a prajem kopu zdravých detičiek...

Ahoj, tak i ja jsem si tim dnes prosla. Pamatuju si, kdyz jsem na ultrazvuku v 7 tydnu poprve uslysela srdicko, jaky to byl nadherny pocit. Dnes na 12 tydenni prohlidce mi doktorka oznamila, ze srdicko uz nebije. Nejhorsi veta v mem zivote. Zitra jdu jeste na vysetreni do nemocnice a pak zrejme revize delohy :( Moc me pomohlo precist si vase prispevky, vedet, ze nejsem sama kdo si to prozil. Preju vsem stesti v dalsim tehotenstvi!!!!!

Ahojky v pondělí 9.7. jsem musela podstoupit revizi dělohy byla jsem v 8.týdnu a vše špatně, těšila jsem se na miminko po 8 měsíčním snažení se to povedlo a teť tohle,lékaři mi ve čtvrtek oznámili že tomu nebuší srdíčko nabrali krev a poslali domu s tim že mam přijít v pondělí na lačno a že se ukáže,byl to nejhorší výkend v životě furt jsem živila naději že se rozbuší a ono nic v pondělí po nabrání krve to vyslovili miminko je mrtvé musíte na revizi,málem jsem se zhroutila nebýt přítele,teť jsem na neschopence a furt se mi honí hlavou proč mi komu jsme co udělali,ten smutek nezná mezí,všichni kolem mě mě utěšujou že to bude dobrý že se to příště povede ale nikdo si to neprožil a neví jak se cítím,jenom přítel je úžasnej když si chci popovídat tak mě vyslechne a furt se snaží mě přivést na jiné myšlenky i když je na něm vydět že ho to tyky bolí.Proto rada pro všechny mluvte o pocitech s přítelem nebo manželem opravdu Vám to pomůže,mě to aspoň pomáhá.Snad to překonáme a další pokus se povede bez problémů teť to opravdu bolí ale čas to snad vyléčí.Všem se stejnou zkušeností hodně štěstí.

Ahoj, prožila jsem to ve čtvrtek...začala jsem špinit, tak jsem jela do nemocnice a po vysetreni mi doktor sdelil, ze velikost neodpovida delce tehotenstvi, navic nebyla patrná žádná srdeční činnost..nechali mě přes noc v nemocnici, že se uvidí...během noci jsem začala silně krvácet a o miminko přišla. je to hrozný. Je mi strašně a nemám to komu říct, furt se musím tvářit jak jsem silná a v pohodě. Nejsem. Nemůžu to překonat, logicky vysvětlit...obviňuju sebe. Už se mi to stalo podruhý.