Co je selektivní mutismus

Máte doma upovídané a veselé dítko, které ale ve školce či mezi cizími lidmi nemluví? Říkáte si, že je asi nadměrně stydlivé a že se časem „otrká“? Možná je vše jinak a právě teď je ta správná chvíle problém řešit. Mohlo by se totiž jednat o poruchu zvanou selektivní mutismus. Co se za tímto pojmem skrývá? Jak tuto poruchu rozpoznat? A čím je způsobena? Tak nejen na tyto otázky vám dopovíme v našem dnešním příspěvku. Příjemné čtení.

Selektivní mutismus

Foto: Alexas_Fotos / Pixabay.comSelektivním mutismem je označována psychická porucha. Jedná se o určité narušení komunikačních schopností, mluvení. Jak už název napovídá, nejedná se o celkový komunikační problém (postižený je schopen mluvit, řeč je rozvinutá), ale o selektivní – člověk není schopen komunikovat s určitými lidmi, nebo v určitých situacích či v určitém prostředí.

Tímto problémem nejčastěji trpí děti. Výjimkou však nejsou ani dospělí. Možná překvapí, že porucha je výrazně častější u holčiček. Více ohroženy jsou stydlivé, bojácné, citlivé a tiché děti

Označení se poprvé objevilo ve 40. letech minulého století a použil ho švýcarský psychiatr Moritz Tramer.

Ještě pro úplnost: selektivní znamená výběrový a výraz mutismus je odvozen od latinského slova mutus, tedy němý.

Příčiny

Příčiny nejsou zcela jasné. Vliv na vznik poruchy může mít:

• Traumatický zážitek
• Stresová situace
• Genetika
• Nesprávná výchova – přílišná přísnost a tresty, příliš vysoké nároky na dítě a další
• Dlouhodobá frustrace
• Osobnost člověka – stydlivost, nízké sebevědomí a další

Projevy poruchy

• Neschopnost mluvit s určitými lidmi, v určitém prostředí, nebo za určité situace – problém se objeví náhle či postupně
• Vyhledávání samoty, stranění se ostatních dětí, dospělých
• Úzkost – zejména v určitých situacích, v určitém prostředí

Jak postupovat

Pokud má rodič či například pedagog pocit, že něco není v pořádku, určitě se vyplatí konzultace s pediatrem. Rodičům a dítěti je následně doporučena návštěva pedagogicko – psychologické poradny, psychologa a také dalších odborníků: logoped, neurolog, foniatr a další. Je třeba totiž vyloučit jiné choroby, stanovit diagnózu a samozřejmě také další postup.

Léčba bývá dlouhodobější, nicméně zpravidla velmi úspěšná.

Důležitá je spolupráce rodiny, pedagogů a lékařů (odborníků).

Základem léčby je:

• Vyvolat u dítěte pocit bezpečí a jistoty; dát mu najevo, že ho mají rodiče i okolí rádo
• Chválit jakékoliv snahy o komunikaci; nenutit ho ale mluvit
• Vytvořit mu klidné prostředí

K léčbě se využívá psychoterapie.

Závěr

Slyšeli jste někdy o selektivním mutismu? Znáte někoho, kdo má tuto poruchu? Jsou známy příčiny vzniku? Jak se problém řeší? Jsou vaše děti stydlivé? Mluví ve společnosti cizích lidí méně? Nutili jste je někdy do mluvení či veřejného vystupování? Podělte se s ostatními o své zkušenosti, rady a tipy.

Zdroj informací:

Wikipedie.cz