Stejně jako mají rodiče tajnosti před dětmi, tak by i děti měly mít tajnosti před rodiči. A rodiče by toto měli akceptovat. Nicméně existují určité hranice. Jsou prostě chvíle, kdy by rodič neměl strkat hlavu do písku a naopak se měl zamyslet, zda se s jeho dítětem něco neděje, respektive, zda jej něco netrápí. Jak ale takové situace rozpoznat? Kde je ta pomyslná hranice? A jak se zachovat? Tak nejen na tyto otázky vám odpovíme v našem dnešním příspěvku. Příjemné čtení.
Rodiče by si měli rozmyslet, co dítěti říci a co si nechat pro sebe. Některé problémy a starosti jsou jen jejich problémy a starostmi a skutečně by jimi své děti neměli zatěžovat.
Foto: Langll_/ Pixabay.comTajemství jsou normální a patří k životu. Jenže na druhou stranu existují tajemství, která jsou „špatná,“ a která by dítě mohla ohrozit. Jak taková tajemství rozpoznat? Jak se o nich vlastně dozvědět?
Základem je důvěra mezi rodiči a dítětem. Důležitá je i určitá kontrola ze strany rodiče. Je třeba zvolit takovou kontrolu, aby byla rozumná, aby dítě nezahltila. Vždy záleží na věku dítěte, na jeho vlastnostech, na prostředí, v jakém žije a samozřejmě také na konkrétní oblasti.
Základem je samozřejmě výchova a vztahy v rodině. Určitě se tedy odmala vyplatí:
Nezasahovat do soukromí dítěte – samozřejmě někdy je nutné v dětském pokoji něco poklidit, srovnat či najít, nicméně je třeba brát v úvahu, že je to jejich vlastní prostor, jejich soukromí.
S výše uvedeným souvisí i nečtení pohledů, dopisů, poznámek na stole, emailů, deníků a podobně. Taktéž poslouchání telefonních hovorů není asi na místě.
Zároveň je třeba myslet na to, že pokud vy sami mluvíte o svém dítěti se všemi v okolí, zveřejňujete jeho fotografie na sociálních sítích a podobně, narušujte jeho soukromí.
Zbystřit pozornost je třeba zejména v případech, kdy dítě:
Jak již bylo zmíněné, má-li dítě svá tajemství, je to v pořádku. Jenže pozor…jen do určité míry. Pokud by se jednalo o tajemství, u kterých se rodič obává, že by mohla patřit do kategorie „špatná“, pak je třeba nestrkat hlavu do písku a snažit se zjistit, co se děje. Jak na to?
Pro začátek se vyplatí zkusit si otevřeně popovídat s dítětem. Pokud neuspějete, můžete zkusit rozhovor s kamarády dítěte, se sourozencem dítěte, s učiteli, trenéry – vždy záleží na konkrétní situaci.
Měli jste jako děti svá tajemství? Máte je i dnes? Jakých oblastí se týkají? Je něco, co skutečně neví nikdo jiný? Mají tajemství i vaše děti? Stalo se vám, že jste měli obavy, že se jedná o „špatná“ tajemství? Jak jste problém řešili? Do jaké míry je na místě respektovat soukromí dětí? Podělte se s ostatními o své zkušenosti, rady a tipy.
