Domácí, respektive individuální vzdělávání

Vzdělávat své děti doma je pro mnoho rodičů naprosto nepředstavitelná záležitost. Naopak pro jiné je to každodenní realita. Školský zákon tuto možnost na prvním stupni základní školy umožňuje a uvažuje se o tom i na druhém stupni. Jak ale konkrétně takové vyučování doma probíhá? Co všechno musí rodiče splnit, aby jejich potomci nemuseli pravidelně navštěvovat školu? A jaké jsou výsledky dětí, které se učí se svými rodiči? Tak nejen na tyto otázky vám odpovíme v našem dnešním příspěvku. Příjemné čtení.

Důvody pro individuální vzdělávání

Důvodů, proč se rozhodnou rodiče vzdělávat dítě doma, může být samozřejmě mnoho. Mezi asi nejčastější patří:

• Zdravotní stav dítěte
• Nespokojenost s výukou ve školách, s přístupem k žákům
• Vzdálenost (kvalitní) základní školy
• Preference individuálního přístupu, individuálního rozvoje
• Rozhodnutí vyhovět potřebám dítěte

• Časté cestování

Výhody individuálního vzdělávání

Velkou výhodou domácího vyučování je to, že rodič/vyučující může přizpůsobit tempo vyučování individuálním potřebám a vlastně i zájmům dítěte. Stejně tak je možné si rozvrhnout i dobu výuky a podobně. Navíc se vyučuje v domácím prostředí, což má samozřejmě také své výhody.

Nevýhody individuálního vzdělávání

• Finanční náročnost – zákonný zástupce platí náklady spojené s individuálním vzděláváním, výjimku tvoří pouze učebnice a základní školní potřeby podle § 27 odst. 3 a 6, speciální učebnice a speciální didaktické a kompenzační učební pomůcky podle § 16 odst. 7 a výdaje určené na činnost školy, do níž byl žák přijat. Navíc se většinou nemůže věnovat své profesi, takže rodina přichází o jeden plat.
• Časová náročnost – příprava na vyučování, samotné vyučování atd.

• Odtrženost od kolektivu, vrstevníků, vyučujících – v této souvislosti je však třeba zmínit, že dítě je žákem dané školy, má možnost se účastnit různých akcí, kroužků a podobně

Co na to zákony

V současné době je povoleno individuální vzdělávání jen pro 1. stupeň základní školy. Individuální vzdělávání upravuje zákon č. 561/2004 Sb. ze dne 24. září 2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (tzv. školský zákon) v platném znění, konkrétně paragraf 41.

Zde je uvedeno, že o povolení rozhoduje ředitel školy, a to na základě žádosti zákonného zástupce. Žádost musí obsahovat určité povinné údaje, doloženo musí být například i vyjádření školského poradenského zařízení, doklad o dosaženém vzdělání osoby, která bude dítě vyučovat (musí být minimálně středoškolské s maturitou) a další. Takto vzdělávaný žák je pak v každém pololetí přezkoušen, a to ze všech předmětů.

Individuální vzdělávání na 2. stupni základní školy není dosud povoleno zákonem. Každopádně probíhá od roku 2007pokusné ověřování, které bylo prodlouženo i pro školní rok 2012/2013. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v lednu 2013 prohlásilo, že na základě pokusného ověřování individuálního vzdělávání na 2. stupni základních škol připraví návrh jeho zapracování do novely školského zákona, na jejímž základě by bylo možné plošné využití od školního roku 2014/2015.

V roce 2011 byla vytvořena Národním ústavem pro vzdělávání průběžná zpráva, ze které mj. vyplývá:

• Ve školním roce 2010/2011 se pokusného ověřování zúčastnilo 86 žáků z 68 rodin, z toho na konci školního roku 24 žáků prospělo a 62 žáků prospělo s vyznamenáním. Mezi nejčastější důvody, proč bylo dítě vzděláváno individuálně, patřilo: dobré zkušenosti se stejnou formou vzdělávání na 1. stupni ZŠ; zdravotní, psychické či jiné problémy žáků; možnost rozvoje talentu a nadání žáka; možnost cestovat se žáky do zahraničí (studium v zahraničí).
• Žáci byli nejčastěji vzděláváni svými rodiči. Externisti se pak podíleli hlavně na výuce následujících předmětů: rodinná výchova (6. ročník), hudební výchova (7. a 9. ročník), anglický jazyk (8. ročník).
• Za hlavní negativa považují rodiče (vzdělavatelé) velký rozsah učiva a problémy při vzdělávání některých předmětů. 

• I školy hodnotí tento způsob vzdělávání vesměs pozitivně. Za negativa považují zejména problém s výukou některých vzdělávacích oblastí, náročnost přezkušování pro žáky, zanedbávání některých vzdělávacích oblastí.

Ze světa čísel

Podle údajů Národního ústavu pro vzdělávání (Statistická ročenka) se ve školním roce 2011/2012 individuálně vzdělávalo 553 žáků, z toho 130 v 1. ročníku, 132 ve druhém, 121 ve třetím, 95 ve čtvrtém, 69 v pátém a 6 v šestém. Nejvíce jich bylo ve Středočeském kraji (220) a v Praze (167). O rok dříve, tedy ve školním roce 2010/2011 bylo tímto způsobem vzděláváno 481 žáků, z toho 128 v 1. ročníku, 108 ve druhém, 95 ve třetím, 71 ve čtvrtém, 73 v pátém a 6 v šestém. Asi nepřekvapí, že nejvíce jich bylo ve Středočeském kraji (177) a v Praze (155).

Závěr

Přemýšleli jste někdy o tom, že byste svého potomka učili doma? Pokud ano, jak jste se nakonec rozhodli, popřípadě proč? Učíte své dítě doma, anebo znáte někoho, kdo to dělá? Co si vůbec o této možnosti myslíte? Podělte se s ostatními o své zkušenosti, tipy a rady.

Zdroj informací:

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky

Národní ústav pro vzdělávání

Individuální vzdělávání na 2. stupni ZŠ v České republice ve školním roce 2010/2011, Průběžná zpráva o stavu pokusného ověřování individuálního vzdělávání; Národní ústav pro vzdělávání