Když se řekne epilepsie, tak si asi většina lidí vybaví člověka zmítajícího se na zemi. O této nemoci toho veřejnost stále bohužel mnoho neví. Patří totiž do kategorie nemocí opředených mnoha mýty. V dnešním příspěvku jsme pro vás právě proto připravili povídání právě na toto téma. Dozvíte se nejen to, čím je nemoc způsobena a jak se dá léčit, ale i to, jak se dá s touto nemocí žít.
Dříve si lidé mysleli, že epileptici jsou posedlí ďáblem. I v současné době však patří epilepsie mezi nemoci opředené mnoha mýty. Okolí si někdy myslí, že se jedná o nakažlivou nemoc nebo psychiatrické onemocnění, popřípadě, že je postižen intelekt nemocného.
Možná překvapí, že epilepsie vlastně není jedna nemoc. „Jako epilepsie se označují desítky chorob s různou příčinou, projevy i způsobem léčby. Jedno ale mají společné – opakovaný vznik spontánních epileptických záchvatů,“ říká MUDr. Klára Brožová z Oddělení dětské neurologie Thomayerovy nemocnice.
Epileptické záchvaty se mohou objevit kdykoliv během života. Nejčastěji to však bývá v raném dětství a během dospívání. Uvádí se, že do 15 let věku prodělá alespoň jeden epileptický záchvat pět dětí ze sta.
Během záchvatů dochází k narušení běžné elektrické aktivity mozku. Epileptickou aktivitu je možné si představit jako abnormální elektrické impulsy v mozku, které se šíří spoji mezi nervovými buňkami a ve svém důsledku mohou ovlivnit různé mozkové funkce, jako je myšlení, paměť, hybnost, citlivost nebo smyslové vnímání.
K nejčastějším provokačním (vnějším) faktorům nemoci/záchvatů patří:
Řekne-li se epilepsie, tak si většina lidí představí nemocného, jak upadne v bezvědomí na zem a zmítá se v křečích. V tomto případě se jedná o tzv. tonicko-klonický záchvat. Většina záchvatů je však méně nápadná a má zcela jiné projevy. Například aury jsou charakterizovány jen vnitřním pocitem či prožitkem pacienta a nelze je poznat ani tehdy, když danou osobu při záchvatu pozorujeme. Dalším typem je tzv. myoklonie, která se projevuje krátkým svalovým záškubem bez dalších doprovodných projevů. Absence představují krátká zahledění bez křečí či pádu, která mohou být zaměněna za tzv. denní snění či nepozornost. Obvyklé trvání epileptických záchvatů je v řádu několika sekund nebo minut. Delší záchvaty se mohou vyskytnout, jsou ale vzácné.
Doplnění: ojedinělý epileptický záchvat, který může být způsoben například horečkou, úrazem hlavy atd. nemusí znamenat začátek epilepsie.
„Pokud se dítě s epilepsií vyvíjí intelektově přiměřeně svému věku, není žádný důvod, aby bylo zařazeno
do speciálních mateřských či základních škol,“ říká MUDr. Klára Brožová z oddělení Dětské Neurologie Thomayerovy Nemocnice.
Díky lékům může většina epileptiků chodit do běžných škol. „Zároveň je důležité, aby dětští epileptici kromě nezbytné školní přípravy pěstovali i své zájmy. Sportovní nebo zájmová aktivita napomáhá rozvoji sebejistoty a kontaktu s vrstevníky, což je pro psychický stav dítěte nenahraditelné,“ dodává doktorka Brožová.
Je důležité vědět, že přiměřená fyzická zátěž může mít u dětí s epilepsií dokonce protizáchvatový účinek. Je však vždy nutné dodržovat určitá pravidla. Je-li to možné, dítě by se mělo účastnit i mimoškolních aktivit, například navštěvovat různé kulturní akce, jezdit na školy v přírodě, na lyžařský výcvik a podobně.
Učitelé by vždy měli být informováni, že dítě je epileptik a také, jak záchvaty probíhají, co jim předchází a jak je zvládnout. Zároveň by měli vědět o léčbě, kterou dítě podstupuje. V případě, že užívá léky během vyučování, je důležité, aby znali i možné vedlejší účinky antiepileptik (ty totiž mohou ovlivnit výkon dítěte – může být unavené či naopak aktivní, objevit se mohou i poruchy paměti, koncentrace atd).
„Epilepsie je ve většině případů léčitelná. Některé nemocné je však možné léčit pouze úpravou životosprávy, což je také základní a nejjednodušší přístup k onemocnění. Především jde o zajištění pravidelného spánkového režimu u dětí a vyvarování se extrémní fyzické i psychické zátěže. Rodiče by měly pečlivým pozorováním dítěte zjistit, které okolnosti vedou ke zvýšenému výskytu záchvatů, a poté se ve spolupráci s učiteli snažit dítě těchto vlivů uchránit,“ vysvětluje doktorka Brožová.
Pokud má pacient užívat léky, pak je nezbytné, aby je bral pravidelně.
Zdroj informací:
Kritické období pro epileptiky je dětství a dospívání – autorizovala MUDr. Klára Brožová z oddělení Dětské Neurologie Thomayerovy nemocnice
