České školství prochází v posledních letech mnoha změnami. Některé z nich jsou přijímány kladně, jiné vyvolávají rozpaky a diskuse další jsou odmítány. Jak je na tom ale české školství v porovnání s ostatními zeměmi? Jsou lidé u nás vzdělanější? Je přístup ke vzdělání pro všechny stejný? A co vyšší vzdělání ovlivňuje, respektive proč je dobré studovat? Tak nejen o tom bude náš dnešní příspěvek. Příjemné čtení.
„Česká republika se mezi zeměmi OECD řadí na jedno z čelních míst s nejnižším podílem obyvatel bez vzdělání. Podíl obyvatel vstupujících do terciárního vzdělávání odpovídá průměru zemí OECD a patříme mezi země, kde v posledních dvaceti letech došlo k výraznému nárůstu počtu studentů terciárního vzdělávání. Podíl výdajů na vzdělávání je však stále pod 5 % HDP,“ konstatuje ředitelka analyticko koncepčního odboru Michaela Kleňhová.
zdroj: OpenImageBank.comVzdělávání malých dětí je velmi důležité, neboť zvyšuje kognitivní schopnosti, pomáhá vytvořit základ pro celoživotní učení, pomáhá snižovat sociální nerovnosti a podporovat lepší výsledky studentů.
Ve většině zemí OECD začíná pro velkou část dětí vzdělávání v pěti letech. Například ale v Belgii, Francii, na Islandu a v dalších zemích se začíná již dříve - ve vzdělávání je více než 90 % dětí ve věku tří let.
V České republice navštěvuje programy preprimárního vzdělávání 60 % tříletých dětí, 85 % čtyřletých dětí, 92 % pětiletých dětí a ve vzdělávání (ať už preprimárním nebo primárním) je 97 % šestiletých dětí.
V zemích OECD tráví ve škole žáci ve věku 7–14 let v průměru 6 862 hodin. Ve věku 7–8 let činí povinná výuka v průměru 774 hodin za rok, ve věku 9–11 let pak cca 821 hodin za rok a ve věku 12–14 let mají cca 889 hodin za rok.
Podíl výuky čtení, psaní a literatury, matematiky a přírodních věd činí 55 % z povinné vyučovací doby u žáků ve věku 9–11 let a 41% u žáků 12–14letých.
A jaká je situace v České republice? Žáci ve věku 7–8 let strávili v roce 2010 ve vyučování v průměru minimálně 588 hodin (pozor, nejedná se o vyučovací hodiny, ale o skutečné hodiny – 60 minut), žáci ve věku 9–11 let celkem 706 hodin a žáci ve věku 12–14 let celkem 862 hodin.
Na kvalitu výuky má vliv i počet žáků na jednoho učitele. Průměrná velikost třídy v zemích OECD na úrovni primárního vzdělávání činí více než 21 žáků, na nižší sekundární 23. U nás je to tak, že v primárním vzdělávání je v průměru 19,9 žáků ve třídě, v nižším sekundárním vzdělávání pak 21,4.
Terciální vzdělávání
Podíváme-li se na posledních 30 let, pak zjistíme, že lidí s terciálním vzděláním přibylo. V zemích OECD má toto vzdělání 31 % obyvatelstva - ve věkové skupině 25–34 let v průměru 38 % lidí, zatímco ve věkové skupině 55–64 let jen 23 %. V pomyslném žebříčku vede Kanada, Japonsko, Korea a Ruská federace (podíl 55% a více).
A jak je tomu u nás? Po roce 1989 došlo k velkému nárůstu počtu vysokých škol a jejich absolventů. Přesto je u nás podíl lidí s terciálním vzděláním poměrně nízký – jen 17 % obyvatel. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že u mladé generace tento podíl vzrůstá – ve věkové skupině 25-34 let je to 23 % obyvatel.
Vyšší sekundární vzdělávání
Ve většině zemí OECD dosahuje vyšší sekundární vzdělání 74 % obyvatelstva ve věku 25–64 let (u mladší generace dokonce 82 %). Těchto hodnot nedosahuje například Řecko, Island, Itálie, Mexiko, Portugalsko, Španělsko a Turecko)
I Česká republika si stojí velmi dobře. Už historicky se řadí k zemím s nejvyšším podílem populace s alespoň vyšším sekundárním vzděláním – dosahuje jej 92 % populace ve věku 25–64 let. U mladých lidí je tento podíl ještě vyšší a činí ve věkové kategorii 25–34 let 94 % (vyšších hodnot dosahuje pouze Korea – 98 %). Bez zajímavosti není ani skutečnost, že lidé, kteří dosáhli vyššího sekundárního vzdělání jako nejvyššího, ho získali většinou v odborně zaměřených oborech.
Lidé bez vzdělání
Pozitivní je fakt, že naše republika se řadí k zemím s nejnižším podílem obyvatel, kteří mají jen základní vzdělání, anebo jsou bez vzdělání. Podíl takto nevzdělaných obyvatel je pouze 8 %. V zemích OECD je toto číslo výrazně vyšší – v průměru 26 %.
Za zmínku určitě stojí skutečnost, že v období recese narostl počet 15–29letých obyvatel, kteří nejsou ani ve vzdělávání a ani nejsou zaměstnaní – říká se jim „NEET“ populace (neither employment, not in education). V roce 2010 činil v rámci zemí OECD jejich podíl 16 % (před tímto rokem tento ukazatel klesal).
Češi nejčastěji studují v Německu, Rakousku, Slovensku, Spojeném království a Spojených státech. V zahraničí studuje celkem 3,3 % českých studentů terciárního vzdělávání
Není žádným překvapením, že míra nezaměstnanosti v mnoha zemích OECD výrazně vzrostla a stále roste. Mezi jednotlivými zeměmi se projevují výrazné rozdíly.
Podstatná je skutečnost, že lidé s minimálně vyšším sekundárním vzděláním mají větší šanci získat práci než ti bez něj (v průměru je míra zaměstnanosti lidí s vyšším sekundárním vzděláním o 18 % vyšší a v případě lidí s terciárním vzděláním dokonce o 28 % vyšší, než je tomu u lidí, kteří neukončili ani vyšší sekundární vzdělání).
A ještě doplnění ze světa čísel: průměrná míra zaměstnanosti pro obyvatele s nižším sekundárním vzděláním byla v roce 2010 v případě mužů 69,1 % a u žen 48,7 %, zatímco průměrná míra zaměstnanosti pro terciárně vzdělané muže činila 88,3 % a pro ženy 79,3 %.
A jaká je situace u nás? Průměrná míra zaměstnanosti v ČR pro lidi bez vzdělání je 43 %, pro lidi s vyšším sekundárním vzděláním 75 % a u lidí s terciárním vzděláním je 83 %. I u nás tedy platí, že spolu s vyšším vzděláním roste míra zaměstnanosti.
Myslíte si, že je vzdělání důležité? Vedete své děti k tomu, aby dosáhli co nejvyššího vzdělání? Necháváte na svém potomkovi, aby si sám vybral školu, popřípadě učební obor? Pomáháte mu s učením? Podělte se s ostatními o své zkušenosti, názory, příběhy.
Zdroj informací
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky - Publikace České školství v mezinárodním srovnání – stručné seznámení s vybranými ukazateli publikace OECD Education at a Glance 2012
