Dětem jsme dávli penízky za odměnu.Když umyly nádobí ( 2 kč) ,když odnesly koš (1 kč). Za každou práci drobná odměna. Ale taky jsme i strhávali peníze. A to třeba když zapomněly zhasnou světlo tak korunka dolu. Trošičku jim ukazujeme že se odměňuje za práci jako v normálním životě. A když si chtěly něco koupit mohly sáhnout do úspor a koupit si nějakou drobnůstku.

Dcerce je teprve 4,5 roků, ale už má vlastní pokladničku. Při narození do ní dávali návštěvy příspěvky :-). Větší částku jsem vzala a vložila dceři na její spořící účet. Už nyní dcera ví, že penízky se musí vydělávat v práci a ne všechno se musí koupit, protože to chce. Když jsem byla malá, tak mě a bratrovi rodiče dali vkladní knížku na kterou jsme si dávali peníze pokud jsme nějaké měli a nechtěli je utratit. Moc nás to bavilo. Rodiče nám dávali peníze podle známek. Jinak jsme dostávali opravdu malé kapesné. Ani mi to nevadilo. Všechno co jsem chtěla jsem si koupila z našetřených peněz.

U nás jsme začali dostávat pravidelně kapesné asi teprve když mi bylo 13 (bráchovi 10). Do té doby to bylo tak různě, nepravidelně... něco od babičky k narozeninám, nebo třeba na školní výlet... Já jsem si občas něco malého koupila, ale vždycky jsem hodně šetřila; když jsem byla starší, platila jsem si z kapesného startovné na závodech a různé věci - dělala jsem si i různé tabulky příjmy/výdaje. Zato můj brácha vždycky všechno hned utratil (pokud to šlo, tak do poslední koruny) a tak nějak mu to zůstalo dodnes... Chodí do práce, ale evidentně málo dře, protože stále spoustu peněz utrácí za hlouposti, zbytečnosti. Nevím, kde se stala chyba, když nás oba vychovali stejní rodiče. Dle mého názoru skvěle, to dělá jedna má kamarádka - chodí normálně do práce, ale ve volnu ještě vyrábí šperky; když její čtrnáctiletá dcera něco chce koupit, funguje to stylem - tak pojď korálkovat, když něco chceš, musíš si na to vydělat... Stejně bych to chtěla zavést já, až mi děti povyrostou.