„Mami/tati, pojď si hrát.“ Tak to je věta, kterou rodiče slýchávají od svých malých dětí poměrně často. Postupem času těchto žádostí ubývá a v určitém věku se pak děti nejraději zavřou ve svém pokoji a rodiče vidí co nejméně. Ale zpět k prosbě dětí o společné hraní. Je určitě prima si občas s dítětem pohrát, na druhou stranu je důležité, aby si umělo hrát i samo. A právě na toto téma bude náš dnešní příspěvek. Příjemné čtení.
V podstatě již malé miminko je schopno se chvilku zabavit samo – sleduje okolí, pozoruje, co se kde děje. Rodiče by mu měli toto umožnit, respektive vytvořit mu k tomu podmínky.
Tipy:
Později jsou děti schopny hrát si aspoň chvíli samostatně. Počátek tohoto období bývá mezi 2. a 3. rokem života. Je to taktéž vhodná doba pro trénink samostatného hraní.
Jak se říká „Učený z nebe nespadl,“ což platí i pro dovednost „hraní.“ Dítě se zpravidla samo od sebe nenaučí si hrát. Potřebuje k tomu „učitele,“ tedy někoho, kdo mu ukáže, jak na to. Mohou to být různé osoby – od rodičů, přes sourozence dítěte, prarodiče, tety, strejdy až po ostatní děti.
Zpravidla prvními učiteli bývají rodiče. Ti jsou pro dítě zároveň i vzorem – co dítě vidí u nich, to také napodobuje a zkouší. Samozřejmě zajímavé nápady může odkoukat i od ostatních, a proto je fajn, když se dítěti věnují i ostatní.
Tip: I když máte hodně práce, zkuste si každý den najít chvilku času a zapojit se do hry.
A jak naučit dítě hrát si samo? Zde je několik tipů:
Tip: Dítě by mělo vědět, že (občasná, krátká) samota je normální. Pokud ale nechce být samo, nenuťte ho k tomu. Nakonec hrát si může i ve vaší blízkosti.
Jak jsou vaše děti staré? Hrajete si s nimi? Jak často a jaké hry? A odkdy si hrají samy? Byl problém naučit je si hrát, anebo k tomu postupně dospěly víceméně samy? Jsou ochotny být samy ve svém pokoji, anebo preferují hru ve vaší blízkosti? Máte nějaký osvědčený recept, který jim pomohl v osamostatňování? Podělte se s ostatními o své zkušenosti, rady a tipy.
