Jak naučit spát celou noc ve své postýlce

Možná patříte k těm šťastlivcům, jejichž dítě spí celou noc ve své postýlce. Díky tomu se nemusíte mačkat v posteli s další osobou, nemusíte řešit ani noční návštěvy, které vám vlezou do postele a berou vám peřinu, popřípadě si s vámi chtějí popovídat. Pokud ale patříte do druhé skupiny, která každou noc bojuje o prostor i o přikrývku, snaží se aspoň trochu vyspat a doufá, že se situace časem zlepší, tak právě pro vás tu máme několik tipů a rad, jak nočního vetřelce vystrnadit. Příjemné čtení.

Dítě v posteli: Ano nebo ne?

zdroj: OpenImageBank.comExistuje mnoho názorů na to, zda má dítě spát v posteli s rodiči či nikoliv, zda je to zdravé, anebo to naopak škodí, do jakého věku je spaní s rodiči přípustné a kdy už nikoliv a podobně.

Podstatné je ale hlavně to, co vyhovuje rodičům, popřípadě dítěti. Pokud tatínka a maminku těší spát v blízkosti svého potomka a dítěti to také vyhovuje, pak je otázkou, zda jen kvůli „chytrým“ radám situaci měnit. Navíc v určitém okamžiku dítě asi samo pochopí, že je načase spát samo. Na druhou stranu v případě, že pro je rodiče už přítomnost potomka téměř obtěžující, chtějí se v klidu a nerušeně vyspat či třeba se prostě domnívají, že je na čase, aby spalo ve svém pokoji, je asi třeba problém vyřešit.

Tipy

• Zavést večerní rituál
• Při ukládání dítěte zkracovat postupně dobu, po kterou s ním rodič leží v posteli – může si třeba sednout na postel, nebo na židli kousek dále
• Vyřešit „noční“ strachy dítěte – mluvit s dítětem o tom, čeho se bojí; v pokoji nechat svítit malé světýlko; dát dítěti baterku; do postýlky přidat plyšového (či jiného) kamaráda, který strašidla určitě zažene
• Vysvětlit mu přednosti vlastní postýlky
• Zkusit se s dítětem domluvit (samozřejmě záleží na věku dítěte), popřípadě ho motivovat (drobná odměna za každou noc strávenou ve své posteli)
• Pokud dítě v noci chodí k rodičům, odvést ho zpět do jeho postýlky (vyžaduje to dost síly, často to není vůbec jednoduché)
• Na řešení „problému“ se musí podílet oba partneři
• S ukončením nočních „návštěv“ začít v době, kdy dítě nečekají žádné výrazné změny, je zdravé atd.
• Důslednost a trpělivost
• Pokud má být udělena výjimka a dítě má spát v posteli rodičů (nemoc, životní změna atd.), musí vědět, že je to jen na jednu (dvě, tři) noci; než se uzdraví a podobně

Doplnění: Pokud již dopředu rodiče ví, že si nepřejí, aby u nich dítě spalo, pak je fajn ho to vůbec neučit, respektive s tím vůbec nezačínat.

Závěr

Jak to je či bylo u vás? Spal váš potomek s vámi v jedné posteli? Pokud ano, jak dlouho? Chodil k vám také někdy (pravidelně) v noci na návštěvu? Vadilo vám to, anebo jste spali rádi se svým teplým „balíčkem?“ Kdy a jakým způsobem jste syna či dceru „přesunuli“ do jeho vlastní postele? Vydrželi tam? Máte nějaký osvědčený recept, jak toho dosáhnout? Podělte se s ostatními o své zkušenosti, tipy, rady a nápady.