„Žalobníček žaluje, pod nosem si maluje, namaloval husu, a pak jí dal pusu.“ Kdo by neznal tuto říkanku, že? Mnoho dnešních rodičů vyrůstalo v prostředí, kde bylo žalování považováno za něco špatného, něco co netolerovalo. Jenže ono to není tak snadné. Není totiž žalování jako žalování. Co tedy dělat, když dítě žaluje? Proč vlastně děti tak často žalují? Je možné je to nějak odnaučit? A kdy je žalování na místě? Tak nejen na tyto otázky vám odpovíme v našem dnešním příspěvku. Příjemné čtení.
Žalování je typické pro děti od cca tří do cca 10 let, tedy pro předškolní a mladšího školní věk. K nejčastějším důvodům žalování patří:
U hodně malých dětí je to zejména potřeba sdělit ostatním, co se dělo kolem, co kdo dělal/nedělal, popřípadě „já to nebyl/a, já to neudělal/a.“
V první chvíli asi rodiče napadne to, co slyšeli už jako děti: „Žalovat se nemá.“ Jenže ono to není tak jednoduché. Ne každé žalování je stejné. Vždy záleží nejen na věku dítěte, ale i na dané situaci a samozřejmě hlavně na motivu, proč dítě žaluje.
Jak postupovat:
Vyslechnout dítě a zjistit motiv pro žalování; dle motivu se pak rozhodnout, co dále
Běžné žalování
Dítě hledá pomoc
Pokud dítě hledá u rodiče pomoc (někdo mu ubližuje, mohl by si ublížit někdo jiný a podobně), pak je třeba danou situaci řešit. Dítě by navíc mělo vědět, že v tomto případě se nejedná o žalování, ale o ochranu sebe sama/někoho jiného. Rodič by měl v každém případě zasáhnout. Důležitá je i pochvala dítěte, že sebralo odvahu a o problému rodiči řeklo.
Jaký je váš názor na žalování? Co považujete skutečně za žalování? Svěřují se vám děti s podstatnými informacemi o sobě, o svých spolužácích a kamarádech? Jak řešíte situace, kdy dítě skutečně žaluje? A jak se stavíte k tomu, když vám dítě svěří nějaký závažný problém, který se týká jeho či nějakého jeho kamaráda? Podělte se s ostatními o své zkušenosti, rady a tipy.