Jak se poprat s dyslexií

Dyslexie je specifická porucha učení, o které se v posledních letech často mluví. Nejedná se ale o žádnou novou poruchu – jen konečně přestala být u nás tabu a osoby, které jí trpí, již (zpravidla) nejsou považováni za líné či hloupé jedince. Je však pravda, že i nadále někteří lidé nepřipouští, že by „něco takového“ vůbec existovalo. Redakce JáRodič.cz se si myslí, že je velmi důležité, aby se o této poruše učení co nejvíce vědělo, a proto připravila příspěvek právě na toto téma.

Co je dyslexie

Dyslexie je vývojová porucha učení, která se projevuje potížemi se čtením – dyslektik zaměňuje, vypouští či přidává písmena či slova. Tato porucha učení patří k nejčastěji diagnostikovaným. Vliv má dědičnost (nejčastější příčina poruchy). Častěji se vyskytuje u chlapců. Uvádí se, že v českých školách je cca 4-5 % žáků, kteří trpí dyslexií, cca 1-2 % trpí těžší formou (dyslexie může mít různé stupně závažnosti). Tato porucha může být spojena i s dalšími poruchami učení (nejčastěji porucha psaní).

Hned na začátku je třeba zdůraznit, že dyslexie nijak nesouvisí s inteligencí. I mezi slavnými a úspěšnými lidmi najdete dyslektiky – touto poruchou trpí například Tom Cruise či Bill Gates, trpěl jí i Winston Churchill, Albert Einstein a další. Na druhou stranu je třeba ale zdůraznit, že ne každý dyslektik má nadprůměrnou inteligenci a bude úspěšný a slavný.

A ještě něco z historie: poprvé se o specifických poruchách učení začalo mluvit v 19. století, a to díky dětskému psychiatrovi Samueli Torrey Ortonovi, jenž se tomuto tématu věnoval.

Jak poznat dyslexii

Dyslexii je možné poznat již v předškolním věku. Čím dříve je diagnostikována, tím lépe. Při vzdělávání dítěte se pak s touto poruchou počítá, což je pro malého školáčka velkým plusem (v opačném případě může být vystaven posměchu, je označován za hloupého atd.).

Existuje určitá skupina příznaků, které mohou ukazovat na dyslexii. Ovšem pozor – neznamená to, že pokud dítě tyto příznaky má, automaticky je možné říci, že trpí dyslexií. Je třeba to vždy posoudit komplexně.

Mezi příznaky patří:

• Dítě později mluví, jeho slovní zásoba je malá, má problémy s vyjadřováním
• Problémy se zapamatováním textu a opakováním slov
• Komolení slov, zaměňování písmen, slova si „domýšlí“
• Neporozumění textu
• Nerozeznání písmen
• Chybný zápis čísel
• Potíže s motorikou (zapínání knoflíků, zavazování tkaniček, určitá „neohrabanost“)
• Nesoustředění, neposednost, nadměrná aktivita

Jak na to

• Nestrkejte hlavu do písku, nepočítejte s tím, že „ono samo se to nějak vyřeší.“ Máte-li jakékoliv pochybnosti, poraďte se s pediatrem, který vám doporučí další postup (nejspíše návštěvu pedagogicko-psychologické poradny)
• Stanoví-li odborník vašemu potomkovi diagnózu dyslexie, smiřte se s tím. Obrňte se trpělivostí, najděte si čas a věnujte se „léčení,“ respektive pomozte potomkovi překonat tento handicap
• Mluvte o tomto problému s dítětem, vysvětlete mu, o co se jedná
• Dítě chvalte a podporujte. Vyhledávejte činnosti, které ho baví a ve kterých je úspěšné.
• Čtěte s dítětem (vybírejte knihy či časopisy, které jsou pro něj zajímavé)
• Zkuste slovní hry

• Pamatujte na to, že dyslexie není omluva pro všechno (nevhodné chování, neochotu pomoci atd.)

Závěr

Znáte někoho, kdo trpí dyslexií? Mluví o své poruše, anebo je to tabu? Myslíte si, že je v současné době více dyslektiků než dříve, anebo se jen o této poruše učení častěji hovoří? Domníváte se, že je české školství připraveno vyjít vstříc potřebám těchto žáků? Podělte se s ostatními o své zkušenosti, názory, rady a tipy.