Rozvod vnímáme jako náročnou životní situaci, mnohdy doprovázenou obtížemi. V České republice existuje jen hrstka služeb, která by se věnovala komplexně přímo problematice práce s rodinou v rozvodovém řízení, a která by v sobě zahrnovala jak služby pro rodiče, tak i pro dítě. Dle Českého statistického úřadu bylo v loňském roce ukončeno 60 % procent manželství, kde bylo v rodině nezletilé dítě. A to statistika ani neuvádí, kolik se rozpadne vztahů, ve kterých partneři nejsou manželé, ale také musí řešit péči o dítě.
Rodiče, kteří už nemohou být partnery a chtějí ukončit své manželství, se musí obrátit na soud, aby se dohodli na rozdělení společného majetku a rozdělení péče o dítě. Pokud se rodiče dokáží dohodnout a vhodně reagují na potřeby svých dětí, snaží se, aby se jejich děti mohly i nadále stýkat s kamarády, prarodiči a věnovat se oblíbeným koníčkům. Pak může být nové uspořádání pro děti dokonce i lepší než předcházející těžká rodinná atmosféra.
Mnozí rodiče však nejsou schopni se dohodnout na budoucím uspořádání, a proto si mohou najít – nebo jim je soudně nařízena – odbornou pomoc. Mohou navštívit buď manželskou poradnu, nebo využít služeb mediátora. Někteří vkládají naděje do advokáta, který je však z podstaty své práce jednostranný, hájí zájmy svého klienta a nesoustředí se na potřeby dětí.
Dítě během rozvodu navštíví Orgán sociální a právní ochrany dětí (OSPOD), pokud je spor vyhrocenější, čeká ho návštěva psychologa či psychologů, lékaře, terapeuta a dalších odborníků. Začne docela dlouhý kolotoč, kdy dítě „obíhá“ odborníky a všude a vše od začátku vysvětluje nebo se mu dokola připomíná, proč tam je.
Bohužel často je neústupnost a vůle se nedohodnout či se druhému pomstít tak silná, že rodiče vědomě či nevědomě využívají své děti jako nástroj k boji. Spor se vleče, čas utíká a dítě žije v podmínkách, které mají ke šťastnému dětství daleko.
Pokud k této situaci dojde, je situace velmi složitá, a aby soud mohl nějak rozhodnout, potřebuje situaci prošetřit ze všech stran, a proto začne zmiňované kolečko po odbornících. V České republice chybí centra pro podporu rodiny, která by pod jednou střechou nabízela pomoc více odborníků z různých oblastí (sociálního pracovníka, terapeuta, dětského psychologa, mediátora) a pracovala s rodinou jako celkem. V každé rodině jsou potřeby a přání dvou rodičů a dítěte (nebo dětí) a je důležité, aby byli všichni slyšeni a hledalo se budoucí nastavení, a to co nejvhodnější pro všechny. Je potřeba, aby hlas dítěte mohl být dostatečně silný a nezanikl v rozvodové bitvě rodičů. Proto je však nezbytné, aby s rodinou spolupracoval tým odborníků, protože jen tak je možné podívat se na spor z více úhlů.
Rodiče dostanou prostor, ve kterém se mohou bezpečněji bavit a hledat dohodu, dítě podporu pro ventilaci svých potřeb a v případě potřeby je možnost i individuální podpory. Tímto komplexním přístupem, který reaguje na aktuální stav jednotlivých zúčastněných, je možné spory o děti zkrátit, což je pro psychické zdraví všech, především dětí, to nejdůležitější.
„Právě proto nyní realizujeme na Modré lince projekt, kde hledáme možnosti podpory celé rodiny,“ upozorňuje na existenci komplexní služby pro rodiny z Brna a okolí ředitelka Modré linky Hana Regnerová. „Modrá linka má dlouholeté zkušenosti s pomocí v krizových situacích, kde většinou přes telefon či chat pomáháme vždy jednotlivci, který se ocitl v situaci, kdy neví nebo nemůže dál. Uvědomujeme si však, že v situaci rozvodu je potřeba podpořit všechny zúčastněné, a dát jim prostor i pomoc, aby se vzájemně dále nezraňovali a celou situaci nezhoršovali,“ doplňuje Regnerová.
Říci dětem, že se rozvádí. Přiznat, že toto období není lehké ani pro ně, a že možná ještě netuší, jak vše uspořádat, ale že se budou snažit o co nejklidnější řešení rozvodové situace. Měli by ubezpečit děti, že i když s druhým rodičem spolu nejsou schopni dál žít, tak na vztahu k dětem se nic nemění. Dobré je se dětí ptát, co je v jejich životě důležité, co mají rády a z čeho mají obavy. A dát jim možnost, aby mohly danou situaci probrat také s někým jiným, nezainteresovaným. V neposlední řadě je důležité, aby si rodiče uvědomili, že pro děti je důležité mít možnost vytvářet si vztah s oběma rodiči. Pocity nenávisti či chuť pomstít se za křivdy, které nám ten druhý způsobil, mohou být velmi silné a snad i pochopitelné, ale jsou to pocity naše, z našich vzájemných zkušeností a sporů, proto jimi nezatěžujme své děti.
