Neplodnost je choroba příznačná dnešní době a reprodukční kliniku navštěvuje rok od roku stále více párů, které mají potíže s početím. Při včasném zahájení léčby lze ale naštěstí řadu příčin neplodnosti velmi dobře řešit a díky moderní reprodukční medicíně se tak i páry, jež by přirozenou cestou počaly jen stěží, mohou dočkat vytouženého miminka. Před samotnou léčbou je však nutné podstoupit vyšetření, která poodhalí, proč se početí potomka nedaří. Jaké testy se na reprodukčních klinikách standardně provádějí?
Neplodnost je podle dostupných statistik zapříčiněna z jedné třetiny faktory na straně ženy, z jedné třetiny na straně muže a ve zbytku ze strany obou partnerů toužících po miminku. Proto je nezbytné vyšetření celého páru, aby se zjistily příčiny a mohla být zahájena jejich optimální léčba. „Jako neplodný označujeme pár, který se snaží při pravidelném pohlavním styku neúspěšně otěhotnět po dobu šesti až dvanácti měsíců. V takovém případě provádíme komplexní vyšetření,“ vysvětluje lékařka a ředitelka reprodukční kliniky Repromeda Kateřina Veselá.
Každá partnerská dvojice však může mít jinou kombinaci příčin a faktorů neplodnosti, a proto se také vyšetřovací i léčebné postupy budou u různých párů lišit. Dle výsledků základních klinických a laboratorních testů jsou pak individuálně doporučena další specializovaná vyšetření.
Mezi základní vyšetření ženy spadá celá řada metod. Tou první, každé ženě snad důvěrně známou z gynekologické ordinace, je ultrazvukové vyšetření malé pánve, které zobrazí dělohu, vejcovody a vaječníky. Provádí se přes břišní stěnu nebo pomocí vaginální ultrazvukové sondy. „Při vyšetření se hodnotí tvar děložní dutiny, postavení vaječníků a vejcovodů. V průběhu léčby se pak hodnotí růst folikulů a výška děložní sliznice, takzvaného endometria. Gynekologickým vyšetřením pak získáme informace o stavu ženských reprodukčních orgánů,“ popisuje odbornice na reprodukční medicínu.
Velkou výpovědní hodnotu o reprodukčním zdraví ženy má hormonální obraz. Ten se stanovuje z krve a vyšetřují se jednak pohlavní hormony, tedy folikulostimulační hormon, luteinizační hormon, estrogen, prolaktin, testosteron, globulin vážící pohlavní hormony a antimülleriánský hormon (AMH), a jednak hormony štítné žlázy, a to TSH, fT4, fT3, anti TPO a anti TG.
„Vyšetření antimülleriánského hormonu v kombinaci s TSH a prolaktinem u nás na klinice nabízíme také jako jednoduchý průkaz ovariální rezervy nejen ženám s potížemi s početím, ale i všem, které chtějí získat rychlý a cenově dostupný přehled o svém reprodukčním zdraví. Test z krve napoví, kolik vajíček ženě ve vaječnících ještě zbývá a zda jí nehrozí například předčasná menopauza,“ podotýká Veselá.
Dalším nezbytným postupem při vyšetření pro léčbu neplodnosti je vyloučení přítomnosti pohlavních chorob – hepatitidy typu B a C, syfilidy, HIV a chlamydií. U žen, které opakovaně potratily, či se u nich vícekrát nezdařil embryotransfer, je prováděno imunologické vyšetření. Při něm jsou testovány zejména antifosfolipidové protilátky, ale i nespecifické a specifické protilátky proti spermiím, vaječníkům či zoně pellucidě, tedy ochranné vrstvě vajíčka, která slouží k výběru vhodné spermie. Zkoumá se také ženina buněčná imunita.
Vyšetřením, jež může o příčinách neplodnosti rovněž leccos napovědět, je vyšetření genetické. Základní, ovšem nesmírně důležité je stanovení karyotypu neboli chromozomální výbavy. V populaci se totiž vyskytují lidé, jejichž chromozomální výbava obsahuje chyby, což může způsobit buď neplodnost, opakované potraty, či narození dítěte s vývojovými vadami. Jak imunologické, tak i karyotypové testování probíhá z krve. Vyšetření plodnosti tak pro ženu není nijak zatěžující a je prakticky bezbolestné.
O pohlavním zdraví muže vypovídá do velké míry stav jeho spermií. Vyšetření mužské plodnosti tak vychází vždy z provedení takzvaného spermiogramu. „Jedná se o zcela zásadní vyšetření, bez něhož nemá význam provádět ani jakákoliv podrobná vyšetření plodnosti u ženy,“ upozorňuje Veselá.
Mezi základní parametry vyšetření spermatu patří stanovení objemu, pH, zkapalnění a počtu spermií, jejich pohyblivosti a tvaru. „Takto se může potvrdit nebo vyloučit patologie spermatu, nemůže se však potvrdit, že muž je skutečně plodný či neplodný. Plodnost je totiž dána interakcí mezi mužskými a ženskými faktory. A i když má muž spermiogram v pořádku, nevylučuje to vliv dalších faktorů – například genových mutací, které mohou zabraňovat oplození vajíčka,“ dodává lékařka. Proto je třeba, aby také muž podstoupil imunologický rozbor protilátek i genetickou analýzu chromozomální výbavy.
Na základě vyšetření spermiogramu lze hodnotit též míru poškození, tedy fragmentaci DNA spermií. Právě tento faktor velmi často představuje příčinu mužské neplodnosti a při neobjasněných příčinách neplodnosti nebo při opakovaných samovolných potratech toto vyšetření představuje důležitou doplňkovou metodu. Jak vyšetření spermiogramu, tak i vyšetření fragmentované DNA spermií lze provést pouze z jednoho jediného odebraného vzorku ejakulátu.
Prokáže-li se, že v ejakulátu nejsou přítomny žádné spermie nebo jsou jejich fyziologické vlastnosti špatné, případně počet velmi nízký, jsou muži doporučeny odběry mikrochirurgickými zákroky. Při metodě TESE (Testicular Sperm Extraction) je z varlete odebrán malý vzorek tkáně, z něhož jsou následně získávány spermie. TESA (Testicular Sperm Aspiration) je metoda odsátí spermií z varlete tenkou jehlou a při MESA (Microsurgical Epididymal Sperm Aspiration) je tekutina obsahující spermie odsáta z kanálků nadvarlete. Všechny tyto zákroky jsou prováděny v celkové anestézii. Získané zdravé spermie je pak možné použít pro oplození vajíček nebo pro zmražení a uchování na později.
