Vše napůl, respektive všechno dvakrát – tak by se dalo popsat vybavení dětského pokoje, který spolu sdílejí dva sourozenci. Ono to ale není tak úplně jednoduché. Zařizování pokoje pro dvě děti různého věku a třeba i pohlaví může být poměrně náročnou záležitostí. Jak na to? To vám poradíme v našem dnešním příspěvku, ve kterém jsme pro vás připravili několik tipů, například co by v „sourozeneckém“ dětském pokoji nemělo chybět, na co je třeba při jeho zařizování myslet a mnohé další. Příjemné čtení.
Prvním a zřejmě nejsložitějším úkolem je rozmyslet si, co všechno je třeba do pokoje umístit. Určitě je třeba vzít v úvahu zejména velikost pokoje, počet dětí v pokoji, jejich věk (a s tím spojené nároky/potřeby) a pohlaví.
Co by tedy nemělo v pokoji chybět?
Postel by měla splňovat několik základních parametrů – měla by být dostatečně široká a dlouhá (obecně bývá šířka 90 – 100 cm, délka 200 cm), výška lůžka má být minimálně 25 cm (hygienická norma).
Další nezbytnou součástí postele je matrace a rošt. Nejlepší je matrace z kokosového vlákna a latexové pěny, která je středně tvrdá a přitom dostatečně pružná, aby se optimálně přizpůsobila váze dítěte. Co se týká roštu, pro kojence a předškolní děti se doporučuje pouze nepolohovatelný rošt. Pro starší děti je možné již zakoupit polohovatelný (pozor, musí tomu odpovídat i typ matrace).
V tzv. sourozeneckých pokojích se často pro spaní využívají palandy. V posledních letech se ale stále více mluví o tom, že palandy jsou naprosto nevyhovující, a to ze zejména ze dvou důvodů: riziko pádu a nedostatek vzduchu a prostoru na horním lůžku.
A jak tedy na to? Samozřejmě nejlepší variantou je, pokud se do pokoje vejdou dvě postele. Není-li to možné, pak je třeba hledat řešení jinde – pořídit se dají například dvě vyšší postele, pod kterými je umístěn úložný prostor, oblíbené jsou i postele ve tvaru písmene „L“, popřípadě vysouvací postele (všechna řešení mají svá pro a proti a je třeba dobře zvážit, která z nich je pro vás nejpřijatelnější).
V pokoji nesmí chybět dostatek úložného prostoru. Vhodná je skříň na oblečení (může být i společná, ovšem je třeba každému dítěti vymezit jeho místo. Je-li to možné, pak je fajn, když je skříň umístěna v předsíni či na jiném místě a v pokoji jsou například jen prádelníky a podobně). Dále je třeba umístit v pokoji prádelníky, skříňky na hračky, knihovnu atd.
Chybět by určitě neměly pracovní stoly a židle. Nejlepší je, když má každé dítě svoje. U židle je důležité, aby se na ní dobře sedělo a nebolely z ní záda. Měla by být nastavitelná (výška, zádová opěrka, sedák). Stůl (jeho plocha) by měl být dostatečně velký (dopředu zvažte, zda zde bude umístěn i počítač), praktické je i místo na papíry, tužky a další potřebné věci.
Velmi důležitou součástí dětského pokoje je i osvětlení. V pokoji by měla být minimálně tři základní světla. Nemělo by chybět centrální osvětlení, lampa nad stolem (nejlépe trojkloubová nastavitelná lampa) a světlo nad postelí.
Výběr podlahové krytiny je velmi důležitý. Samozřejmě záleží hlavně na vašich představách, ovšem v úvahu je třeba brát i věk dětí (zejména malé děti totiž na zemi tráví poměrně dost času, takže podlahová krytina by měla být teplá a měkká), náročnost na údržbu a případné alergie.
Než se pustíte do zařizování pokoje, tak je třeba si uvědomit, že pokoj zařizujete pro děti nikoliv pro sebe. V úvahu je nutno vzít věk dětí, ale je-li to jen trochu možné, pak je fajn (aspoň do jisté míry) vyhovět jejich přáním a nápadům. Samozřejmě složitější je to v tom, že v pokoji nebude jen jedno dítě, ale minimálně dvě a jejich představy se mohou lišit. Vyřešit se to dá třeba tak, že každý má svou polovinu a tu si zařídí dle svého (pokoje je možno opticky rozdělit). Pokud to není možné, pak si každé z nich může aspoň vyzdobit jednu stěnu atd.
Při zařizování pokoje myslete na to, že děti potřebují hlavně prostor. Pokojíček by neměl být zastavený nábytkem – musí zbýt dostatečně velké místo na rozložení panenek, lega či společenské hry.
Pokoj by měl být praktický – pro děti je důležité, aby netrávily hodiny úklidem. Nevhodné jsou proto různé otevřené police, na které je třeba hračky řádně skládat a podobně. Velmi praktické jsou různé úložné boxy a krabice.
Nezapomeňte na to, že i děti potřebují své soukromí. Je třeba proto v pokojíčku pro každé dítě vytvořit prostor, který patří jen a jen dítěti.
Nezbytně důležité je, aby byl pokoj bezpečný – zdravotně nezávadný nábytek, žádné ostré hrany, skleněné stoly atd.
Má každé vaše dítě vlastní pokoj, anebo bydlí společně? Vznikají mezi nimi díky společnému obývání jedné místnosti nějaké problémy, popřípadě jaké? Zařizovaly jste pokoj společně s dětmi? Jak moc mohly mluvit do výběru nábytku, podlahové krytiny či barvy na zeď? Podělte se s ostatními o své zkušenosti, tipy a rady.
