Jak zvládnout separační úzkost u dětí

V životě snad každého malého človíčka nastane chvíle, respektive spíše přijde období, kdy se bez své maminky prostě neobejde. Pokud není na blízku, tak pláče či dává svou nespokojenost najevo jiným způsobem. Odborně se tomu říká separační úzkost. Zajímá vás, kdy a proč se objevuje? A jak se dá řešit, či aspoň zmírnit? Tak nejen na tyto otázky vám odpovíme v našem dnešním příspěvku. Příjemné čtení.

Separační úzkost

Separační úzkost je součástí normálního vývoje dítěte. Nejčastěji se objevuje mezi 7. – 12. měsícem života. Je třeba ale opět zdůraznit, že se jedná o velice individuální záležitost – může se projevit dříve i později. Rodiče mohou být nástupem separační úzkosti poměrně zaskočeni, neboť přichází poměrně nečekaně – během několika dní se z veselého dítěte, které je rádo ve společnosti ostatních stává tvoreček, jenž nechce být ani chvíli bez maminky, respektive bez osoby, která se o něj nejvíce starala. A není-li přítomna, tak pláče, je v nepohodě.

Separační úzkost má tři fáze:

• Protest – dítě dává najevo svůj – často hlasitě - nesouhlas
• Zoufalství – dítě má strach, že se matka nevrátí
• Odpoutání se od matky a nalezení nového objektu

Jak na to

Pro maminku je sice krásné, když chce být dítě jen a jen s ní, ale na druhou stranu je to i poměrně náročné. A nejen pro ni, ale i pro tatínka, sourozence dítěte či další členy rodiny. Určitě tedy stojí za to pokusit se separační úzkost dítěte co nejvíce zmírnit. A jak tedy na to? Zde je několik tipů:

• Dávejte dítěti najevo lásku; neignorujte jeho citové potřeby
• Dítě by mělo být odmalička zvyklé na hlídání jinou osobou; mělo by vědět, že maminka/tatínek sice odejde, ale zase se k němu vrátí
• Dítě by mělo vědět, že se na vás může spolehnout, že jste mu kdykoliv/v případě potřeby k dispozici
• Učte dítě samostatnosti, pěstujte jeho sebevědomí
• Nenechte se dítětem vydírat, nastavte rozumné hranice – například: pokud potřebujete odejít, tak se přesvědčte, že dítěti nic nechybí a odejděte (byť pláče)
• Pozor na změny – například má-li být dítě hlídáno jinde než doma, je důležité, aby toto prostředí znalo. Fajn může být i oblíbená hračka, deka atd.
• Než od dítěte odejdete, přesvědčte se, že je v pohodě, co se týká základních potřeb – nemá hlad, žízeň, má čistou plenu a podobně
• S dítětem se při odchodu rozlučte, řekněte mu, že se vrátíte. Vyvarujte se ale smutku, pláče, úzkostného chování

Závěr

Objevila se u vašeho dítěte separační úzkost? Vzpomínáte si, kdy přesně to bylo? A jak se projevovala? Jakým způsobem jste na ni reagovali vy? Jak jste nakonec vše zvládli? Máte nějaký osvědčený recept? Podělte se s ostatními o své zkušenosti, rady a tipy.