První dítě se rodilo ven rukou napřed... takže nástřih byl nutný... následující týdny byly hrozné, jizva bolela při každém pohybu - třeba jen když jsem se zvedala z postele, o chůzi ani nemluvě... sednout jsem si mohla teprve asi za dva měsíce, ještě po půl roce byla jizva citlivá. Byl mi doporučen odvar z řepíku na oplachování, jestli by to bez něj bylo ještě horší, nechci ani pomyslet. Vcelku se divím, že jsem po tomto zážitku ještě chtěla mít další dítě... nicméně to bylo o něco menší, než první, ani nestrkalo ruku napřed, takže nástřih nebyl potřeba a já mohla hned po porodu pohodlně sedět :-)