Na dnešní den jsme pro vás připravili poněkud netradiční příspěvek - pohádku. Napsala ji jedna z našich menších čtenářek a prosila nás o zveřejnění. A my tak rádi činíme. Doufáme, že se vám příběh bude líbit stejně jako nám a že vám zpříjemní nadcházející víkend. Příjemné čtení.
Teď vám budu vyprávět příběh plný dobrodružství, který se stal ve městě, kde bydlím a vypráví se celé generace. Mně ho řekla moje babička a jí ho zase povídala její babička.
zdroj: OpenImageBank.comJednou byl jeden malý, ale přesto hustý les. V tom lese žila zvířata: zajíci, králíci, srnci, lišky, medvědi atd. Ten den měla všechna zvířecí mláďata jít jako obvykle do školy, ale co se nestalo.
Začalo sněžit. Mláďata nevěděla, co mají dělat, a tak srneček Lojza zavelel: „Do úkrytu! Honem! Pospěšte si!“ Vzal zajíčky na záda a pádil do své nory za ostatními. Když se všechna zvířátka uklidnila, vystoupil lišák Alfred a začal: „Počkejte, to je přece sníh. Můj bratr Alfrédo mi povídal, že ze sněhu se dají dělat sněhuláci a můžeme se i koulovat. Pojďte za mnou.“ Všechna zvířátka souhlasila.
Když se pořádně vydováděla, ozval se méďa Brumík:
„Táta řekl, že zanedlouho budou Vánoce a to prý nosí lidé do lesa jídlo a zdobí jím stromeček.“ „Ale proč?!“ ptal se nechápavě vlk Hrk.
Najednou přilétla straka Róza a povídá: „Byla jsem ve městě a všimla jsem si, že lidé zdobí stromečky krásnými ozdobami a všechny děti říkají, že dnes přijde Ježíšek a přinese jim dárky. A také lijí olovo, v misce oříškové lodičky, děvčata hází střevícem. Na stole mají adventní věnec a děti otevírají takovou divnou věc a vytahují z ní čokoládový pamlsek a všichni mají radost.“
„Mám nápad,“vykřikl jezevec Bruno. „Pojďme si ty Vánoce udělat také.“
A jak řekl, tak udělali. Našli stromeček a ten ozdobili sušenými bylinami, každý zabalil nějaký dárek do listu, napsal pro koho je a dal ho pod stromeček. Měli se dobře a někdo vykřikl:
„Koledy, zapomněli jsme na koledy.“ A tak zpívali koledy a radovali se.
Pak přišla chvíle loučení a zimní spánek. Všichni usnuli. A najednou se zpoza stromu objevil medvídek Brumík a začal plakat.
Kolem šla holčička s rodinou a slyší jako by někdo plakal. Jde se podívat a koho nespatří? Brumíka - a zeptá se: „Kdo jsi?“ "Já jsem Alenka."
Brumík zvedne hlavičku a odpoví: „Já jsem méďa Brumík.“
„A co tu děláš,“ ptá se dál Alenka. „ S kamarády jsme si udělali Vánoce jako vy lidé, ale když přišlo na rozdávání dárků, nikdo mi žádný nedal, a tak jsem se schoval za strom. A když jsem vylezl, ostatní už byli doma a spali zimním spánkem. A já netrefím ve sněhu domů.“
Alenka se zamyslela a řekla: „Tak pojď se mnou, našim to vadit nebude. A nějaký ten vánoční dárek se tam pro tebe určitě najde. A až bude jaro, odvedu tě zpátky sem.“
Na Brumíkově tváři se objevil úsměv a byl celý šťastný a hned přikyvoval: „Ano, ano, děkuji.“
„Tak pojď nebo nám naši utečou a my tu zůstaneme,“ povídá Alenka. Vezme Brumíka do náruče a peláší za rodiči a hned jim vypráví o Brumíkovi.
Když přijdou domu, provede Brumíka celým domem a Brumík jen kouká s otevřenou pusou.
„Brumíku, pojď sem,“ volá Alenka: „To je můj pokoj.“ A Brumík doťapká za Alenkou a ta mu podává svetřík: „Tady máš Brumíku, to je můj vánoční dárek pro tebe“ a podává mu svetřík pro panenky.
Každý den spolu chodili ven do parku a o víkendu na výlety do lesa.
A teď se přeneseme do lesa, kde Alenka našla Brumíka.
„Áuá,“ vzdychl zajíc Lojza, který se právě probudil ze svého zimního spánku. Podíval se ven a vidí, že není žádný sníh, a tak šel a zaťukal na všechna zvířátka v lese:
„Haló, lenoši, vstávat! Už je jaro! Pojďte ven, budeme si hrát.“
Všechna zvířátka vstala a přidala se k Lojzovi. Lojza poslední zaťukal na méďu Brumíka: „Haló, Brůmo. Vstávej. Už je jaro!“
Chvíli počkal a nic. Zaklepal znovu a zase nic. Po chvíli zaklepal potřetí a zase nic. Tak už to nevydržel a vtrhl dovnitř se slovy: „Brume, vstávej! Ty lenochu.“
„Ale kde je,“ zavolala sojka Terka.
Všichni začali volat a překřičovat se: „Brumíku, kde jsi? Brumíku.“
A jiní zase: „Brumík se ztratil!“
Po čase přestali a rozhodli se, že budou hlasovat, co budou dělat. Jedni byli pro to, aby se rozdělili a hledali Brumíka a jiní, pro to čekat. A když ho někdo uvidí, aby to ostatním řekl. A zlomyslní bobři zase pro to, aby na Brumíka zapomněli. Ale to ostatní zavrhli. Nakonec rozhodli, že se rozdělí a budou, ho hledat.
A jak se domluvili, tak udělali. Všemu velel lišák Alfred. Zvířátka rozdělil do skupin, které prohledávaly různé části lesa, ba dokonce hledaly i na louce a u rybníka a u řeky. Vždy večer se vrátily s nepořízenou. Tak to pokračovalo celé tři týdny.
Mezitím nastalo opravdové jaro, protože když se vzbudil Lojza, nebyl jen sníh a bylo teplo jako na začátku jara.
Alenka již řekla Brumíkovi, že je jaro a že ho brzy vrátí do lesa ke kamarádům. V sobotu se rozhodla, že Brumíka vrátí do lesa, kde bydlí. Hned jak dorazili na palouk, rozloučili se a Brumík upaloval zpátky domů.
Když však přišel domů, čekalo, ho překvapení - nikdo ze zvířátek v lese nebyl. Všichni ho hledali, ale on to nevěděl.
„Jak to, že tu nikdo není,“ říkal si. „No, tak já je půjdu hledat,“ rozhodl se.
A tak šel a šel a šel a šel a šel a šel přes palouk a zase lesem a kolem řeky a zase v lese až došel k vodopádům. Ani nevěděl, jak se tam dostal, ale dostal se tam. Zprvu se bál jít k okraji, ale odvážil se a naklonil se přes okraj, a co se nestalo - zafoukal vítr a on spadnul přímo do vodopádu.
Padal, padal, a když se probral, viděl jak nad ním klečí koloušek Bohoušek. „Bohoušku,“ zvolal zprvu udiveně Brumík. „Ahoj Brume,“ povídá Bohouš. „Jak ses sem dostal,“ ptá se.
A Brumík začne povídat svůj příběh. Jak se o Vánocích dostal k Alence, jak přišel do lesa, jak tam nikdo nebyl, jak se je vydal hledat, jak se dostal k vodopádu a jak spadl. „ Ty trumbero,“ vždyť tě hledal celý les. To si nám měl nechat vzkaz.
„Ale já jsem domů netrefil. Vy jste na mě nepočkali.“
„Tak pojď, dovedu tě domů, k ostatním,“ povídá. A jdou.
„Hej lidi,“ podívejte se, koho jsem našel. “Brumík, Brumík, Brumík, Brumík se vrátil," volají zvířátka sborově. všichni jsou plnI nadšení a mají radost, že se Brumík vrátil.
Pak se ho ptají, kde byl. A on povídá o tom, jak ho Alenka našla, jak na jaře přišel do lesa a oni nikde, jak je šel hledat, jak odešel k vodopádům, jak tam spadl, jak potkal kolouška Bohouška, potom ještě, že na něj v zimě nepočkali a on nevěděl, kam má jít.
Slova se ujala sojka Terka: „Pojďte zvířátka, oslavme kolouška Bohouška a pojďme připravit Alence překvapení.“
„Jo, dobře, dobrý nápad,“ vykřikovali všichni. Jak se domluvili, tak udělali.
Nejdříve udělali velkou třídenní oslavu Bohouškovi a potom vymýšleli dárek pro Alenku. Nakonec jí dali svazek květin, panenku ze slámy a další drobnosti. To vše jí zabalili do listí. Samozřejmě až na květiny, ty jen do půlky a napsali vzkaz:
"Milá Alenko. Velice Ti děkujeme, že jsi se starala o našeho Brumíka. Tady Ti posíláme malý dárek. Ještě jednou Ti moc a moc děkujeme. Kdybys něco potřebovala, přijď."
Vše položili na stůl u Alenky doma, aby až přijde domů ze školy si vzkaz přečetla a viděla dárky. Věděli, že Alenka si vzkaz přečte a doufali, že bude ráda a bude se jí líbit.
„Mami, mami, byla tady zvířátka z lesa a napsala mi vzkaz a dala mi krásné dárky,“ volá Alenka na maminku, když přijde domů za školy.
„To je dobře. Zvířátka jsou moc hodná, že ti to dala. Měla bys jim poděkovat,“ říká maminka.
„A jak,“ ptá se Alenka.
„Napiš jim dopis a přines jim žaludy a bukvice do lesa, kde jsi našla Brumíka.
„Tak jo," přikyvovala Alenka a běžela do pokoje to vše připravit. Donesla to do lesa a doufala, že to zvířátka a hlavně Brumík najdou. A také našla. Našel to Brumík a všem to ukázal a přečetl:
"Milá zvířátka, moc děkuji za dopis a dárky. Není zač, udělala jsem to pro Brumíka ráda. Posílám žaludy a bukvice. Vaše Alenka"
Všichni byli rádi, že se Alence dárky líbily a ještě si smlsli na žaludech a bukvicích.
A tak končí příběh o lesních zvířátkách.
