Možná vás den co den překvapuje, co už váš syn či dcera umí, přestože tyto schopnosti a dovednosti děti zpravidla zvládají až ve vyšším věku. Třeba vás už také napadlo, že je vaše dcera či syn nadprůměrně inteligentní. Jak to ale odhalit? A v čem je život těchto dětí pak jiný? Jsou schopny navštěvovat běžnou mateřskou a základní školu, anebo je to pro ně utrpení? Tak nejen na tyto otázky vám odpovíme v našem dnešním příspěvku. Příjemné čtení.
Co znamená slovo inteligence, ví každý. Není však úplně jednoduché tento pojem jednoznačně a přesně definovat, neboť se jedná o velmi rozsáhlou oblast, respektive schopnost. Inteligence se obecně dělí na: abstraktní (ta se dá změřit pomocí IQ testů), praktická, sociální a emoční.
Nejdříve trochu teorie: IQ neboli inteligenční kvocient je číslo, které vyjadřuje inteligenci člověka v poměru k ostatním. Základní definice IQ, která byla určena pro testování dětí, pochází z počátku minulého století a vytvořil jí psycholog William Stern. A jak zní? IQ je rovno poměru mentálního věku jedince k fyzickému věku vynásobené stem, tedy pokud mentální věk dítěte odpovídá věku skutečnému, pak je jeho IQ rovno stu. Jestliže má desetileté dítě intelektuální schopnosti na úrovni jedenáctiletého, pak je IQ rovno 110, na úrovni dvanáctiletého pak 120 atd.
K testování dospělých se používá tzv.deviační (odchylkový) IQ, který rozumové schopnosti jedince porovnává s průměrným IQ v populaci.
A co jednotlivé hodnoty znamenají?
Průměrné IQ je mezi 90-110 a dosahuje ho zhruba polovina populace. Nad 110 se považuje za nadprůměrné, přičemž ho má cca ¼ populace. Pro představu nad 130, tedy vysoce nadprůměrnou inteligenci, má jen cca 2 % populace. Podobná je hodnota pro IQ pod 70, tedy mentální retardaci.
A jak se IQ stanoví? Dítě vypracuje test, který se pak ohodnotí. Tyto testy se dají samozřejmě najít na internetu. Chcete-li mít ale „jistotu,“ pak můžete navštívit psychologa, pedagogicko-psychologickou poradnu, Mensu, Centrum nadání popřípadě další místa.
Pokud se rozhodnete zjistit, jaké IQ má váš potomek, pak počkejte, až mu bude cca 4 – 5 let. Zjistit se to sice dá již dříve, ale spolupráce malých dětí asi nebude dokonalá.
Nejdříve je třeba si uvědomit, že každý člověk je jedinečný a nelze tedy paušalizovat. Na druhou stranu je pravda, že u dětí, které jsou nadprůměrně inteligentní, se často objevují následující vlastnosti či projevy chování (což ale samozřejmě neznamená, že děti, které se takto neprojevují, nemohou být nadprůměrně inteligentní a zároveň děti s těmito projevy musí být nadprůměrně inteligentní. Vždy je třeba zkoumat širší souvislosti):
Odlišují se od stejně starých dětí (a to zájmy, chováním atd.), z čehož i vyplývá, že se cítí lépe mezi staršími dětmi či dospělými
Pokud je vaše dítě nadprůměrně inteligentní, pak asi začnete řešit, co dále. Dát ho do běžné základní školy, anebo najít školu speciální? Jak co nejlépe rozvíjet schopnosti svého potomka? Rozhodnutí závisí vždy na rodičích. Ostatně znají svého potomka nejlépe, takže jsou schopni odhadnout, co pro něj bude nejlepší. Samozřejmě na to nejsou sami – mohou se poradit s psychologem či s dalšími odborníky.
Jaké jsou tedy možnosti? V podstatě tyto:
Znáte nějaké dítě, které je nadprůměrně inteligentní? Navštěvuje běžnou základní školu, anebo jeho vzdělávání probíhá jinak. Projevovalo se jako „génius“ již odmala? Je schopné komunikovat s vrstevníky, anebo je raději mezi dospělými? Domníváte se, že v České republice existuje dostatečná podpora dětí, které se něčím odlišují od tzv. průměru (a to v jakémkoliv slova smyslu)? Podělte se s ostatními o své zkušenosti, rady a tipy.
Zdroj informací:
Národní institut dětí a mládeže
Nadané děti.cz
Menza.cz
Wikipedia.cz
