Z malého uzlíčku se postupem času stává školák, pak mladá slečna či muž a najednou stojí vaše „děťátko“ na prahu dospělosti. Čas utekl jako voda a dítě opouští rodinu a stává se skutečně dospělým. Je třeba si připustit, že se jedná o obrovskou změnu, která není snadná ani pro jednu stranu. Nicméně takový je život a rodiče by se tomu neměli bránit. Naopak, měli by své dítě podporovat v osamostatňování a následně pak v odloučení. Jak ale na to? Jak se na tuto změnu připravit? A jak pomoci dětem, aby osamostatnění bez problémů zvládly? Tak nejen na tyto otázky vám odpovíme v našem dnešním příspěvku. Příjemné čtení.
Foto: Pezibear / Pixabay.comMáte-li již větší dítě, tak vás nadpis možná vyděsí, ale to určitě není třeba. Každý rodič se přeci snaží vychovávat své dítě podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Je třeba si ale přiznat, že v dnešní době tak trochu vládne „kult dítěte“ – rodiče se snaží, aby poskytli svému dítěti to nejlepší, aby mu dávali dostatečný prostor pro rozvoj, poskytovali mu dostatek lásky a podobně. Jsou pod neustálým tlakem, zda dělají vše správně, zda jejich výchova odpovídá moderní době, zda jejich dítě citově či jinak nestrádá a podobně. Zastavme se ale na chvíli a zamysleme se: Je opravdu tohle to „ono“, co naše dítě potřebuje? Musíme mu poskytovat neustále hromadu podnětů, starat se o to, aby si hrálo a bavilo se, aby se ve svém volném čase dostatečně rozvíjelo a podobně? Anebo je rozumnější vychovávat dítě podle svých představ, dopřát mu dětství, kamarády i „lelkování“?
A jak tedy pomoci dítěti dospět? Důležité je:
Pozor na nevyžádané rady
Pokud se váš potomek blíží dospělosti, je třeba se začít připravovat na to, že jednou (možná dříve, možná později) domov opustí. Jak na to?
Najděte si nové koníčky a záliby
Zvolněte
A je to tady. Dítě opustilo domov a najednou je všude ticho a prázdno. Jak to zvládnout? Pokud jste se postupně připravovali, tak už máte nové koníčky, chodíte za zábavou s kamarády a podobně, takže volného času nemáte nazbyt. Nicméně je třeba učinit ještě další kroky:
V kolika letech jste se osamostatnili? Jak jste to provedli? Bylo to snadné? Jak váš odchod z domova snášeli rodiče? Usnadnili vám opuštění hnízda? Jak často jste se svými rodiči v kontaktu? Zasahují vám do života? Domníváte se, že vy sami vychováváte své děti tak, aby byly jednou samostatné, zodpovědné a schopny postavit se životu čelem? Co je podle vás v tomto směru nejdůležitější? Podělte se s ostatními o své názory, rady a zkušenosti.