Zájemci o studium na osmiletých gymnáziích musejí letos podat přihlášku do 1. března 2020. Rodičům páťáků i jejich dětem tak zbývá několik posledních týdnů na rozhodování, jestli se touto cestou opravdu vydat, či nikoli. Pokud mezi ně patříte i vy, níže uvedené rady vám mohou pomoci. Připravila je Jana Pácalová ze společnosti Tutor, která pořádá přípravné kurzy na přijímací zkoušky.
Na začátku byste si podle Jany Pácalové měli položit několik základních otázek: Označili byste vaše dítě vy i jeho učitelka na prvním stupni za chytré a vyspělé? Je orientované na výkon, spoustu věcí zvládá rychle a na základní škole se nudí? Má zažité svižné tempo a umí se učit? Pokud všechny odpovědi znějí ano, je to dobrý začátek.
Je dobré si uvědomit, že víceletá gymnázia jsou podle mnohých de facto elitními výběrovými školami, kde nyní studuje zhruba 12 procent populačního ročníku, tedy 12 procent nejlepších. Pokud je zjevné, že vaše dítě ve své současné třídě do takové skupiny výsledkově zdaleka nepatří, na osmiletém gymnáziu by nemuselo být šťastné. Své místo mezi premianty třídy by navíc nemělo mít jenom vydřené. Píle je hezká věc, ale v primě by to bylo málo.
Na jaké otázky ohledně osmiletých gymnázií byste chtěli znát odpovědi? Zde je výběr těch nejčastějších. Odpovídá Jana Pácalová:
Musí mít dítě na ZŠ samé jedničky?
Budoucí primán nemusí mít samé jedničky, ale pokud už v páté třídě bojuje s trojkami, na osmileté gymnázium to nejspíš stačit nebude. Důležitá je matematika a čeština, ze kterých se skládají přijímačky, stejně jako dobrá úroveň všeobecných studijních předpokladů. Ptejte se učitelů na detaily, protože známky nejsou všechno. Jsou jedničky ohodnocením toho, že si vaše dítě dobře pamatuje výklad v hodině, a to mu stačí? Na gymnáziu už by to stačit nemuselo. Ale pokud dítě baví objevovat nové věci, hledat souvislosti mezi získanými znalostmi, pak se rozhodně nějaké dvojky na pololetním vysvědčení nebojte.
Jaká má být sociální a mentální zralost?
Určitě zvažte, jak se vaše dítě dokáže přizpůsobit novému prostředí a jak zvládá zátěžové situace, ke kterým rozhodně přechod na jinou školu patří. Vezměte v úvahu i mentální zralost dítěte. Připadá vám velmi inteligentní, ale jinak pořád hodně dětské, nevyzrálé? Počkejte dva roky, nechte ho dospět a zvolte raději gymnázium šestileté. Některé děti potřebují v 11 letech ještě dost vést, ovšem v primě je očekávána značná samostatnost.
Bude neúspěch fungovat jako motivátor?
Jaká je odolnost vašeho dítěte vůči stresu? Jak reaguje na horší známku nebo na to, když prohraje zápas ve fotbale? Pokud nenásleduje pláč nebo vztek, ale neúspěch ho naopak žene dál, je to pro budoucího gymnazistu rozhodně velké plus, stejně jako soutěživá povaha. K zahození také není vytrvalost, která se bude hodit nejen při přípravě na přijímací zkoušky.
Kterým dětem se na osmiletém gymnáziu daří?
Na osmiletém gymnáziu často bývají úspěšné a šťastné děti, které by se daly označit jako „šikulky“. Mají spoustu koníčků a zájmů, chodí na řadu kroužků, excelují v různých oblastech. Dělají všemožné sporty, hrají na nějaký hudební nástroj a podobně. Pokud máte takové dítě doma a ono samo na gymnázium jít chce, není co řešit.
A co dojíždění?
Zvažte, jestli gymnázium, které je hodinu cesty od vašeho domova, je opravdu tou správnou volbou. Jak velkou zátěž bude dojíždění pro vaše dítě znamenat? Začátek primy bývá i pro velmi šikovné děti náročným přechodovým obdobím. Pokud k tomu přibude extrémně brzké ranní vstávání a nekonečná cesta, zátěž se dále násobí.
Jaká má být motivace dítěte a rodičů?
Motivace k přihlášce by měla u dítěte i rodičů přímo souviset s charakterem, výzvami a možnostmi studia na osmiletém gymnáziu. Nikoliv u rodičů například s tím, že se něco takového v daném městě mezi horními deseti tisíci nosí. Nebo u dětí jenom s tím, že se na školu hlásí nejlepší kamarádka. Taková motivace pak nemusí mít dlouhého trvání a kolabuje u první pětky z matematiky.
Jak moc brát v potaz názor dítěte?
Když se dítěti na gymnázium nechce, obává se změny prostředí, děsí se ztráty kamarádů, nemá cenu mu vyhrožovat nebo ho nějak nutit. Samozřejmě není vyloučené, že mu nová třída a systém výuky i tak sednou, ale příběhy z praxe ukazují, že to také může skončit pěkným průšvihem. Můžete se snažit mu vše vysvětlit, ukázat cestu, říct mu, že přechodem na gymnázium nekončí všechno, na co bylo zvyklé. Pokud se ale bude striktně vymezovat, nechte poslední slovo na něm.
Akademická ředitelka společnosti Tutor Jana Pácalová učila řadu let na gymnáziu. Ze své praxe uvádí následující konkrétní příběh, jak to může dopadnout, když se výše uvedené body nedodrží:
„Už první týden bylo u jednoho z primánů zjevné, že jeho začátek na osmiletém gymnáziu nebude probíhat zrovna hladce. Na úvodním adaptačním kurzu se Zdeněk (jméno bylo změněno) absolutně nezačlenil do kolektivu, byť se mezi dětmi neobjevil žádný náznak vzájemných špatných vztahů.
Od začátku pak měl výrazné problémy s prospěchem. Nebyl evidentně schopný přejít na jiný systém práce a zvládnout odlišný přístup kantorů než na základní škole. Učitelé na gymnáziu totiž studentům neustále nepřipomínají úkoly a povinnosti, jako to bývalo na základní škole, a některé děti včetně Zdeňka s tím mají problém.
Zdeněk nebyl hloupý, ale jevil se jako ještě hodně dětský, nevyzrálý. Navíc bydlel hodně daleko a každý den musel brzy vstávat a dojíždět.
Všechny tyto problémy se samozřejmě brzy začaly odrážet i na tom, jak se na něj dívaly ostatní děti. Vše skončilo tak, že Zdeněk musel odejít z gymnázia zpět na základní školu, což jistě byla velmi nepříjemná situace pro něj, i pro jeho rodiče.
Pokud by Zdeňkovi rodiče lépe rozpoznali Zdeňkovu nevyzrálost nebo se více poradili s odborníky či Zdeňkovými pedagogy ze základní školy, třeba se tomu dalo předejít. Mohli počkat a Zdeňka například přihlásit až na šestileté či osmileté gymnázium.“
