Slovo hypochondr má u nás poněkud negativní význam a občas je zaměňováno i se simulantem. Za hypochondra se označují lidé, kteří si stěžují na své zdraví, probírají své nemoci, prostě zdravotní stav je pro ně velmi důležité téma. Nicméně hypochondrie je skutečné onemocnění, respektive psychická porucha, které je třeba věnovat pozornost a kterou je samozřejmě třeba také léčit. Jak se vlastně hypochondrie pozná? Dá se jí nějak předcházet? A jak se léčí? Tak nejen na tyto otázky vám odpovíme v našem dnešním příspěvku. Příjemné čtení.
zdroj: OpenImageBank.comHypochondrie je psychická porucha, při které má člověk strach z nemoci, respektive je přesvědčen o tom, že nějakou trpí a neustále se pozoruje. Podstatné zároveň je, že netrpí žádnou z nemocí, které si diagnostikoval. V této souvislosti je třeba zmínit, že postižený může pociťovat příznaky daného onemocnění. Postižený navštěvuje často lékaře a vyžaduje různá vyšetření, díky kterým by byla jeho nemoc objevena.
Příčina vzniku není dosud známa. Odborníci se domnívají, že se může jednat o genetickou poruchu; zároveň ale upozorňují na to, že kořeny lze hledat i ve výchově. Dle nich jsou touto poruchou více ohroženi prvorození a jedináčci, stejně tak děti, které jsou hýčkány a rozmazlovány a také ty, které díky přístupu rodičů zjistí, že být nemocný je pro ně vlastně výhodou (dostávají různé dárky, mají doma úlevy a podobně).
Porucha se může objevit kdykoliv během života. Spouštěcím mechanismem může (ale nemusí) být nějaká nemoc.
Hypochondrie není výjimečná porucha, trpí ji údajně až 10 % lidí (přesné počty ale nejsou známy). K tomu je třeba ještě přidat lidi, kteří sice netrpí touto poruchou, ale až „nezdravě“ se bojí o své zdraví. A kdo je větší hypochondr – muži nebo ženy? Možná vás překvapí, že u obou pohlaví je situace víceméně stejná.
A ještě pro doplnění: název hypochondrie pochází z řečtiny a znamená podžebří. Právě v této oblasti se totiž u hypochondrů objevují první problémy.
Rozpoznat hypochondrii není úplně snadné. Vždy je třeba vyloučit, že postižený není skutečně nemocný. K příznakům poruchy patří:
Léčba hypochondrie není úplně snadná. Důležité je, aby si pacient uvědomil, že má nějaký problém a odhodlal se zajít za lékařem.
Lékař by měl nejdříve vyloučit skutečné onemocnění. Poté je možno zahájit léčbu. Léčba nespočívá v podávání léků (ty se předepisují pouze v případě, že pacient trpí depresemi, úzkostmi a podobně), ale v pravidelných kontrolách u lékaře, v rozhovorech. Časté bývá i zapojení psychologa či psychiatra.
Je ve vaší rodině či ve vašem okolí nějaký hypochondr? Pokud ano, víte, kdy se u něj tento problém objevil? Co bylo spouštěcím mechanismem? Jak se nakonec celý problém vyřešil? A jaký je váš přístup k vlastnímu zdraví? Jste někdy úzkostliví? Podělte se s ostatními o své zkušenosti, rady a tipy.
(Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. V žádném případě nemohou nahradit konzultaci s profesionálním lékařem.)
Zdroj informací:
Wikipedie.cz
