Pětina učitelů se po prázdninách netěšila do školy

Pětina učitelů se po prázdninách netěšila do školy, další desetina si nebyla jistá. Většina pedagogů navíc vnímá svoji práci jako hodně stresující – když měli míru stresu označit na škále od 1 do 10, šedesát procent učitelů si vybralo sedmičku a vyšší. Tři čtvrtiny učitelů by si ovšem i tak znovu zvolily svoje současné povolání, zbytek nikoliv nebo si není jistý. Vyplynulo to z průzkumu, který mezi učiteli základních a středních škol z celé republiky uskutečnila společnost GTS Alive, která mimo jiné vydává a spravuje učitelské průkazy ITIC. První část průzkumu zveřejněná v červnu ukázala, že každý pátý učitel chce odejít ze školství a většině pedagogů připadá, že si společnost jejich práce neváží.

„V průzkumu jsme se ptali také na to, co učitelé považují za největší problém českého školství. Zmiňovali celou řadu otázek, ale často se objevovala například kritika přílišného počtu žáků ve třídě nebo neustálé změny přicházející s každým novým ministrem. Pedagogové se také domnívají, že při schvalování školských reforem by mělo být zastoupeno více učitelů z každodenní praxe,“ shrnul výsledky průzkumu ředitel GTS Alive Radek Schich.

Učitelé v odpovědích na otevřenou otázku ohledně největších problémů českého školství dále uváděli například podfinancovanost, nedostatek učitelů, nekoncepčnost či byrokracii. Také se objevovala kritika do vlastních řad – někteří pedagogové prý nejsou ochotni se celoživotně dále vzdělávat a stále učí podle svých zavedených postupů moderních před lety.

Zajímavé byly dva do jisté míry protichůdné názory učitelů ohledně teoretičnosti nebo naopak praktičnosti výuky. Někteří pedagogové kritizovali, že koncepce českého školství razí příliš mnoho teoretického učiva bez přímé návaznosti na použití nabytých vědomosti v reálném životě. Jiní naopak vyjadřovali nespokojenost s údajně prosazující se představou, že znalosti jsou zcela vedlejší, dají se kdykoliv vyhledat a vše nahradí dovednosti. Někteří učitelé také kritizovali inkluzi, která prý stojí velké peníze bez efektu, a zrušení zvláštních škol.

Průzkum se rovněž dotazoval na to, jak je pro spokojenost učitelů důležitá osoba ředitele nebo ředitelky na dané škole. Čtyři pětiny respondentů roli vedení školy označily jako velmi důležitou, dalších sedmnáct procent jako velmi důležitou. Průzkumem se tedy znovu potvrdila absolutně klíčová role ředitelů českých škol a důležitost jejich pečlivého výběru.

Anonymního on-line průzkumu GTS Alive se v červnu 2022 zúčastnily tři stovky učitelů z celého Česka. 42 procent z nich působí na základních školách, mírně více byl zastoupený druhý stupeň než první stupeň. Přes 17 procent respondentů učí na gymnáziích, zbytek na středních odborných školách a na učilištích. Průzkum byl proveden v průběhu června 2022. GTS Alive vedle tohoto průzkumu mezi učiteli často provádí také průzkumy mezi žáky a studenty.

Co říkají učitelé

Zde je výběr z konkrétních typických odpovědí učitelů na otevřenou otázku „Co považujete za největší problém českého školství?“:

• Představu, že znalosti jsou zcela vedlejší, nejsou potřeba vůbec, dají se kdykoli vyhledat a dovednosti nahradí vše. nenahradí, bez obrovské sady věcí uložených v hlavě už předem v potřebném čase nedostudujete nic.
• Počet žáků ve třídě, asistent by měl být v každé třídě na prvním stupni
• Příliš velké skupiny dětí na jednoho učitele. Ve všech věkových kategoriích včetně MŠ
• Podfinancovanost, nedostatek učitelů (u nás je půl sborovny externistů na částečný úvazek, jim se dává rozvrhově přednost, protože nemůžou učit každý den – a kde jsou všichni ti absolventi pedagogických fakult???); nekoncepčnost (školství dnes drží pohromadě silou vlastní vůle, ale kecá do něj každý – protože každý chodil do školy, takže tomu "rozumí"), spousta administrativních výkonů
• Podpora oblastí vzdělávání je na politickou objednávku, to co rodiče -voliči chtějí, snadně získané vzdělání pro své děti (možná abychom rozdávali maturitní vysvědčení už ve vrátnicích škol). Málo je podporované vzdělávání v oblastech, které potřebuje výrobní průmysl.
• Postoj společnosti obecně k výchově a vzdělání. Přijde mi, že spousta lidí školu vnímá jako místo, kam můžou "odložit" své děti a školo postarej se. Zároveň ale vnímám určitý konzervatismus vůči novým přístupům ve výuce ze strany starší generace učitelů.
• Princip rozložení žáků na středním školství, vysoké procento žáků na gymnáziích typech studia. Omezit gymnázia, tím by se zvedla a zlepšila úroveň žáků na odborných a učňovských školách.
• Příliš mnoho teoretického učiva bez přímé návaznosti na použití nabytých vědomosti v reálném životě
• Příliš mnoho změn a nevyhodnocení, jak provedené změny ovlivnily kvalitu školství.
• přílišná byrokracie a ve spoustě případů příliš velká setrvačnost ve stylu výuky
• Rozhodují o něm lidi, kteří buď v praxi nikdy nebyli, nebo jsou od ni odtrženi tak dalece, že jejich koncepce je v praxi nepoužitelná.
• Neustálé změny, každý ministr totálně překope systém, protože před ním se dělalo všechno špatně. Navíc je nesmyslem tlačit školy do psaní ŠVP, když ČŠI vyžaduje, aby byl dokonale shodný s RVP. Ve školství narostla byrokracie do takových rozměrů, že už téměř nezbývá čas na to, co je podstatou školství – na vedení žáků ke vzdělání.
• Nevhodné podmínky pro dostatečný rozvoj dětí. Dále učitelé, kteří vyhoří a jedou podle svých zajetých postupů, které možná byly moderní před 20 lety, ale máme novou dobu. Učitelé by se měli sami neustále učit. Bohužel populace učitelů stárne. Problém je také ve výchově dětí. Rodiče jim dle mého názoru věnují málo času, proto jsou mezi učiteli a dětmi časté konflikty.
• Zasloužilo by si větší finanční podporu pro zkvalitnění výuky, zařazení více moderní techniky pro výuku, kterou následně žáci budou používat v praxi. Větší podpora a spojení s firmami na odborných školách.
• víc a víc potvrzení, podpisů, vykazování, zdůvodňování, ověřování
• Snížení požadavků na žáky
• Spousta administrativních záležitostí a inkluzivní vzdělávání. Na žáky s SPU nemá učitel tolik času jako ve spec. školách. To byla velká chyba, že se spec. škol. zrušilo a tito žáci byli integrováni do současných tříd!
• Téměř nulovou míru individualizace. Všem je měřeno podle stejné laťky, neexistuje prostor pro rozvoj podle osobních dispozic a preferencí žáků. Jsou nuceni k výkonům mimo ně a je tak podrývána jejich sebedůvěra, stejně jako jejich důvěra v užitečnost vzdělání. Maří svou energii doháněním toho, co jim nejde, místo zlepšováním toho, co jim jde.
• Inkluze – stojí velké peníze bez efektu....
• Inkluze, vysoké počty žáků ve třídách, zrušení zvláštních škol – žáci pracovali v malém kolektivu se sobě rovnými, měli více pracovních činností, aby se jednou dokázali uživit rukama a také, aby zažili pocit úspěchu, ten na normální škole nezažijí. Asistentky jsou drahé a často zbytečné, speciální pedagog byl určitě vhodnější. Dále mi vadí zrušení jednotných osnov. Při stěhování žáka má problém i dítě i učitel, který ho má vše doučit. Základní vzdělání má být stejné ve všech základních školách.
• Je podhodnocené, finančně i společensky. Právě jsem odešla z nevětrané třídy, ve které celé dopoledne sedí každou hodinu po 30 dětech. Kdo z dospělých by tohle na jejich místě vydržel?
• Je stále bez koncepce – jak má vypadat maturita, jaké obory jsou třeba, propojení s firmami. Také velký počet žáků ve třídách (30-32)!
• Lhaní si do kapsy, jak je všechno fajn. Menší pružnost. Centralizace. Znevýhodnění malých (vesnických) škol.
• málo mužů ve školství, osmiletá gymnázia, jednotné přijímací zkoušky
• časté změny, téměř s každou vládou něco nového, nečeká se na dopad změny, málo "obyčejných" učitelů z PRAXE při schvalování změn, kteří mají nejvíc co říct ke skutečné výuce
• Demotivace učitelů, kteří chtějí něco změnit k lepšímu. Lidé, kteří zapomněli, proč s touhle prací začali a učí ze setrvačnosti. Ubíjející papírování. Nepružný přístup k přípravě pro život v dynamicky se měnícím světě.
• Nemožnost propustit neschopné kolegy
• Nekompetentnost zřizovatelů, neschopnost státu zmodernizovat vzdělávací systém. Stát nedokáže říct, co si přeje, aby uměli absolventi škol. Lpí na nesmyslných jednotných testech (JPZ, maturita). Školy tak pod tlakem veřejnosti připravují děti k těmto zkouškám, místo aby je připravovaly na život. Školy místo aby kvalitně učily podle dobře promyšleného plánu, který pro školy připraví zadavatel (stát), vymýšlejí podobné plány samy. Každá škola tak učí něco jiného, systém je příliš roztříštěný.
• Nekoncepcnost. Ze se po skole chce vsechno. Ze vam rodice do vseho muzou mluvit a ze vas muzou dusit. Ze se porad memoruje a neuci se to, co je v zivote potreba (premyslet kriticky, overovat informace, spolupracovat, obhajovat nazor….)
• Nechuť některých kolegů vzdělávat se až do penze
• Mnoho dětí ve třídách, malé třídy, málo peněz na pomůcky, malý respekt rodičů (žáků) k práci učitelů, rodiče si občas myslí, že ví lépe, jak učit než učitel
• Náhled společnosti na práci ve školství. Rodiče nejsou kolikrát schopni zvládnout doma své děti, ale vyzkoušet mít třeba jen na hodinu celou třídu nejdou. Ale šk. inspekci oslovit umí. A doposud nikdo nepochopil, že pedagogický pracovník na jakékoliv pozici má dovolenou jen o prázdninách. Taky bychom jeli v průběhu šk. roku na levnou dovolenou.
• Nedostatek financí – i na výbavu školy, učebnice se mnohdy točí dlouhou dobu, postavení učitelů není chápáno jako vysoce odborná práce. Často slyším, já bych to nemohl dělat, ale společensky to není uznávaná profese.

(odpovědi respondentů ponechány v původním znění včetně překlepů či chyb)