Když se narodí děti, zpravidla mají rodiče vcelku jasnou představu, jak je budou vychovávat. Někdo zahrne výchovné prvky svých rodičů, jiný se jim naopak snaží ze všech sil vyhnout. Pravdou ovšem je, že ve vypjatých situacích pak rodič někdy reaguje jinak, než by si přál. Pak je mu to často líto, obviňuje se, že selhal, připadá si naprosto neschopně. Výchovnému prostředku, kterému by se člověk chtěl vyhnout, je křik. A právě ten zaznívá častěji, než by si rodiče přáli. Jak na to? Dá se křiku ve výchově vyhnout? Proč je vlastně tak „špatný“? Tak nejen na tyto otázky vám odpovíme v našem dnešním příspěvku. Příjemné čtení.
Foto: Sasint_/ Pixabay.comDůvodů, proč na děti nekřičet, je samozřejmě hodně. K těm základním patří to, že rodič je svým dětem vzorem a pokud některé situace řeší křikem, pak je pravděpodobné, že se jeho děti budou chovat stejně. Dále je třeba si uvědomit, že křikem se z dlouhodobého hlediska ničeho nedosáhne. Dítě je akorát vyděšené a do budoucna už možná křik přestane zcela vnímat. Křičení samozřejmě také může u dětí vyvolávat vzdor. Zároveň právě tímto způsobem rodič vydává množství energie, kterou by mohl využít jinde.
Je jasné, že ne vždy je jednoduché ovládnout rozčilení a vztek. Jak už ale bylo zmíněno, křik nevede k řešení situace či problému, protože děti se v průběhu času naučí „vypínat.“ Jak tedy vypjatou situaci zvládnout co nejlépe, respektive bez křiku? Zde je několik tipů:
Pokud se někdy prostě neovládnete, tak se neobviňujte. Rodič nemá být dokonalý.
Jak vás vychovávali vaši rodiče? Přejali jste něco z jejich výchovy, anebo chcete dělat vše jinak? Křičeli na vás rodiče? Pokud ano, co bylo důvodem? Zvyšujete vy sami hlas na své děti? Co je nejčastějším důvodem? Mrzí vás to pak? Podělte se s ostatními o své zkušenosti, rady a tipy.