Na dnešní den jsme pro vás připravili povídání o knižní novince s názvem Jedině Neapol aneb Co mě naučila má italská tchyně o jídle a rodině. Autorkou je Katherine Wilsonová. Kniha zavede čtenáře do Itálie a provede je italským životním stylem, seznámí je s italskou kuchyní a samozřejmě nebude chybět ani romantika. Příjemné čtení.
Katherine přijede do Neapole na tříměsíční stáž na americkém konzulátu. Začátky v cizí zemi nejsou vůbec jednoduché. Naštěstí ji na žádost amerického konzula, respektive jeho italské manželky, pomůže Raffaela Avalloneová, která Katherine zařídí nejen ubytování, ale seznámí ji i se svým synem - pohledným Salvatorem. Ten dostane za úkol vzít ji někam ven, aby nebyla v Neapoli tak sama. Hned na prvním „rande“ ji Salvatore vezme do domu svých rodičů. Tak se Katherine seznámí s elegantní Raffaellou, která je zděšena Katherininým životním stylem i kulinářskými schopnostmi. Postupně ji zasvětí do tajů italských tradic, kultury a kuchyně.
A zatímco se Katherine pomalu a nečekaně zamilovává do Salvatora, učí se připravovat vynikající pokrmy od hustého ragú po pasta al forno se slaninou, bešamelem a čtyřmi druhy sýra, zažívá spoustu humorných příhod.
Čtenáře určitě potěší, že Katherinino vyprávění je doplněno lákavými recepty.
Sušenky Oreo
Jsem vysoká metr šedesát a v září 1996 jsem vážila sedmdesát kilo. Holky z Kalábrie si myslely, že to má na svědomí americká kuchyně, a Salvatore si zase myslel: Prostě ráda jí. Nikdo v Neapoli by tedy neuhádl, že trpím poruchou příjmu potravin. Na to, aby se ze mě stala anorektička, jsem měla jídlo příliš ráda a zvracení jsem se zase štítila, takže co mi zbývalo? Záchvatovité přejídání: byla jsem schopná doslova se přežrat a pak se i několik dní postit, vyhýbat se jídlu nebo se živit jen řapíky celeru. Vyšší společenská třída na východním pobřeží Spojených států, ve které jsem vyrostla, mě naučila, abych byla rozumná a držela své chutě na uzdě. Snažila jsem se. A pak jsem občas snědla tři balíčky sušenek Oreo na posezení.
Během prvních šesti týdnů v Neapoli jsem se přestala přejídat a shodila jsem deset kilo. Nedržela jsem žádnou dietu, naopak, ještě nikdy mi nechutnalo tak jako tehdy. Částečně to prostě vyplynulo z praktického života v Itálii, zároveň v tom ovšem bylo něco hlubšího.
V Neapoli není něco jako záchvatovité přejídání možné. V neapolské kultuře je doba jídla posvátnou chvílí – jídlo se připravuje čerstvé a konzumuje se in compagnia. Především se nespěchá, a pokud se budete ke stolu hrnout nebo se budete tvářit nedočkavě, uslyšíte neapolské statte cuietto – hlavně klid. Jíte, až když sedíte v naprosté pohodě, nejlépe se sklenkou vína. Jíte, když je čas snídaně, oběda a večeře, tečka. Punto e basta.
Po práci na konzulátu jsem se třeba stavila v kavárničce na espreso, ale i kdybych žebrala, nic pořádného k jídlu bych od nich nedostala. Jak by někdo mohl chtít jíst v půl šesté? Čerstvé sladké pečivo se nabízí pouze ráno a zákusky se podávají až po večeři. Jíst nepravidelně, tedy jíst mimo čas pravidelně vymezený jídlu, znamená jíst věci okoralé a staré. A to dělají jen blázniví turisté.
Všechno, co jsem jedla v Neapoli, bylo čerstvé a chutné. Po každém jídle jsem se cítila spokojeně a žádné umělé přísady mě nenutily, abych chtěla víc. Poprvé v životě jsem se mohla stejně jako celé město zvednout od stolu a nemyslet na svůj žaludek až do příštího jídla.
Jednou večer jsem se v Denze rozpovídala o amerických stravovacích zvyklostech a Maria Rosa se zatvářila posmutněle. Ve vaší zemi máte ten problém, řekla, že jíte in un modo scombinato. To znamená „neuspořádaně“ či „chaoticky“. Vyprávěla jsem jí o amerických vysokoškolácích, kteří si objednají pizzu klidně i ve tři hodiny ráno, a z jejího pohledu – z čiré empatie v očích, jako má Sophia Lorenová! – mi bylo, jako bych se přiznávala k užívání heroinu.
Italský výraz pro „poruchu příjmu potravin“ je disordine alimentare, doslova „stravovací nepořádek“. Odhadla to naprosto přesně – pocházela jsem ze země nepořádných strávníků, kteří se stravovali extrémně nepořádně.
Katherine Wilsonová vyrostla ve Washingtonu D.C. a po ukončení Sidwell Friends School vystudovala Princetonskou univerzitu. Za posledních dvacet let v Itálii pracovala v divadle, v televizi i u filmu a jako překladatelka na volné noze. Žije s manželem a dvěma dětmi v Římě.
Kniha Jedině Neapol je vázaná bez přebalu, má 296 stran formátu 145 x 185 mm. Knihu vydala Mladá fronta. Zakoupit ji můžete samozřejmě přímo na stránkách vydavatelství za zvýhodněnou cenu, anebo v kterémkoliv knihkupectví či v internetových obchodech. Doporučená cena je 299 Kč.
