Nejen pro děti je někdy v životě obtížně rozeznat, co je špatné a co dobré. Není proto nic lepšího, než podpořit získání této dovednosti hravou a nenásilnou formou, za pomoci moudré a příjemné osoby. A právě taková je knižní novinka s názvem Hravá škola hezkého chování, ve které úžasná babička vypráví své příběhy o (ne)hezkém chování. Knihu napsala Zuzana Pospíšilová a vtipnými ilustracemi ji doplnil Michal Sušina. Příjemné čtení.
Anetka má strávit letní prázdniny u své babičky na vesnici. Původně se jí moc nechce, protože by léto raději prožila se svými kamarádkami ve městě. Nakonec je ale její pobyt výjimečným zážitkem. Anetčina babička je totiž úžasná a moudrá paní, která ovládá důležité umění - hezky se chovat k lidem a udržovat dobré vztahy, což jsou jedny z nejdůležitějších životních dovedností.
Babička má v zásobě svoje moudré povídanky, básničky a chytré otázky, díky nimž děti snadno pochopí, že není až tak těžké pomáhat, obdarovávat, usmívat se, být trpělivým či přát druhým vše dobré. A o čem že ta babička vlastně vypráví? O ničem menším než o lásce, skromnosti, odvaze, odpuštění...
Čtenáři naleznou v knize nejen 10 povídanek, a to například Povídanku o kováři Jírovi, o dvou tkalcích o Amálce, Natálce a lesní studánce, ale i básničky, rčení a zajímavé otázky.
Neposedná houska
Ráno se Anetka probudila s dobrou náladou. Babička vstávala mnohem dříve a upekla čerstvé houstičky. Voněly přes celý dům a možná i dál.
“To je dobrota,“ chválila vnučka babiččiny křupavé houstičky. Babička se usmála a taky se posadila. Houstičku si namazala máslem a k tomu popíjela bílou kávu. Najednou jí houska vyklouzla a spadla na zem. Namazanou stranou dolů.
„Ona snad obživla,“ smála se Anetka. „Nezapekla jsi do ní žábu?“
Babička se taky smála. Zvedla housku, máslo z podlahy setřela hadříkem a pak se znovu posadila. „Asi mi tu housku někdo závidí!“ řekla do ticha.
„Jak to myslíš?“ nechápala Anetka.
„Ale to se přece jen tak říká, že když ti něco upadne, tak ti to někdo nepřeje.“
„Já tomu nerozumím,“ kroutila hlavou Anetka.
„Jsou lidé, kteří druhým přejí jejich úspěch, radost, štěstí a radují se s nimi. A pak jsou lidé, kteří druhým závidí a nepřejí jim to. Spíš by chtěli, aby se ostatním vedlo špatně, ale jim samotným dobře,“ snažila se o vysvětlení babička. Když ani to nepomohlo, rozhodla se, že se pustí do dalšího vyprávění. „Tak já ti povím jednu příhodu, která se kdysi stala ve vedlejší vesnici.“
„Jo, babi, vyprávěj!“ pobízela ji Anetka celá nadšená.
Povídanka o třech pekařích
V jedné vesnici měli tři pekaře. Jeden se jmenoval Ondráš, druhý byl Vojtěch a třetí Matěj. Všichni dělali svou práci dobře, měli své stálé zákazníky, ale jednomu z nich se přeci jen dařilo lépe. Ondráš byl k zákazníkům milý a nebál se zavádět novoty. Do těsta přidával všelijaké koření a na kvásku nešetřil. Jeho rohlíčky byly nadýchané a dozlatova vypečené, jako by je pekl z nebeských červánků.
Když měl někdo ve vsi veselici nebo jinou oslavu, sváteční koláčky si objednal vždy u Ondráše. Vojtěchovi to nevadilo. I tak měl práce až nad hlavu, ale Matěj byl neustále nabručený a před zákazníky Ondráše pomlouval. „Kdo ví, s jakým ďáblem je spolčený. Nechápu, co lidi na těch jeho koláčích vidí!“ Takové a jiné řeči vypouštěl před zákazníky z úst. Nejspíš Ondrovi záviděl. Nepřál mu úspěch, a tak ho za zády tajně pomlouval.
Ale ani tohle milému Ondrášovi neuškodilo. Naopak. O jeho koláčky projevili zájem i na zámku, a tak ho jednoho dne sám pan král povýšil na zámeckého pekaře.
Vojta byl rád, že se jeho kamarádovi tak daří, a dál si hleděl své pece, aby měl pro zákazníky vždy čerstvý chleba a voňavé housky. Zákazníků měl více než dost, protože si k němu zvykli chodit i ti, kteří dřív nakupovali u Ondráše.
K Matějovi chodilo zákazníků taky víc, proto by měl být rád, ale nebyl. Pořád ho pálila závist. Nechápal, proč se stal královským pekařem Ondráš, a ne on.
Místo, aby přemýšlel nad pečivem, lámal si hlavu nad tím, jak Ondráše ze zámku vystrnadí.
Jednou v sobotu pověsil na dveře svého pekařství cedulku s nápisem ZAVŘENO a tajně se vydal na zámek. Proklouzl branou kolem stráže a jako myška se protáhl až do kuchyně.
Ondráš zrovna zadělával těsto v díži. Seděl na stoličce, vařechou hnětl těsto a přitom koukal do pece, aby se mi nepřipálily chlebové bochníky.
Kniha Hravá škola hezkého chování je vázaná bez přebalu, má formát 17 x 22 cm, 88 stran. Vydala jí Grada Publishing. Patří do ediční řady Hravá škola. Zakoupit jí můžete samozřejmě přímo u Grada Publishing, anebo v kterémkoliv knihkupectví či v internetových obchodech. Cena je 229 Kč.
