Soutěž o tři krásné knihy plné zajímavých tipů a rad, jak co nejlépe zvládnout některé životní situace, právě skončila. Pokud jste se jí zúčastnili, tak již určitě netrpělivě čekáte na to, zda jste byli vylosováni a získáte tak jednu z nich. V dnešním příspěvku se samozřejmě dozvíte nejen to, kdo vyhrál, ale také pro vás máme připraveny vítězné příspěvky. Příjemné čtení.
Úkol soutěžících byl jako vždy snadný. Stačilo zavzpomínat na svá školní léta, popřípadě využít „zkušeností“ svých potomků a napsat nějaký příběh či zážitek ze školních lavic. Text pak bylo třeba vložit do svého deníčku (jen připomínáme: Podmínkou pro vkládání příspěvků do deníčku je registrace; pokud jste se u nás už registrovali dříve, samozřejmě můžete použít svůj stávající účet) a uvést titulek Soutěž: Příběhy ze školních lavic.
A pro úplnost ještě připomínáme, že příběh musel být originální, soutěžící tedy musel být jeho autorem.
Po skončení soutěže vylosovala redakce ze všech vložených příspěvků tři – jejich autoři dle pořadí při losování obdrží hlavní ceny - knihy. Autoři všech ostatních příspěvků s řádným označením Soutěž: Příběhy ze školních lavic obdrží 50 bodů na účet u JáRodič.cz.
Soutěž probíhala od 16.09. do 29.09.2013.
1. místo: Lžička plná cukru - Sabine Bohlmannová - Danka7
2. místo: Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly. Jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly - Adele Faber a Elaine Mazlish - Janekjana
3. místo: Sourozenci bez rivality - Adele Faber a a Elaine Mazlish - Ivetinkav
Příběh čtenářky Danky7
Roky na gymnáziu byly ve znamení radostného vypadnutí z hnízda, veliké legrace a také bláznivých sázek.
Naše gymnaziální třída byla poměrně malá, ale o to vřelejší vztahy zde panovali. Měli jsme zajímavě blázdnivé nápady, které jsme bez nějakého většího přemýšlení hned realizovali k pobavení samotného aktéra, všech přihlížejících a já věřím, že i učitelů, byť oni by vám to asi nepřiznali.
Krom klasických sázek, které si za cíl brali většinou rozesmát (a trochu i dopálit) učitele, jsme dělali všelijaké blázniviny. Úkoly pro toho, kdo prohrál, byly různorodé. Od úklidů čehokoli čímkoliv, přes nákupy všelijakých dobrot pro celou třídu, až třeba po to, že spolužačka, která prohrála, musela jít po hlavní třídě v potapěčských brýlích, ploutvích a retro plavkách vystřizených jak z "Rozmarného léta".
Jedna sázka ale určitě stojí za zmínění. Naše učitelka na češtinu byla mladá, příšerně sucharská a pedatská. Tak se spolužáci vsadili, jestli jeden z nich dokáže se na hodinu ČJ zavřít do skříněk, které jsme měli přímo ve třídě a v daný čas vykouknout a tím učitelku dostat do kolen. Nechal se tedy zavřít a když učitelka kontrolovala třídnici, prohlásila: "Vidím, že ještě Leoš není ve třídě." S tím jsme nesouhlasili. Ve třídě přeci byl. "Ale já ho nevidím," kroutila pedagožka hlavou. "napíši ho tedy do třídnice." Vehementně jsme ho bránili, že přeci nemůže napsat do třídnice někoho, kdo na hodině je, byť není vidět. Profesorka byla dosti zmatená a nervózně se dožadovala vysvětlení. Když ale spolužák vykoukl, šla naprosto do kolen. Myslím, že od této chvíle si naší třídu zamilovala.
Příběh čtenářky Janekjana
Na střední škole, kde jsem nastoupila, byla naše třída v novém oboru, který byl na zkoušku, zdali se ujme a bude další rok o tento obor zájem. Jednalo se o administrativně-technického pracovníka. Byla nás plná třída holek. Ani jeden kluk se nepřihlásil. První ročník jsme mezi předměty měly i fyziku. Sice nám bylo divné, proč jí máme, ale na další rok nám slíbili, že už fyzika nebude. Na tento předmět jsme dostaly mladého učitele Eliáše. Všem se nám moc líbil a trochu jsme při jeho hodině zlobily, protože jsme chtěly upoutat jeho pozornost. S ním hodiny fyziky nebyly vůbec nudné. Jednoho dne, to bylo ke konci školního roku, jsme byly docela rozjívené, protože se plánoval třídní výlet na 3 dny a tak jsme se stále bavily. A když přišel profesor Eliáš na svou hodinu, tak to nebylo jiné. Tentokrát nás opravdu nemohl uklidnit. Nakonec to nevydržel a v polovině hodiny odešel se slovy: "Ať si vás učí někdo jiný. Já už vás nikdy nechci na žádnou hodinu mít." Trochu se třída potom ztišila, ale za chvíli to bylo zase jako v úle. A hádejte, kdo nás přišel učit další hodinu fyziky? Správně náš pan profesor Eliáš. Ale to byla hodina už po výletě a to jsme zase byly ty hodné dívky.
Příběh čtenářky Ivetinkav
V šesté třídě jsem seděla se svoji nej kámoškou v jedné lavici. Jednou,když byl tělocvik, skákali jsme na trampolíně a dělali jsme přemety,moje kámoška Jana, se kopla kolenem do oka. Oko jí nateklo a měla pěkného monokla. Byla jsem v pubertě, tak jsem se ji trošku smála. Janina se zlobila. Ale jen na oko. Jeden den ji oko hrálo modře, druhý den zeleně atd atd. Za týden na to jsme měli opět tělocvik a my běhali po silnici stovku. A co čert nechtěl, já zakopla a přímo obličejem do obrubníku. Oko nateklé, a pořádný monokl. A tak jsme obě s Janou seděli ve stejné lavici a se stejným monoklem na oku. Byl na nás asi božský pohled,protože se na nás chodily dívat děcka i z jiných tříd.
Všem výhercům gratulujeme. Pokud jste nevyhráli, nebuďte smutní a zapojte se do dalších soutěží, které pro vás redakce JáRodič.cz připravuje.
