Snad nikdo nepochybuje o tom, že přátelé jsou pro každé dítě velmi důležití. Díky nim má totiž pocit, že někam patří. Zároveň tak získá mnoho nových zkušeností a naučí se dovednostem, které jsou pro život důležité. V dnešním příspěvku se zaměříme právě na toto téma. Dozvíte se nejen to, jak si děti přátele vybírají, ale i to, jak jim můžete pomoci v překonávání sporů a hádek a mnohé další. Příjemné čtení.
Děti si své kamarády vybírají v podstatě již od poměrně nízkého věku. Samozřejmě v průběhu času se jejich nároky mění – pro děti ve školce je důležité, aby si s nimi mohlo hrát a cítilo se s nimi dobře. S nástupem do školy se nároky zvyšují – podstatné je, aby si kamarádem dobře rozuměl, měl společné názory a také zájmy, mohl si s ním hrát, ale zároveň očekává, že se ho ten druhý v případě potřeby zastane, bude stát na jeho straně.
Postupně začnou děti se svými přáteli sdílet i hodně osobní záležitosti a informace, které by často neřekly nikomu jinému.
Rodiče by vždy měli znát kamarády svých dětí. Obzvláště u starších by se toto nemělo podceňovat, protože v případě nevhodného výběru může být jejich potomek ohrožen. Kamarád je totiž jeho vzorem. V případě, že rodič ví, že takové přátelství by dítěti mohlo ublížit (drogy, alkohol, agresivita a podobně), pak je třeba pečlivě promyslet, jak postupovat (eventuálně se poradit s odborníkem). Zakazování nežádoucího přátelství může mít někdy naprosto opačný efekt.
Možná si vzpomenete na chvíle (anebo je třeba prožíváte právě teď), kdy vaše dítě přišlo celé nešťastné ze školky či školy a vysvětlovalo vám, že její nejlepší kamarádka (kamarád) s ní nemluví (ve školce tolik oblíbené slovo „neka“). V tu chvíli vám to možná připadá legrační, někdy snad dokonce únavné (obzvláště opakuje-li se to den co den), ale věřte, že pro dítě je to velmi důležité. Uvědomte si, že stejně jako dospělí mají neshody a trápí je to, tak podobné je to i u dětí. Ty se ale musí postupně naučit, že v přátelství (a ve vztazích všeobecně) je nutná komunikace, spolupráce, je třeba občas udělat určité kompromisy a podobně. A věřte, není to vůbec snadné. Jak vysvětlit svému dominantnímu dítěti, že nemůže být vždy vedoucím a o všem rozhodovat? Jak naučit svého netrpělivého potomka, že musí počkat než ostatní dohrají hru? Jak přesvědčit dceru či syna, že názory ostatních jsou zajímavé a že je třeba se dohodnout, popřípadě udělat kompromis?
K osvojení výše uvedených dovedností je často velmi důležitá pomoc rodičů. Je fajn, pokud mohou dítě při hře (či v jiných situacích) sledovat. Pak totiž přesně ví, jak reaguje. Je důležité s potomkem o jeho chování mluvit, vysvětlovat mu, proč to nebylo OK (a kdy se naopak zachoval perfektně) a že by bylo lepší kdyby v té které situaci postupovalo jinak. Můžete zkusit i doma trénovat konkrétní situace. Svého potomka chvalte a povzbuzujte.
Dítě by mělo vědět, že přátelství je pro život důležité a stojí za námahu. Nezapomeňte ale na to, že každé dítě je jiné, některé preferuje jednoho dva kamarády, jiné se obklopuje skupinou. Pro některé není těžké navázat přátelství, jiné je plaché a potřebuje pomoc.
A ještě drobná poznámka: Rodič je pro dítě vzorem.
Vzpomínáte si na své kamarády z dětství? Vydrželo vám některé přátelství až do dospělosti? A jak jsou na tom vaše děti - navazují vztahy snadno, anebo je to pro ně obtížné? Museli jste někdy řešit situaci, kdy si váš potomek našel kamaráda, který byl naprosto nevhodný? Pokud ano, jak jste postupovali? Mluvíte svým dětem do výběru kamarádů? Znáte děti, se kterými se kamarádí? A jejich rodiče? Napište nám vaše názory, rady, tipy a zkušenosti, určitě je ocení i ostatní rodiče.
