Moje první dcera měla novorozeneckou žloutenku. Objevila se asi 2.,3. den, hodnoty byly ale nízké, tak nás bez problémů propustili. Sice jsme odcházeli až pátý den, ale to bylo z důvodu, že mi nepřibírala, u kojení mi usínala - to je tou žloutenkou. Nakonec jsme teda slunili, slunili, sluníčka na konci září teda už moc nebylo. Nic, bojovali jsme s ní do 2 měsíců. Konal se asi 2krát odběr krve, pak nás pediatrička poslala do nemocnice za nějakým jiným pediatrem, že je na to prý dobrý. Nakonec nám předepsal nějaký prášky (na epilepsii, atd :-D), ty prý mají za vedlejší účinek právě podporu jater nebo co. No a za týden bylo po žloutence. Ještě říkal, že kojení moc nepomáhá proti tý žloutence, že prý obsahuje nějakou látku, která zabraňuje játrům v tom, aby ničil ten billirubin nebo tak nějak jsem to pochopila. No a teď mám doma skoro měsíční druhou dceru a též nás propouštěli z porodnice se slabou žloutenkou. Vypadá to, že je to lepší, ale na první pohled nic nepoznám. V úterý jdeme na kontrolu. Když se to nezlepší, opět nám budou muset vzít krev. Tak jsem zvědavá. To jsou mé zkušenosti s novorozeneckou žloutenkou, přeji hezký den.

Musím říci, že my jsme žloutenku neměli. Na pokoji jsme byli s miminkem, které žloutenku mělo. Jeho maminka vždy říkala, že se kluk chodí opalovat pod lampičku,protože sluníčko moc nebylo v říjnu. Ani nevím jak dlouho tam byli.

Když se malá narodila, taky asi tředí den trochu zežloutla, ale hodnoty byly jen nízké, tak nám doporučili pobyt na sluníčku a šli jsme domů. Švagrová rodila o pět dní dříve než já a právě kvůli žloutence byli v nemocnici osm dní... její malá byla dost spavá, na jídlo ji museli budit, u kojení usínala...